Comparer
Números 9
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Números
Chapitre 9
1
O SENHOR falou a Moisés no deserto do Sinai, no primeiro mês do segundo ano depois que saíram da terra do Egito, dizendo:
2
“Que os filhos de Israel celebrem a Páscoa no seu tempo determinado.
3
No décimo quarto dia deste mês, ao entardecer, vocês a celebrarão no seu tempo determinado. Vocês a celebrarão segundo todos os seus estatutos e segundo todas as suas ordenanças.”
4
Moisés falou aos filhos de Israel para que celebrassem a Páscoa.
5
Eles celebraram a Páscoa no primeiro mês, no décimo quarto dia do mês, ao entardecer, no deserto do Sinai. Conforme tudo o que o SENHOR ordenou a Moisés, assim fizeram os filhos de Israel.
6
Havia alguns homens que estavam impuros por causa do cadáver de um homem, de modo que não puderam celebrar a Páscoa naquele dia; e eles se apresentaram diante de Moisés e Arão naquele mesmo dia.
7
Aqueles homens lhe disseram: “Nós estamos impuros por causa do cadáver de um homem. Por que seríamos impedidos de apresentar a oferta do SENHOR no seu tempo determinado entre os filhos de Israel?”
8
Moisés lhes respondeu: “Esperem, para que eu ouça o que o SENHOR ordenará a respeito de vocês.”
9
O SENHOR falou a Moisés, dizendo:
10
“Fale aos filhos de Israel: ‘Se algum homem entre vocês ou nas suas gerações estiver impuro por causa de um cadáver, ou estiver em uma longa viagem, ele ainda assim celebrará a Páscoa ao SENHOR.
11
No segundo mês, no décimo quarto dia, ao entardecer, eles a celebrarão; eles a comerão com pães sem fermento e ervas amargas.
12
Não deixarão nada dela até a manhã seguinte, nem quebrarão nenhum de seus ossos. Segundo todo o estatuto da Páscoa eles a celebrarão.
13
Mas o homem que estiver puro, e não estiver em viagem, e deixar de celebrar a Páscoa, essa pessoa será eliminada do seu povo. Porque ele não apresentou a oferta do SENHOR no seu tempo determinado, esse homem levará o seu pecado.
14
“‘Se um estrangeiro viver entre vocês e desejar celebrar a Páscoa ao SENHOR, então ele o fará segundo o estatuto da Páscoa, e segundo a sua ordenança. Vocês terão um único estatuto, tanto para o estrangeiro quanto para o natural da terra.’”
15
No dia em que o tabernáculo foi erguido, a nuvem cobriu o tabernáculo, a saber, a Tenda do Testemunho. Ao entardecer, ela estava sobre o tabernáculo, com a aparência de fogo, até a manhã.
16
Assim era continuamente. A nuvem o cobria, e havia a aparência de fogo de noite.
17
Sempre que a nuvem se erguia de sobre a Tenda, depois disso os filhos de Israel partiam; e no lugar onde a nuvem parava, ali os filhos de Israel acampavam.
18
À ordem do SENHOR, os filhos de Israel partiam, e à ordem do SENHOR eles acampavam. Enquanto a nuvem permanecia sobre o tabernáculo, eles permaneciam acampados.
19
Quando a nuvem se detinha sobre o tabernáculo por muitos dias, então os filhos de Israel guardavam a ordem do SENHOR, e não partiam.
20
Às vezes a nuvem ficava poucos dias sobre o tabernáculo; então, segundo a ordem do SENHOR, eles permaneciam acampados, e segundo a ordem do SENHOR eles partiam.
21
Às vezes a nuvem ficava desde o entardecer até a manhã; e quando a nuvem se erguia de manhã, eles partiam; fosse de dia ou de noite, quando a nuvem se erguia, eles partiam.
22
Fosse por dois dias, ou um mês, ou um ano que a nuvem se detinha sobre o tabernáculo, permanecendo sobre ele, os filhos de Israel permaneciam acampados, e não partiam; mas quando ela se erguia, eles partiam.
23
À ordem do SENHOR eles acampavam, e à ordem do SENHOR eles partiam. Eles guardavam a ordem do SENHOR, conforme a ordem do SENHOR por meio de Moisés.
4 Mojžíšova
Chapitre 9
1
Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinai, léta druhého po vyjití z země Egyptské, měsíce prvního, řka:
2
Slaviti budou synové Izraelští velikunoc v čas svůj vyměřený.
3
Ètrnáctého dne měsíce toho u večer budete ji slaviti jistým časem svým, vedlé všech ustanovení jejích, a podlé všech řádů jejích slaviti ji budete.
4
I mluvil Mojžíš k synům Izraelským, aby slavili Fáze.
5
Tedy slavili Fáze v měsíci prvním, čtrnáctého dne u večer na poušti Sinai; vedlé všeho toho, což přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští.
6
I byli někteří muži, ješto se poškvrnili při mrtvém, kteříž nemohli slaviti Fáze toho dne. I přistoupili před Mojžíše a Arona v ten den,
7
A promluvili muži ti k němu: My jsme se poškvrnili nad mrtvým. Nebude-liž nám zbráněno obětovati oběti Hospodinu v jistý čas spolu s syny Izraelskými?
8
I řekl jim Mojžíš: Počekejte, až uslyším, co vám učiniti rozkáže Hospodin.
9
Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
10
Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by koli byl poškvrněný nad mrtvým, aneb byl by na cestě daleké, buď z vás aneb z potomků vašich, budeť slaviti Fáze Hospodinu.
11
Měsíce druhého, čtrnáctého dne u večer slaviti budou je, s chleby nekvašenými, a s řeřichami jísti je budou.
12
Nezanechajíť ho nic až do jitra, a kosti v něm nezlámí; vedlé všelikého ustanovení Fáze budou je slaviti.
13
Ale člověk ten, kterýž by byl čistý, a nebyl na cestě, a však by zanedbal slaviti Fáze, vyhlazena bude duše ta z lidu svého; nebo oběti Hospodinu neobětoval v jistý čas její; hřích svůj ponese člověk ten.
14
Jestliže by s vámi bydlil příchozí, a slavil by Fáze Hospodinu, vedlé ustanovení Fáze, a vedlé řádu jeho bude je slaviti. Ustanovení jednostejné bude vám, tak příchozímu, jako obyvateli v zemi.
15
Toho pak dne, v kterémž vyzdvižen jest příbytek, přikryl oblak příbytek, a stál nad stánkem svědectví; u večer pak bývalo nad příbytkem na pohledění jako oheň až do jitra.
16
Tak bývalo ustavičně, oblak přikrýval jej ve dne, záře pak ohnivá v noci.
17
A když se zdvihl oblak od stánku, hned také hýbali se synové Izraelští; a na kterém místě pozůstal oblak, tu také kladli se synové Izraelští.
18
K rozkazu Hospodinovu hýbali se synové Izraelští, a k rozkazu Hospodinovu kladli se; po všecky dny, dokudž zůstával oblak nad příbytkem, i oni leželi.
19
Když pak trval oblak nad příbytkem po mnohé dny, tedy drželi synové Izraelští stráž Hospodinovu, a netáhli odtud.
20
A když oblak byl nad příbytkem po nemnohé dny, k rozkazu Hospodinovu kladli se, a k rozkazu Hospodinovu hýbali se.
21
Kdyžkoli byl oblak od večera až do jitra, a v jitře se vznesl, hned i oni šli; buď že trval přes den a noc, (jakž kdy vznášel se oblak, tak oni táhli,)
22
Buď že za dva dni, aneb za měsíc, aneb za rok prodléval oblak nad příbytkem, zůstávaje nad ním, synové Izraelští také leželi, a nehnuli se; když pak on vznášel se, též i oni táhli.
23
K rozkazu Hospodinovu kladli se, a k rozkazu Hospodinovu hýbali se, stráž Hospodinovu držíce podlé rozkazu jeho skrze Mojžíše.