Comparer
Romanos 1
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Romanos
Chapitre 1
1
Paulo, servo de Jesus Cristo, chamado para ser apóstolo, separado para o Evangelho de Deus,
2
que ele prometeu antes por meio de seus profetas nas Sagradas Escrituras,
3
a respeito de seu Filho, que nasceu da descendência de Davi segundo a carne,
4
que foi declarado Filho de Deus com poder segundo o Espírito de santidade, pela ressurreição dentre os mortos, Jesus Cristo, nosso Senhor,
5
por meio de quem recebemos graça e apostolado para a obediência da fé entre todas as nações, por causa do seu nome;
6
entre as quais vocês também são chamados para pertencerem a Jesus Cristo;
7
a todos os que estão em Roma, amados de Deus, chamados para serem santos: Graça e paz a vocês da parte de Deus nosso Pai e do Senhor Jesus Cristo.
8
Primeiramente, dou graças ao meu Deus, por meio de Jesus Cristo, por todos vocês, porque a fé que vocês têm é proclamada em todo o mundo.
9
Pois Deus é minha testemunha, a quem sirvo em meu espírito no Evangelho de seu Filho, de como me lembro continuamente de vocês em minhas orações,
10
pedindo que, de algum modo, pela vontade de Deus, eu finalmente consiga ir até vocês.
11
Pois anseio vê-los, para compartilhar com vocês algum dom espiritual, a fim de que sejam fortalecidos;
12
isto é, para que sejamos mutuamente encorajados pela fé uns dos outros, tanto a de vocês quanto a minha.
13
Ora, não quero que ignorem, irmãos, que muitas vezes planejei ir até vocês (e fui impedido até agora), para que eu pudesse ter algum fruto também entre vocês, assim como entre os demais gentios.
14
Sou devedor tanto a gregos quanto a estrangeiros, tanto a sábios quanto a tolos.
15
Portanto, no que depender de mim, estou pronto para pregar o Evangelho também a vocês que estão em Roma.
16
Pois não me envergonho do Evangelho de Cristo, porque é o poder de Deus para a salvação de todo aquele que crê, primeiro do judeu, e também do grego.
17
Porque nele se revela a justiça de Deus de fé em fé. Como está escrito: “Mas o justo viverá pela fé.”
18
Pois a ira de Deus se revela do céu contra toda impiedade e injustiça dos homens que suprimem a verdade pela injustiça,
19
porque o que se pode conhecer de Deus é evidente para eles, pois Deus lhes revelou.
20
Pois os seus atributos invisíveis, desde a criação do mundo, são vistos claramente e percebidos por meio das coisas que foram criadas, a saber, o seu eterno poder e divindade, de modo que eles não têm desculpa.
21
Porque, tendo conhecido a Deus, não o glorificaram como Deus, nem lhe renderam graças, mas tornaram-se fúteis em seus raciocínios, e o seu coração insensato se obscureceu.
22
Dizendo-se sábios, tornaram-se tolos,
23
e trocaram a glória do Deus incorruptível pela semelhança de imagens de seres humanos corruptíveis, de aves, de quadrúpedes e de répteis.
24
Por isso, Deus também os entregou aos desejos de seus corações, à impureza, para que os seus corpos fossem desonrados entre si;
25
eles que trocaram a verdade de Deus por uma mentira, e adoraram e serviram à criatura em lugar do Criador, que é bendito eternamente. Amém.
26
Por essa razão, Deus os entregou a paixões vergonhosas. Pois as suas mulheres mudaram a função natural para aquela que é contra a natureza.
27
Da mesma forma, também os homens, deixando a função natural da mulher, inflamaram-se de desejo uns pelos outros, homens cometendo com homens o que é indecente e recebendo em si mesmos a devida penalidade pelo seu erro.
28
E, como se recusaram a reconhecer a Deus, Deus os entregou a uma mente reprovada, para fazerem o que não convém;
29
estando cheios de toda injustiça, imoralidade sexual, maldade, cobiça e malícia; cheios de inveja, homicídio, contenda, engano e maus hábitos; caluniadores às escondidas,
30
caluniadores, inimigos de Deus, insolentes, arrogantes, presunçosos, inventores de males, desobedientes aos pais,
31
sem entendimento, quebradores de alianças, sem afeição natural, implacáveis, sem misericórdia;
32
os quais, conhecendo o decreto de Deus, de que os que praticam tais coisas são dignos de morte, não somente as fazem, mas também aprovam os que as praticam.
Římanům
Chapitre 1
1
Pavel, služebník Jezukristův, povolaný apoštol, oddělený k kázaní evangelium Božího,
2
(Kteréžto zdávna zaslíbil skrze proroky své v Písmích svatých,)
3
O Synu jeho, (zplozeném z semene Davidova s strany těla,
4
Kterýž prokázán jest býti Synem Božím mocně, podle Ducha posvěcení, skrze z mrtvých vstání,) totiž o Ježíši Kristu, Pánu našem,
5
Skrze něhožto jsme přijali milost a apoštolství ku poslušenství víry mezi všemi národy pro jméno jeho,
6
Z nichžto i vy jste povolaní Ježíše Krista,
7
Všechněm, kteříž jste v Římě, milým Božím, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
8
Nejprve pak díky činím Bohu svému skrze Ježíše Krista ze všech vás, že víra vaše rozhlašuje se po všem světě.
9
Svědek mi jest zajisté Bůh, kterémužto sloužím duchem mým v evangelium Syna jeho, žeť bez přestání zmínku o vás činím,
10
Vždycky na svých modlitbách žádaje, abych aspoň někdy mohl šťastně k vám, byla-li by vůle Boží, přijíti.
11
Neboť velice žádám viděti vás, abych vám udělil částku nějakou milosti duchovní ku potvrzení vašemu,
12
To jest, abych spolu s vámi potěšen byl, skrze společnou i vaši i mou víru.
13
Nechciť pak, bratří, abyste nevěděli, žeť jsem mnohokrát již uložil přijíti k vám, (ale překážky jsem měl až dosavad,) abych nějaký užitek také i mezi vámi měl, jako i mezi jinými národy.
14
Nebo Řekům i kterýmkoli jiným národům, i moudrým i nemoudrým, dlužník jsem.
15
A tak, pokudž na mně jest, hotov jsem i vám, kteříž v Římě jste, zvěstovati evangelium.
16
Neboť se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu, Židu předně, potom i Řeku.
17
Nebo spravedlnost Boží zjevuje se skrze ně z víry u víru, jakož psáno jest: Spravedlivý pak z víry živ bude.
18
Zjevuje se zajisté hněv Boží s nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, pravdu Boží v nepravosti zadržujících.
19
Nebo což poznáno býti může o Bohu, známé jest jim učiněno, Bůh zajisté zjevil jim.
20
Nebo neviditelné věci jeho mohou vidíny býti, když z skutků při stvoření světa stalých rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho věčná moc a Božství, tak aby již byli bez výmluvy,
21
Protože poznavše Boha, nectili jako Boha, ani jemu děkovali, ale marní učiněni jsou v myšleních svých, a zatmíno jest nemoudré srdce jejich.
22
Měvše se za moudré, blázni učiněni jsou.
23
Nebo směnili slávu neporušitelného Boha v slávu podobenství obraza porušitelného člověka, i ptactva, i hovad čtvernohých, i zeměplazů.
24
Protož i Bůh vydal je v žádosti srdce jejich, v nečistotu, aby zprznili těla svá vespolek,
25
Jakožto ty, kteříž jsou směnili pravdu Boží za lež, a ctili i sloužili stvoření raději nežli Stvořiteli, kterýž jest požehnaný na věky. Amen.
26
Protož je vydal Bůh v žádosti ohavné. Nebo i ženy jejich změnily přirozené sebe užívání v to, kteréž jest proti přirození.
27
A podobně i mužské pohlaví, opustivše přirozené užívání ženy, rozpálili se v žádostech svých jedni k druhým, mužské pohlaví vespolek mrzkost pášíce, a tak spravedlivou mzdu, kteráž na jejich blud slušela, sami na sebe uvodíce.
28
A jakož sobě málo vážili známosti Boha, takž také Bůh vydal je v převrácený smysl, aby činili to, což nesluší,
29
Jsouce naplněni vší nepravostí, zlostí, smilstvem, nešlechetností, lakomstvím, plní závisti, vraždy, svárů, lsti, zlých obyčejů,
30
Utrhači, pomluvači, Boha nenávidící, hanliví, pyšní, chlubní, nalezači zlých věcí, rodičů neposlušní,
31
Nemoudří, smluv nezdrželiví, beze vší lítosti, neukojitelní a nemilosrdní.
32
Kteřížto vědouce o tom právu Božím, že ti, kteříž takové věci činí, hodni jsou smrti, avšak netoliko ty věci činí, ale i jiným též činícím nakládají.