Comparer
Miqueias 7
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Miqueias
Chapitre 7
1
Misery é meu!
Na verdade, sou como quem recolhe as frutas de verão, como respigadores da vinha.
Não há cacho de uvas para comer.
Minha alma deseja comer o figo primitivo.
2
O homem piedoso pereceu fora da terra,
e não há ninguém de pé entre os homens.
Todos eles ficam à espera de sangue;
cada homem caça seu irmão com uma rede.
3
Suas mãos estão sobre o que é mau para fazê-lo de forma diligente.
O governante e o juiz pedem um suborno.
O homem poderoso dita o desejo maligno de sua alma.
Assim, eles conspiram juntos.
4
O melhor deles é como um brier.
A mais erguida é pior que uma sebe de espinhos.
O dia de seus vigilantes,
mesmo a sua visita, chegou;
agora é o momento de sua confusão.
5
Não confie em um vizinho.
Não deposite confiança em um amigo.
Com a mulher deitada em seu abraço,
tenha cuidado com as palavras de sua boca!
6
Para o filho desonra o pai,
a filha se levanta contra sua mãe,
a nora contra sua sogra;
Os inimigos de um homem são os homens de sua própria casa.
7
Mas, quanto a mim, vou olhar para Yahweh.
Vou esperar pelo Deus da minha salvação.
Meu Deus vai me ouvir.
8
Não se regozije contra mim, meu inimigo.
Quando eu cair, eu irei me levantar.
Quando eu sentar na escuridão, Yahweh será uma luz para mim.
9
Eu suportarei a indignação de Yahweh,
porque eu pequei contra ele,
até que ele me peça e execute o julgamento por mim.
Ele me trará para a luz.
Eu verei sua retidão.
10
Então meu inimigo o verá,
e vergonha a cobrirá quem me disse,
“Onde está Yahweh seu Deus?”
Meus olhos a verão.
Agora ela será pisoteada como a lama das ruas.
11
Um dia para construir suas paredes!
Naquele dia, ele estenderá seus limites.
12
Naquele dia eles virão até você da Assíria e das cidades do Egito,
e do Egito até o rio,
e de mar a mar,
e de montanha a montanha.
13
No entanto, a terra ficará desolada por causa daqueles que nela habitam,
pelo fruto de seus atos.
14
Pastoreie seu pessoal com seu pessoal,
o rebanho de sua herança,
que habitam sozinhos em uma floresta.
Deixe-os se alimentar no meio de terras férteis de pastagem,
em Bashan e Gilead, como nos velhos tempos.
15
“Como nos dias de sua saída da terra do Egito,
Vou mostrar-lhes coisas maravilhosas”.
16
As nações verão e se envergonharão de todas as suas forças.
Eles colocarão sua mão na boca.
Seus ouvidos ficarão surdos.
17
Eles vão lamber o pó como uma serpente.
Como coisas rastejantes da terra, elas sairão tremendo de suas covas.
Eles virão com medo para Yahweh nosso Deus,
e terá medo por sua causa.
18
Quem é um Deus como você, que perdoa a iniqüidade,
e passa por cima da desobediência do remanescente de sua herança?
Ele não retém sua raiva para sempre,
porque ele se deleita em amar a bondade.
19
Ele terá novamente compaixão de nós.
Ele pisará nossas iniquidades sob os pés.
Você lançará todos os seus pecados nas profundezas do mar.
20
Você vai dar a verdade a Jacob,
e misericórdia para com Abraão,
como você jurou a nossos pais desde os tempos antigos.
Micheáš
Chapitre 7
1
Běda mně, že jsem jako paběrek úrod letních, jako paběrkové po vinobraní. Není žádného hroznu k jídlu, prvotiny z ovoce žádá duše má.
2
Zahynul pobožný z země této, a upřímého mezi lidmi není žádného; všickni napořád o vylití krve úklady činí, jeden každý bratra svého loví sítí.
3
Co zlého oběma rukama páchají, to aby za dobré počteno bylo. Kníže žádá, a soudce z úplatku soudí, a kdož veliký jest, ten mluví převrácenost duše své, a v hromadu ji pletou.
4
Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejupřímější převyšuje trní. Přicházíť den strážných tvých, navštívení tvé přichází; jižť nastane zpletení jejich.
5
Nedověřujte se příteli, nedoufejte v vůdce; před tou, jenž leží v lůnu tvém, ostříhej dveří úst svých.
6
Nebo syn v lehkost uvodí otce, dcera povstává proti mateři své, nevěsta proti svegruši své, a nepřátelé jednoho každého jsou vlastní jeho.
7
Protož já na Hospodina vyhlédati budu, očekávati budu na Boha spasení svého, vyslyšíť mne Bůh můj.
8
Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Upadla-liť jsem, povstanu; sedím-liť v temnostech, svítí mi Hospodin.
9
Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti němu zhřešila, až se vždy zasadí o mou při, a mne zastane. Vyvedeť mne na světlo, budu viděti spravedlnost jeho.
10
Uzříť to nepřítelkyně má, a přikryje ji hanba, ješto mi říká: Kdež jest Hospodin Bůh tvůj? Oči mé podívají se na ni; jižť bude rozšlapána jako bláto na ulicích.
11
Toho dne, v němž vystaveny budou hradby tvé, toho dne daleko se rozejde výpověd.
12
Toho dne k tobě přicházeti budou i z Assyrské země až do pevností, a od pevností až k řece, a od moře k moři, a od hory k hoře.
13
A však země tato zpuštěna bude pro obyvatele své, pro ovoce činů jejich.
14
Pasiž lid svůj berlou svou, stádce dědictví svého, kteréž přebývá osamělé v lese u prostřed polí, ať spasou Bázan a Galád jako za dnů starodávních,
15
Jako za dnů v nichž jsi vyšel z země Egyptské. Ukáži jemu divné věci.
16
Což vidouce národové, styděti se budou za všecku sílu svou; vloží ruku na ústa, a uši jejich ohlechnou.
17
Lízati budou prach jako had, a jako hadové zemští s třesením polezou z děr svých; k Hospodinu Bohu našemu, předěšeni jsouce, poběhnou, a báti se tebe budou.
18
Kdo jest Bůh silný podobný tobě, kterýž by snímal nepravost a promíjel přestoupení ostatkům dědictví svého, kterýž by nedržel na věky hněvu svého, proto že líbost má v slitování se?
19
Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše.
20
Pravdomluvným se ukážeš Jákobovi, milosrdným Abrahamovi, jakož jsi přisáhl otcům našim ode dnů starodávních.