Comparer

Romanos 11

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Romanos

Chapitre 11
1 Pergunto, então: Deus rejeitou o seu povo? De modo nenhum! Pois eu também sou israelita, descendente de Abraão, da tribo de Benjamim.
2 Deus não rejeitou o seu povo, a quem conheceu de antemão. Ou vocês não sabem o que a Escritura diz a respeito de Elias, como ele apela a Deus contra Israel?
3 “Senhor, mataram os teus profetas. Derrubaram os teus altares. Fiquei sozinho, e procuram tirar a minha vida.”
4 Mas o que Deus lhe respondeu? “Reservei para mim sete mil homens que não dobraram os joelhos a Baal.”
5 Assim também, no tempo presente, há um remanescente segundo a eleição da graça.
6 E, se é pela graça, já não é pelas obras; caso contrário, a graça já não é graça. Mas, se é pelas obras, já não é graça; caso contrário, a obra já não é obra.
7 Que diremos, então? Israel não alcançou o que buscava; os eleitos, porém, alcançaram, e os demais foram endurecidos.
8 Como está escrito: “Deus lhes deu um espírito de estupor, olhos para não verem e ouvidos para não ouvirem, até o dia de hoje.”
9 Davi diz: “Que a mesa deles se torne um laço, uma armadilha, uma pedra de tropeço e uma retribuição para eles.
10 Que os olhos deles se escureçam, para que não vejam. Mantém-lhes as costas sempre curvadas.”
11 Pergunto, então: tropeçaram para que caíssem? De modo nenhum! Mas, pela queda deles, a salvação chegou aos gentios, para provocá-los a ciúmes.
12 Ora, se a queda deles é a riqueza do mundo, e a sua perda a riqueza dos gentios, quanto mais a sua plenitude!
13 Pois falo a vocês que são gentios. Visto que sou apóstolo dos gentios, glorifico o meu ministério,
14 para ver se de alguma forma posso provocar a ciúmes os da minha própria carne e salvar alguns deles.
15 Pois, se a rejeição deles é a reconciliação do mundo, o que será a sua aceitação, senão vida dentre os mortos?
16 Se as primícias são santas, também a massa o é. Se a raiz é santa, também os ramos o são.
17 Mas, se alguns dos ramos foram quebrados, e você, sendo oliveira brava, foi enxertado no meio deles e se tornou participante com eles da raiz e da seiva da oliveira,
18 não se considere superior aos ramos. Mas, se você se orgulhar, lembre-se de que não é você quem sustenta a raiz, mas a raiz sustenta você.
19 Você dirá, então: “Os ramos foram quebrados, para que eu fosse enxertado.”
20 É verdade; pela incredulidade eles foram quebrados, e você permanece pela fé. Não seja orgulhoso, mas tema;
21 pois se Deus não poupou os ramos naturais, também não poupará você.
22 Considere, pois, a bondade e a severidade de Deus. Para com os que caíram, severidade; mas para com você, a bondade de Deus, se você permanecer na bondade de Deus; caso contrário, você também será cortado.
23 Eles também, se não permanecerem na incredulidade, serão enxertados, pois Deus é poderoso para enxertá-los novamente.
24 Pois, se você foi cortado de uma oliveira que é brava por natureza e foi enxertado, contra a natureza, numa boa oliveira, quanto mais estes, que são os ramos naturais, serão enxertados na sua própria oliveira?
25 Pois não quero, irmãos, que ignorem este mistério, para que não sejam sábios aos seus próprios olhos: um endurecimento parcial aconteceu a Israel, até que entre a plenitude dos gentios;
26 e assim todo o Israel será salvo. Como está escrito: “De Sião virá o Libertador, e ele afastará de Jacó a impiedade.
27 Esta é a minha aliança com eles, quando eu tirar os seus pecados.”
28 Quanto ao Evangelho, eles são inimigos por causa de vocês. Mas, quanto à eleição, são amados por causa dos patriarcas.
29 Pois os dons e o chamado de Deus são irrevogáveis.
30 Pois assim como no passado vocês foram desobedientes a Deus, mas agora alcançaram misericórdia pela desobediência deles,
31 assim também estes agora foram desobedientes, para que, pela misericórdia demonstrada a vocês, eles também alcancem misericórdia.
32 Pois Deus confinou a todos na desobediência, para usar de misericórdia para com todos.
33 Ó profundidade das riquezas da sabedoria e do conhecimento de Deus! Quão insondáveis são os seus juízos, e os seus caminhos inescrutáveis!
34 “Pois quem conheceu a mente do Senhor? Ou quem foi o seu conselheiro?”
35 “Ou quem primeiro deu a ele, para que isso lhe seja retribuído?”
36 Pois dele, por ele e para ele são todas as coisas. A ele seja a glória para sempre! Amém.

Římanům

Chapitre 11
1 Protož pravím: Zdali jest Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.
2 Nezavrhlť jest Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co Písmo praví o Eliášovi? Kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému řka:
3 Pane, proroky tvé zmordovali a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal jsem sám, a i méť duše hledají.
4 Ale co jemu dí odpověd Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem.
5 Takť i nyní ostatkové podle vyvolení jdoucího z pouhé milosti Boží zůstali,
6 A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutků, tedy již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.
7 Což tedy? Èeho hledá Izrael, toho jest nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,
8 (Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli,) až do dnešního dne.
9 A David dí: Budiž jim stůl jejich osidlem a pastmi a pohoršením i spravedlivým odplacením.
10 Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej.
11 A z toho pravím: Tak-liž jsou pak Židé klesli, aby docela padli? Nikoli, ale jejich klesnutím spasení přiblížilo se pohanům, aby je tak Bůh k závidění přivedl.
12 A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa a zmenšení jejich jest bohatství pohanů, čím více plnost jich?
13 Vámť zajisté pravím pohanům, jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování mé oslavuji,
14 Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl ty, jenž jsou tělo mé, a k spasení přivésti aspoň některé z nich.
15 Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak bude zase jich přijetí, než život z mrtvých?
16 Poněvadž prvotiny svaté jsou, takéť svaté jest i těsto; a jest-liť kořen svatý, tedy i ratolesti.
17 Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.
18 Proto ty se nechlub proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe.
19 Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,
20 Dobře pravíš. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.
21 Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by ani tobě neodpustil.
22 A protož viz dobrotivost i zuřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zuřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.
23 Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.
24 Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více pak ti, kteříž podle přirození jsou z dobré olivy, vštípeni budou v svou vlastní olivu.
25 Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří,) že zatvrdilost tato zčástky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů.
26 A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.
27 A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.
28 A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podle vyvolení jsou milí pro otce svaté.
29 Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.
30 Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru,
31 Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i oni také milosrdenství dosáhli.
32 Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval.
33 Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho!
34 Nebo kdo jest poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?
35 Nebo kdo prve dal jemu, a budeť mu odplaceno?
36 Nebo z něho a skrze něho a v něm jsou všecky věci, jemuž sláva na věky. Amen.

Choisir un livre