Comparer
Neemias 4
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Neemias
Chapitre 4
1
Mas quando Sambalate ouviu que estávamos construindo o muro, ele ficou irado e muito indignado, e zombou dos judeus.
2
Ele falou diante de seus irmãos e do exército de Samaria, e disse: “O que esses judeus fracos estão fazendo? Eles vão se fortificar? Vão oferecer sacrifícios? Vão terminar em um dia? Vão reviver as pedras dos montes de entulho, mesmo estando queimadas?”
3
Ora, Tobias, o amonita, estava ao lado dele e disse: “O que eles estão construindo, se uma raposa subir, derrubará o muro de pedra deles.”
4
“Ouve, nosso Deus, pois somos desprezados. Faze a ofensa deles recair sobre a própria cabeça deles. Entrega-os como despojo em uma terra de cativeiro.
5
Não cubras a iniquidade deles. Não deixes que o pecado deles seja apagado de diante de ti; pois eles insultaram os construtores.”
6
Assim construímos o muro; e todo o muro foi unido até a metade da sua altura, pois o povo tinha ânimo para trabalhar.
7
Mas quando Sambalate, Tobias, os árabes, os amonitas e os asdoditas ouviram que a reparação dos muros de Jerusalém avançava, e que as brechas começavam a ser fechadas, eles ficaram muito irados;
8
e todos eles conspiraram juntos para vir e lutar contra Jerusalém, e para causar confusão entre nós.
9
Mas nós oramos ao nosso Deus, e colocamos uma guarda contra eles de dia e de noite, por causa deles.
10
Judá disse: “A força dos carregadores está diminuindo e há muito entulho, de modo que não somos capazes de construir o muro.”
11
Nossos adversários disseram: “Eles não saberão nem verão, até que entremos no meio deles e os matemos, e façamos a obra parar.”
12
Quando os judeus que moravam perto deles vieram, eles nos disseram dez vezes de todos os lugares: “Para onde quer que vocês se virem, eles nos atacarão.”
13
Portanto, coloquei guardas nas partes mais baixas do espaço atrás do muro, nos lugares abertos. Posicionei o povo por grupos familiares com suas espadas, suas lanças e seus arcos.
14
Eu olhei, levantei-me e disse aos nobres, aos governantes e ao restante do povo: “Não tenham medo deles! Lembrem-se do Senhor, que é grande e temível, e lutem por seus irmãos, seus filhos, suas filhas, suas esposas e suas casas.”
15
Quando nossos inimigos ouviram que isso era conhecido por nós, e que Deus havia frustrado o conselho deles, todos nós voltamos ao muro, cada um para a sua obra.
16
Daquele tempo em diante, metade dos meus servos fazia a obra, e a outra metade segurava as lanças, os escudos, os arcos e as couraças; e os líderes estavam por trás de toda a casa de Judá.
17
Aqueles que construíam o muro e os que carregavam os fardos se equiparam; cada um com uma das mãos fazia a obra, e com a outra segurava a sua arma.
18
Entre os construtores, cada um levava a sua espada na cintura, e assim construía. Aquele que tocava a trombeta estava ao meu lado.
19
Eu disse aos nobres, aos governantes e ao restante do povo: “A obra é grande e extensa, e nós estamos separados no muro, longe uns dos outros.
20
Onde quer que vocês ouçam o som da trombeta, reúnam-se ali conosco. Nosso Deus lutará por nós.”
21
Assim fazíamos a obra. Metade do povo segurava as lanças desde o raiar do dia até as estrelas aparecerem.
22
Da mesma forma, naquele mesmo tempo eu disse ao povo: “Que cada um com o seu servo passe a noite dentro de Jerusalém, para que de noite eles possam ser uma guarda para nós, e possam trabalhar de dia.”
23
Assim, nem eu, nem meus irmãos, nem meus servos, nem os homens da guarda que me seguiam tiramos as nossas roupas. Cada um levava a sua arma para a água.
Nehemjáš
Chapitre 4
1
I stalo se, když uslyšel Sanballat, že stavíme zed, rozpálil se hněvem, a rozzlobiv se velmi, posmíval se Židům.
2
Nebo mluvil před bratřími svými a před vojskem Samařským, řka: Co ti bídní Židé berou před sebe? Tak-liž mají býti zanecháni? Což budou obětovati? Za jeden-liž den to dodělati mají? Také-liž i kamení z hromad rumu křísiti budou, kteréž spáleno jest?
3
Tobiáš pak Ammonitský podlé něho řekl: Nechať stavějí, však liška přiběhna, prorazí zed jejich kamennou.
4
Slyš, ó Bože náš, že jsme v pohrdání, a obrať pohanění jejich na hlavu jejich, a dej je v loupež v zemi, do níž by zajati byli.
5
A nepřikrývej nepravosti jejich, a hřích jejich od tváři tvé ať není shlazen, proto že jsou tě popouzeli v stavitelích.
6
A tak stavěli jsme tu zed, a spojili všecku až do polu, a měl lid srdce k tomu dílu.
7
Což když uslyšel Sanballat, a Tobiáš a Arabští, Ammonitští i Azotští, že by na dýl přibývalo zdi Jeruzalémské, a že se již byly počaly mezery zavírati, rozpálili se hněvem velice.
8
Protož spuntovali se všickni společně, aby táhli k boji proti Jeruzalému a aby jemu překážku učinili.
9
(My pak modlili jsem se Bohu svému, a postavili jsme stráž proti nim ve dne i v noci, bojíce se jich.
10
Nebo řekli Judští: Zemdlelať jest síla nosičů, a rumu ještě mnoho jest, neodolaliť bychom jim, stavějíce zed.)
11
Anobrž i řekli nepřátelé naši: Nezvědíť, ani spatří, až vpadneme mezi ně, a pomordujeme je, aneb zastavíme to dílo.
12
Když pak přišli Židé, kteříž s nimi bydlili, a pravili nám na desetkrát: Mějte pozor na všecka místa, kudyž se chodí k nám:
13
Tedy postavil jsem na dolních místech za zdí, i na místech příkrých, a osadil jsem lidem po čeledech s meči, s kopími a lučišti jejich.
14
A když jsem to spatřil, vstana, řekl jsem k přednějším a knížatům i k jinému lidu: Nebojte se jich, ale na Pána velikého a hrozného pamatujte, a bojujte za bratří své, za syny své a dcery své, za manželky své a domy své.
15
I stalo se, když uslyšeli nepřátelé naši, že jest nám to oznámeno, tožť Bůh rozptýlil radu jejich, a my navrátili jsme se všickni ke zdem, každý k dílu svému.
16
Ale však od toho dne polovice služebníků mých dělali, a polovice jich držela kopí, pavézy a lučiště, a pancíře, a knížata stála za vší čeledí Judskou.
17
Ti také, kteříž dělali na zdi, i nosiči břemen, i nakladači, každý jednou rukou dělal, a v druhé držel braň.
18
Z těch pak, kteříž stavěli, měl jeden každý meč svůj připásaný na bedrách svých, a tak stavěli, a trubač stál podlé mne.
19
Nebo jsem řekl k přednějším a knížatům i k jinému lidu: Dílo veliké a široké jest, a my porůznu jsme na zdi, podál jeden od druhého.
20
Na kterém byste koli místě uslyšeli hlas trouby, tu se shromažďte k nám. Bůh náš bude bojovati za nás.
21
A tak my dělali jsme dílo, a polovice jich držela kopí od svitání až do soumraku.
22
Tehdáž také řekl jsem lidu: Každý s služebníkem svým nocuj u prostřed Jeruzaléma, ať je máme k stráži v noci, a ve dne k dílu.
23
Pročež i já, i bratří moji, i služebníci moji, i strážní, kteříž chodí za mnou, nebudeme svláčeti oděvu svého. Žádný ho nesloží, leč u vody.