Comparer
Rute 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Rute
Chapitre 2
1
Noemi tinha um parente de seu marido, um homem muito rico, da família de Elimeleque, e o seu nome era Boaz.
2
Rute, a moabita, disse a Noemi: “Deixe-me ir ao campo, e apanhar espigas atrás daquele a cujos olhos eu encontrar favor.” Ela lhe disse: “Vá, minha filha.”
3
Ela foi, chegou e começou a apanhar espigas no campo atrás dos ceifeiros; e por acaso ela chegou à parte do campo que pertencia a Boaz, que era da família de Elimeleque.
4
Eis que Boaz veio de Belém e disse aos ceifeiros: “Que o SENHOR esteja com vocês.” Eles lhe responderam: “Que o SENHOR o abençoe.”
5
Então Boaz perguntou ao seu servo que estava encarregado dos ceifeiros: “De quem é esta jovem?”
6
O servo que estava encarregado dos ceifeiros respondeu: “É a jovem moabita que voltou com Noemi das terras de Moabe.
7
Ela disse: ‘Por favor, deixe-me apanhar e juntar espigas entre os feixes, atrás dos ceifeiros.’ Assim ela veio e tem continuado desde a manhã até agora, exceto por um pouco de descanso no abrigo.”
8
Então Boaz disse a Rute: “Ouça, minha filha. Não vá apanhar espigas em outro campo, nem saia daqui, mas fique aqui, perto das minhas servas.
9
Mantenha os seus olhos no campo em que eles estão ceifando e vá atrás delas. Não ordenei aos jovens que não toquem em você? Quando tiver sede, vá às vasilhas e beba da água que os jovens tiraram.”
10
Então ela se prostrou com o rosto em terra, e lhe disse: “Por que encontrei favor aos seus olhos, para que se importe comigo, visto que sou estrangeira?”
11
Boaz lhe respondeu: “Contaram-me tudo o que você tem feito pela sua sogra desde a morte de seu marido, e como você deixou o seu pai, a sua mãe e a terra do seu nascimento, e veio para um povo que antes não conhecia.
12
Que o SENHOR recompense o seu trabalho, e que lhe seja dada uma recompensa completa da parte do SENHOR, o Deus de Israel, sob cujas asas você veio buscar refúgio.”
13
Então ela disse: “Que eu encontre favor aos seus olhos, meu senhor, porque o senhor me consolou e porque falou com bondade à sua serva, embora eu não seja nem como uma de suas servas.”
14
Na hora da refeição, Boaz lhe disse: “Venha cá, coma um pouco de pão e molhe o seu pedaço no vinagre.” Ela se sentou ao lado dos ceifeiros, e ele lhe ofereceu grãos tostados. Ela comeu, ficou satisfeita e ainda sobrou.
15
Quando ela se levantou para apanhar espigas, Boaz deu ordens aos seus jovens, dizendo: “Deixem-na apanhar espigas até mesmo entre os feixes, e não a repreendam.
16
Tirem também algumas espigas dos feixes para ela, e deixem-nas cair. Deixem-na apanhar, e não a repreendam.”
17
Assim ela apanhou espigas no campo até a tarde; e debulhou o que havia apanhado, e deu quase um efa de cevada.
18
Ela o pegou e foi para a cidade. Então a sua sogra viu o que ela havia apanhado; e ela trouxe e lhe deu o que havia sobrado depois de ter comido o suficiente.
19
A sua sogra lhe perguntou: “Onde você apanhou espigas hoje? Onde você trabalhou? Bendito seja aquele que se importou com você.” Ela contou à sua sogra com quem havia trabalhado: “O nome do homem com quem trabalhei hoje é Boaz.”
20
Noemi disse à sua nora: “Que ele seja abençoado pelo SENHOR, que não retirou a sua bondade dos vivos e dos mortos.” E Noemi lhe acrescentou: “O homem é nosso parente próximo, um dos nossos resgatadores.”
21
Rute, a moabita, disse: “Ele também me disse: ‘Você deve ficar perto dos meus jovens até que eles terminem toda a minha colheita.’”
22
Noemi disse a Rute, sua nora: “É bom, minha filha, que você saia com as servas dele, para que não a incomodem em outro campo.”
23
Assim, ela ficou perto das servas de Boaz, apanhando espigas até o fim da colheita da cevada e da colheita do trigo; e ela continuou morando com a sua sogra.
Rút
Chapitre 2
1
Měla pak Noémi přítele po manželu svém, muže mocného z čeledi Elimelechovy, jménem Bóza.
2
I řekla Rut Moábská Noémi: Nechť medle jdu na pole sbírati klasů za tím, kdož by mi toho přál. Jížto ona řekla: Jdi, dcero má.
3
Šla tedy, a přišedši, sbírala klasy na poli za ženci. Přihodilo se pak, že přišla na díl pole toho, kteréž přináleželo Bózovi, jenž byl z čeledi Elimelechovy.
4
A v tom přišel Bóz z Betléma, a řekl žencům: Hospodin s vámi. Kteříž odpověděli jemu: Požehnejž tobě Hospodin.
5
I řekl Bóz služebníku svému, kterýž postaven byl nad ženci: Èí jest tato mladice?
6
Odpověděl služebník ten, kterýž postaven byl nad ženci, a řekl: Jest mladice Moábská, kteráž přišla s Noémi z země Moábské.
7
A řekla mi: Prosím, nechť sbírám a shromažďuji klasy mezi snopy za ženci. A přišedši, trvá od jitra až dosavad, kromě že na chvilku doma pobyla.
8
Tedy řekl Bóz k Rut: Slyš, dcero má, nechoď sbírati na jiné pole, aniž odcházej odsud, ale přídrž se teď děvek mých.
9
Zůstávej na tom poli, na němž budou žíti, a choď za nimi, nebo jsem přikázal služebníkům svým, aby se tebe žádný nedotýkal. Bude-liť se chtíti píti, jdi k nádobám, a napí se té vody, kteréž by navážili služebníci moji.
10
Tedy ona padla na tvář svou, a schýlivši se k zemi, řekla jemu: Odkudž mi to, že jsem nalezla milost před tebou, abys se známil ke mně, kteráž jsem cizozemka.
11
Odpověděl Bóz a řekl: O všemť mi oznámeno jest, co jsi koli činila svegruši své po smrti muže svého, a že opustivši otce svého a matku svou, i zemi, v kteréžs se narodila, šla jsi mezi lid, kteréhožs prvé neznala.
12
Odplatiž tobě Hospodin za skutek tvůj, a budiž mzda tvá dokonalá od Hospodina Boha Izraelského, poněvadž jsi přišla, abys pod křídly jeho doufala.
13
Kterážto řekla: Nalezla jsem milost před tebou, pane můj, poněvadž jsi mne potěšil, a mluvils k srdci děvky své, ješto nejsem podobná jedné z děvek tvých.
14
Tedy řekl jí Bóz: Když bude čas jísti, přistup sem, a pojez chleba, a omoč skyvu svou v octě. I posadila se při žencích, a podal jí pražmy; ona pak jedla až do sytosti, a ještě jí zbylo.
15
I vstala, aby sbírala. Přikázal pak Bóz služebníkům svým, řka: Byť pak i mezi snopy sbírala, nezbraňujte jí.
16
Nýbrž naschvál jí upouštějte z snopů a nechávejte, ať sbírá, a nedomlouvejte jí.
17
Sbírala tedy na poli tom až do večera, a což sebrala, to vymlátila; i byla téměř míra efi ječmene.
18
Kterýž vzavši, přišla do města, a viděla svegruše její to, což nasbírala. Vyňala také a dala jí to, což pozůstalo po nasycení jejím.
19
I řekla jí svegruše její: Kdes sbírala dnes, a kdes pracovala? Budiž požehnaný ten, kterýž tě přijal. Tedy oznámila svegruši své, u koho pracovala, řkuci: Jméno muže, u kteréhož jsem pracovala dnes, jest Bóz.
20
I řekla Noémi nevěstě své: Požehnanýť jest od Hospodina, že nepřestal milosrdenství svého nad živými i mrtvými. I to ještě k ní řekla Noémi: Blízký přítel náš a z příbuzných našich jest muž ten.
21
Řekla jí také Rut Moábská: I to mi ještě řekl: Èeládky mé přídrž se, dokavadž by všeho, což mého jest, nedožali.
22
Tedy řekla Noémi Rut nevěstě své: Dobré jest tedy, dcero má, abys vycházela s děvečkami jeho, ať by na jiném poli něco nepřekazili.
23
A tak se přídržela Rut děvek Bózových, a sbírala klasy, dokudž nesžali ječmene a pšenice, a bydlela u svegruše své.