Comparer
Números 32
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Números
Chapitre 32
1
Ora, os filhos de Rúben e os filhos de Gade tinham uma quantidade muito grande de gado. Eles viram a terra de Jazer e a terra de Gileade. Eis que o lugar era um lugar para gado.
2
Então os filhos de Gade e os filhos de Rúben vieram e falaram a Moisés, ao sacerdote Eleazar e aos líderes da congregação, dizendo:
3
“Atarote, Dibom, Jazer, Ninra, Hesbom, Eleale, Sebã, Nebo e Beom,
4
a terra que o SENHOR feriu diante da congregação de Israel, é uma terra para gado; e os seus servos têm gado.”
5
Eles disseram: “Se achamos favor aos seus olhos, que esta terra seja dada aos seus servos como propriedade. Não nos faça atravessar o Jordão.”
6
Moisés disse aos filhos de Gade e aos filhos de Rúben: “Acaso os seus irmãos irão à guerra enquanto vocês ficam sentados aqui?
7
Por que vocês desencorajam o coração dos filhos de Israel de atravessar para a terra que o SENHOR lhes deu?
8
Foi isso que os pais de vocês fizeram quando os enviei de Cades-Barneia para ver a terra.
9
Pois quando subiram até o vale de Escol e viram a terra, eles desencorajaram o coração dos filhos de Israel, para que não entrassem na terra que o SENHOR lhes tinha dado.
10
A ira do SENHOR se acendeu naquele dia, e ele jurou, dizendo:
11
'Certamente nenhum dos homens que subiram do Egito, de vinte anos para cima, verá a terra que jurei a Abraão, a Isaque e a Jacó; porque não me seguiram totalmente,
12
exceto Calebe, filho de Jefoné, o quenezeu, e Josué, filho de Num, porque seguiram o SENHOR completamente.'
13
A ira do SENHOR se acendeu contra Israel, e ele os fez vagar de um lado para outro no deserto por quarenta anos, até que toda a geração que havia feito o mal aos olhos do SENHOR fosse consumida.
14
“Eis que vocês se levantaram no lugar de seus pais, uma geração de homens pecadores, para aumentar a ardente ira do SENHOR contra Israel.
15
Pois se vocês se desviarem de segui-lo, ele os deixará mais uma vez no deserto; e vocês destruirão todo este povo.”
16
Eles se aproximaram dele e disseram: “Construiremos currais aqui para o nosso gado, e cidades para as nossas crianças;
17
mas nós mesmos estaremos prontos e armados para ir adiante dos filhos de Israel, até que os tenhamos levado ao seu lugar. Nossas crianças habitarão nas cidades fortificadas por causa dos habitantes da terra.
18
Não voltaremos para nossas casas até que todos os filhos de Israel tenham recebido a sua herança.
19
Pois não herdaremos com eles do outro lado do Jordão e além, porque a nossa herança nos tocou deste lado do Jordão, para o oriente.”
20
Moisés lhes disse: “Se vocês fizerem isso, se vocês se armarem para ir à guerra perante o SENHOR,
21
e cada um dos seus homens armados atravessar o Jordão perante o SENHOR, até que ele tenha expulsado os seus inimigos de diante dele,
22
e a terra for subjugada perante o SENHOR; então, depois disso, vocês poderão voltar e estarão livres de obrigação para com o SENHOR e para com Israel. Então esta terra será a propriedade de vocês perante o SENHOR.
23
“Mas se vocês não fizerem assim, eis que terão pecado contra o SENHOR; e estejam certos de que o seu pecado os alcançará.
24
Construam cidades para as suas crianças e currais para as suas ovelhas; e façam o que saiu da boca de vocês.”
25
Os filhos de Gade e os filhos de Rúben falaram a Moisés, dizendo: “Seus servos farão como o meu senhor ordena.
26
Nossas crianças, nossas esposas, nossos rebanhos e todo o nosso gado ficarão lá nas cidades de Gileade;
27
mas os seus servos atravessarão, todo homem armado para a guerra, perante o SENHOR para a batalha, como diz o meu senhor.”
28
Então Moisés deu ordens a respeito deles ao sacerdote Eleazar, a Josué, filho de Num, e aos chefes das casas paternas das tribos dos filhos de Israel.
29
Moisés lhes disse: “Se os filhos de Gade e os filhos de Rúben atravessarem o Jordão com vocês, todo homem armado para a batalha perante o SENHOR, e a terra for subjugada diante de vocês, então vocês lhes darão a terra de Gileade como propriedade;
30
mas se eles não atravessarem armados com vocês, terão propriedades entre vocês na terra de Canaã.”
31
Os filhos de Gade e os filhos de Rúben responderam, dizendo: “Como o SENHOR disse aos seus servos, assim faremos.
32
Atravessaremos armados perante o SENHOR para a terra de Canaã, e a propriedade da nossa herança permanecerá conosco do outro lado do Jordão.”
33
Moisés deu a eles, aos filhos de Gade, aos filhos de Rúben e à meia tribo de Manassés, filho de José, o reino de Seom, rei dos amorreus, e o reino de Ogue, rei de Basã; a terra, de acordo com as suas cidades e fronteiras, as cidades da terra ao redor.
34
Os filhos de Gade construíram Dibom, Atarote, Aroer,
35
Atarote-Sofã, Jazer, Jogbeá,
36
Bete-Ninra e Bete-Harã: cidades fortificadas e currais para ovelhas.
37
Os filhos de Rúben construíram Hesbom, Eleale, Quiriataim,
38
Nebo e Baal-Meom (tendo seus nomes mudados), e Sibma. Eles deram outros nomes às cidades que construíram.
39
Os filhos de Maquir, filho de Manassés, foram para Gileade, a tomaram e expulsaram os amorreus que lá estavam.
40
Moisés deu Gileade a Maquir, filho de Manassés; e ele habitou nela.
41
Jair, filho de Manassés, foi e tomou os seus povoados, e os chamou de Havote-Jair.
42
Noba foi e tomou Quenate e os seus povoados, e a chamou de Noba, segundo o seu próprio nome.
4 Mojžíšova
Chapitre 32
1
Měli pak synové Ruben a synové Gád dobytka velmi mnoho, a uzřeli zemi Jazer a zemi Galád, ano místo to místo příhodné pro dobytek.
2
Protož přistoupivše synové Gád a synové Ruben, mluvili k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi a knížatům shromáždění, řkouce:
3
Atarot a Dibon, a Jazer a Nemra, Ezebon a Eleale, a Saban a Nébo a Beon,
4
Země, kterouž zbil Hospodin před shromážděním Izraelským, jest země příhodná ku pastvě dobytku, a my služebníci tvoji máme drahně dobytka.
5
(Protož řekli:) Jestliže jsme nalezli milost před očima tvýma, nechť jest dána krajina ta služebníkům tvým k vládařství, ať nechodíme za Jordán.
6
I odpověděl Mojžíš synům Gád a synům Ruben: Což bratří vaši půjdou sami k boji, a vy zde zůstanete?
7
I proč roztrhujete mysli synů Izraelských, aby nesměli jíti do země, kterouž jim dal Hospodin?
8
Takť jsou učinili otcové vaši, když jsem je poslal z Kádesbarne, aby prohlédli zemi tu.
9
Kteřížto, když přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi, potom vrátivše se, odvrátili mysl synů Izraelských, aby nešli do země, kterouž dal jim Hospodin.
10
Èímž popuzen jsa k hněvu Hospodin v den ten, přisáhl, řka:
11
Zajisté že lidé ti, kteříž vyšli z Egypta, od dvadcítiletých a výše, neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, nebo ne cele následovali mne,
12
Kromě Kálefa, syna Jefonova Cenezejského, a Jozue, syna Nun, nebo cele následovali Hospodina.
13
I popudila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a učinil, aby byli tuláci na poušti za čtyřidceti let, dokudž nezahynul všecken ten věk, kterýž činil zlé před očima Hospodinovýma.
14
A hle, vy nastoupili jste na místo otců svých, plémě lidí hříšných, abyste vždy přidávali k hněvu prchlivosti Hospodinovy na Izraele.
15
Jestliže se odvrátíte od následování jeho, i onť také opustí jej na poušti této, a tak budete příčina zahynutí všeho lidu tohoto.
16
Přistoupivše pak znovu, řekli jemu: Stáje dobytkům a stádům svým zde vzděláme, a města dítkám svým,
17
Sami pak v odění pohotově budeme, statečně sobě počínajíce před syny Izraelskými, dokavadž jich neuvedeme na místo jejich; mezi tím zůstanou dítky naše v městech hrazených, pro bezpečnost před obyvateli země.
18
Nenavrátíme se do domů svých, až prvé vládnouti budou synové Izraelští jeden každý dědictvím svým;
19
Aniž vezmeme jakého dědictví s nimi za Jordánem neb dále, když dosáhneme dědictví svého z této strany Jordánu, k východu slunce.
20
I odpověděl jim Mojžíš: Jestliže učiníte tak, jakž jste mluvili, a jestliže půjdete v odění před Hospodinem k boji,
21
A šli byste za Jordán vy všickni v odění před Hospodinem, dokavadž by nevyhnal nepřátel svých od tváři své,
22
A nebyla podmaněna všecka země před Hospodinem: potom navrátíte se, a budete bez viny před Hospodinem i před Izraelem; tak přijde země tato vám v dědictví před Hospodinem.
23
Pakli neučiníte toho, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že pomsta vaše přijde na vás.
24
Stavějte sobě tedy města pro dítky, a stáje pro dobytky své, a což vyšlo z úst vašich, učiňte.
25
I odpovědělo pokolení synů Gád a synů Ruben Mojžíšovi, řka: Služebníci tvoji učiní, jakž pán náš rozkazuje.
26
Dítky naše a ženy naše, dobytek náš a všecka hovada naše, tu zůstanou v městech Galád,
27
Služebníci pak tvoji přejdou jeden každý v odění způsobný před Hospodinem k boji, jakož mluví pán můj.
28
I poručil o nich Mojžíš Eleazarovi knězi a Jozue, synu Nun, a předním v čeledech pokolení synů Izraelských,
29
A řekl jim: Jestliže přejdou synové Gád a synové Ruben s vámi za Jordán všickni hotovi k boji před Hospodinem, a byla by již podmaněna země před vámi, dáte jim zemi Galád k vládařství.
30
Pakli by nešli v odění s vámi, tedy dědictví míti budou u prostřed vás v zemi Kanán.
31
I odpověděli synové Gád a synové Ruben, řkouce: Jakž mluvil Hospodin služebníkům tvým, tak učiníme:
32
My půjdeme v odění před Hospodinem do země Kanán, a zůstane nám v dědictví vládařství naše z této strany Jordánu.
33
Tedy dal jim Mojžíš, synům totiž Gád a synům Ruben a polovici pokolení Manasses, syna Jozefova, království Seona, krále Amorejského, a království Oga, krále Bázanského, zemi s městy jejími při pomezích, i města země té všudy vůkol.
34
A vzdělali synové Gád, Dibon, Atarot a Aroer,
35
A Atrot, Sofan, Jazer a Jegbaa,
36
A Betnemra a Betaran, města hrazená, a stáje pro dobytky.
37
Synové pak Ruben vystavěli Ezebon, Eleale a Kariataim,
38
A Nébo a Balmeon, změnivše jim jména; také Sabma, a dali jiná jména městům, kteráž vzdělali.
39
Táhli pak synové Machir, syna Manassesova, do Galád, a vzavše tu krajinku, vyhnali Amorejského, kterýž tam bydlil.
40
I dal Mojžíš zemi Galád Machirovi, synu Manassesovu, a bydlil v ní.
41
Jair také syn Manassesův táhl a vzal vsi jejich, a nazval je vsi Jairovy.
42
Nobe také táhl, a vzal Kanat a městečka jeho, a nazval je Nobe od jména svého.