Comparer
Neemias 13
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Neemias
Chapitre 13
1
Naquele dia, leram no livro de Moisés para o povo ouvir; e achou-se escrito nele que nenhum amonita e nenhum moabita jamais deveria entrar na congregação de Deus,
2
porque não saíram ao encontro dos filhos de Israel com pão e com água, mas contrataram Balaão contra eles para amaldiçoá-los; no entanto, nosso Deus transformou a maldição em bênção.
3
Aconteceu que, quando ouviram a lei, separaram de Israel toda a multidão mista.
4
Ora, antes disso, o sacerdote Eliasibe, que havia sido encarregado das salas da casa do nosso Deus, sendo aliado de Tobias,
5
havia preparado para ele uma grande sala, onde antes depositavam as ofertas de cereais, o incenso, os utensílios e os dízimos do trigo, do vinho novo e do azeite, que eram dados por mandamento aos levitas, aos cantores e aos porteiros; e as ofertas movidas para os sacerdotes.
6
Mas, em tudo isso, eu não estava em Jerusalém; pois no trigésimo segundo ano de Artaxerxes, rei da Babilônia, eu fui ao rei; e depois de alguns dias pedi licença ao rei,
7
e vim a Jerusalém, e compreendi o mal que Eliasibe havia feito para Tobias, ao preparar-lhe uma sala nos pátios da casa de Deus.
8
Isso me entristeceu profundamente. Portanto, joguei todos os móveis de Tobias fora da sala.
9
Então ordenei, e eles purificaram as salas. Trouxe de volta para elas os utensílios da casa de Deus, com as ofertas de cereais e o incenso.
10
Percebi que as porções dos levitas não lhes haviam sido dadas, de modo que os levitas e os cantores, que faziam o trabalho, haviam fugido, cada um para o seu campo.
11
Então contendi com os governantes e disse: “Por que a casa de Deus está abandonada?” Eu os reuni e os coloquei em seus postos.
12
Então todo o Judá trouxe o dízimo do trigo, do vinho novo e do azeite para os depósitos.
13
Nomeei tesoureiros sobre os depósitos: o sacerdote Selemias, o escriba Zadoque e, dos levitas, Pedaías; e junto a eles estava Hanã, filho de Zacur, filho de Matanias; pois foram considerados fiéis, e a tarefa deles era distribuir aos seus irmãos.
14
Lembra-te de mim, meu Deus, a respeito disso, e não apagues as minhas boas obras que fiz pela casa do meu Deus e pelos seus serviços.
15
Naqueles dias, vi em Judá alguns homens pisando lagares no sábado, trazendo feixes e carregando jumentos com vinho, uvas, figos e todo tipo de carga, que traziam para Jerusalém no dia de sábado; e eu protestei contra eles no dia em que vendiam mantimentos.
16
Alguns homens de Tiro também moravam lá, os quais traziam peixes e todo tipo de mercadorias, e vendiam no sábado aos filhos de Judá, e em Jerusalém.
17
Então contendi com os nobres de Judá e lhes disse: “Que maldade é essa que vocês fazem, profanando o dia de sábado?
18
Por acaso os pais de vocês não fizeram isso, e o nosso Deus não trouxe todo este mal sobre nós e sobre esta cidade? No entanto, vocês trazem mais ira sobre Israel, profanando o sábado.”
19
Aconteceu que, quando começou a escurecer nas portas de Jerusalém antes do sábado, ordenei que as portas fossem fechadas, e ordenei que não fossem abertas até depois do sábado. Coloquei alguns dos meus servos vigiando as portas, para que nenhuma carga fosse introduzida no dia de sábado.
20
Assim, os mercadores e vendedores de todo tipo de mercadorias acamparam fora de Jerusalém uma ou duas vezes.
21
Então protestei contra eles e lhes disse: “Por que vocês ficam ao redor da muralha? Se fizerem isso de novo, porei as mãos em vocês.” A partir daquele momento, eles não vieram mais no sábado.
22
Ordenei aos levitas que se purificassem e que viessem guardar as portas, para santificar o dia de sábado. Lembra-te de mim também por isso, meu Deus, e poupa-me segundo a grandeza do teu amor leal.
23
Naqueles dias, também vi os judeus que haviam se casado com mulheres de Asdode, de Amom e de Moabe;
24
e os filhos deles falavam metade no idioma de Asdode, e não sabiam falar a língua dos judeus, mas segundo a língua de cada povo.
25
Contendi com eles, os amaldiçoei, espanquei alguns deles, arranquei-lhes os cabelos e os fiz jurar por Deus, dizendo: “Vocês não darão suas filhas aos filhos deles, nem tomarão as filhas deles para os filhos de vocês, ou para vocês mesmos.
26
Por acaso Salomão, rei de Israel, não pecou por causa dessas coisas? No entanto, entre muitas nações não havia rei como ele, e ele era amado pelo seu Deus, e Deus o fez rei sobre todo o Israel. Contudo, as mulheres estrangeiras fizeram até mesmo ele pecar.
27
Devemos então dar ouvidos a vocês para fazer todo este grande mal, de transgredir contra o nosso Deus, casando com mulheres estrangeiras?”
28
Um dos filhos de Joiada, filho do sumo sacerdote Eliasibe, era genro de Sambalate, o horonita; por isso, eu o expulsei de perto de mim.
29
Lembra-te deles, meu Deus, porque contaminaram o sacerdócio e a aliança do sacerdócio e dos levitas.
30
Assim, eu os purifiquei de todos os estrangeiros e designei os deveres para os sacerdotes e para os levitas, cada um em sua obra;
31
e para a oferta de lenha, em tempos determinados, e para as primícias. Lembra-te de mim, meu Deus, para o bem.
Nehemjáš
Chapitre 13
1
V ten den čteno jest v knize Mojžíšově, tak že lid slyšeti mohl. I nalezeno v ní napsáno, že nemá vjíti Ammonitský a Moábský do shromáždění Božího až na věky,
2
Proto že nevyšli proti synům Izraelským s chlebem a s vodou, ale najali ze mzdy proti nim Baláma, aby jim zlořečil, ačkoli obrátil Bůh náš to zlořečení v požehnání.
3
Stalo se pak, když slyšeli zákon, že odmísili všecky přimíšené od Izraele.
4
Ale před tím Eliasib kněz, správce komory domu Boha našeho, spříznil se s Tobiášem.
5
Kterémuž udělal pokoj veliký, kdež prvé skládali dary, kadidlo a nádoby, a desátky z obilé, mstu a oleje nového, nařízené Levítům a zpěvákům i vrátným, též i obět kněžím.
6
Ale když se to vše dálo, nebyl jsem v Jeruzalémě. Nebo léta třidcátého druhého Artaxerxa krále Babylonského přišel jsem k králi, a po přeběhnutí let, vyžádán jsem na králi.
7
Když jsem pak přišel do Jeruzaléma, srozuměl jsem tomu zlému, co učinil Eliasib pro Tobiáše, udělav mu pokoj v síních domu Božího.
8
Což mi se velmi nelíbilo. Protož vyházel jsem všecko nádobí domu Tobiášova ven z toho pokoje.
9
A rozkázal jsem očistiti ty pokoje. I vnesl jsem tam zase nádoby domu Božího, dary a kadidlo.
10
Potom dověděv se, že dílové Levítům nebyli dáváni, a že rozběhli se jeden každý na svou rolí, Levítové i zpěváci vedoucí práci,
11
Protož domlouval jsem se na starší, řka: Proč jest opuštěn dům Boží? A shromáždiv je, postavil jsem je na místě jejich.
12
A všecken Juda přinášeli desátky obilé, mstu a oleje nového do skladů.
13
A ustanovil jsem úředníky nad sklady: Selemiáše kněze, a Sádocha učitele, a Pedaiáše z Levítů, přidav k nim Chanana syna Zakurova, syna Mattaniášova; nebo za věrné jmíni byli. A ti měli rozdělovati bratřím svým.
14
Budiž pamětliv na mne, Bože můj, pro to, a nevyhlazuj dobrodiní mých, kteráž jsem prokázal k domu Boha svého i k službám jeho.
15
V těch dnech viděl jsem v Judstvu, ani tlačí presem v sobotu, a přinášejí snopy, kteréž nakládali na osly, též víno, hrozny, fíky i všeliká břemena, a snášejí v den sobotní do Jeruzaléma. I domlouval jsem jim v ten den, když prodávali potravu.
16
Tyrští také, kteříž bydlili v něm, nosili ryby i všelijaké koupě, a prodávali v sobotu synům Juda, a to v Jeruzalémě.
17
Protož jsem domlouval starším Judským, a řekl jsem jim: Jaká jest to nepravost, kterouž činíte, poškvrňujíce dne sobotního?
18
Zdaliž jsou tak nečinili otcové vaši? Pročež Bůh náš přivedl na nás všecko toto zlé, i na toto město, a vy přidáváte hněvivosti na Izraele, poškvrňujíce soboty.
19
Když tedy byly v stínu brány Jeruzalémské před sobotou, rozkázal jsem zavříti brány, a rozkázal jsem, aby jich neotvírali až po sobotě. K tomu i z služebníků svých některé postavil jsem v bráně, aby náklad nebyl vezen do města v sobotu.
20
Protož zůstali kupci a prodavači všelijakých věcí prodajných vně před Jeruzalémem, jednou i podruhé.
21
I osvědčil jsem se jim, řka jim: Proč zůstáváte přes noc naproti zdi? Učiníte-li to více, vztáhnu ruku na vás. Od té chvíle nepřicházeli v sobotu.
22
Rozkázal jsem pak Levítům, aby se očistili, a přijdouce, ostříhali bran, a světili den sobotní. Také i v tom pamatuj na mne, Bože můj, a buď mi milostiv podlé množství milosrdenství svého.
23
V těch dnech spatřil jsem také Židy, kteříž byli pojali ženy Azotské, Ammonitské a Moábské,
24
An synové jejich mluvili od polu Azotsky, a neuměli mluviti Židovsky, ale podlé jazyku každého toho lidu.
25
Protož domlouval jsem jim, a zlořečil jsem jim, a některé z nich bil jsem a rval, přísahou je zavazuje skrze Boha, řka: Budete-li dávati dcery své synům jejich, aneb bráti dcery jejich synům svým neb sobě, zlořečení budete.
26
Zdaliž tím nezhřešil Šalomoun král Izraelský? Ješto ve mnohých národech nebylo krále jemu podobného, kterýž byl milý Bohu svému, tak že ustanovil jej Bůh králem nade vším Izraelem, však i toho k hříchu přivedly ženy cizozemky.
27
A vám zdali povolíme, abyste se dopouštěli všeho toho zlého velikého, a přestupovali proti Bohu svému, pojímajíce ženy cizozemky?
28
Z synů pak Joiady syna Eliasiba, kněze nejvyššího, jeden byl zeť Sanballata Choronského, kteréhož jsem zahnal od sebe.
29
Budiž pamětliv na to, Bože můj, proti těm, kteříž poškvrňují kněžství, a smlouvy kněžské i Levítské.
30
Protož jsem je vyčistil od všelikého cizozemce, a ustanovil jsem zase třídy kněžím a Levítům, jednomu každému v práci jeho,
31
I nošení dříví k obětem časy uloženými, též i prvotin. Budiž pamětliv na mne, Bože můj, k mému dobrému.