Comparer
Salmos 102
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Salmos
Chapitre 102
1
Oração do aflito, quando está abatido e derrama a sua queixa perante o SENHOR. Ouve a minha oração, SENHOR!
Que o meu clamor chegue a ti.
2
Não escondas de mim o teu rosto no dia da minha angústia.
Inclina o teu ouvido para mim.
Responde-me depressa no dia em que eu clamar.
3
Pois os meus dias se consomem como fumaça.
Os meus ossos queimam como uma tocha.
4
O meu coração está ferido como a erva, e secou,
pois até me esqueço de comer o meu pão.
5
Por causa da voz do meu gemido,
os meus ossos se apegam à minha pele.
6
Sou como o pelicano do deserto.
Tornei-me como a coruja dos lugares desolados.
7
Fico vigiando, e tornei-me como um pardal solitário no telhado.
8
Os meus inimigos me insultam o dia todo.
Aqueles que estão furiosos contra mim usam o meu nome como maldição.
9
Pois tenho comido cinzas como pão,
e misturado a minha bebida com lágrimas,
10
por causa da tua indignação e da tua ira;
pois tu me levantaste e me jogaste fora.
11
Os meus dias são como uma sombra longa.
Eu sequei como a erva.
12
Mas tu, SENHOR, permanecerás para sempre;
o teu renome dura por todas as gerações.
13
Tu te levantarás e terás misericórdia de Sião,
pois é tempo de ter compaixão dela.
Sim, o tempo determinado chegou.
14
Pois os teus servos têm prazer nas pedras dela,
e se compadecem do seu pó.
15
Então as nações temerão o nome do SENHOR,
e todos os reis da terra a tua glória.
16
Pois o SENHOR edificou a Sião.
Ele apareceu na sua glória.
17
Ele atendeu à oração dos desamparados,
e não desprezou a oração deles.
18
Isso será escrito para a geração futura.
Um povo que será criado louvará ao SENHOR,
19
pois ele olhou para baixo desde o alto do seu santuário.
Dos céus, o SENHOR viu a terra,
20
para ouvir os gemidos do prisioneiro,
para libertar os condenados à morte,
21
para que os homens declarem o nome do SENHOR em Sião,
e o seu louvor em Jerusalém,
22
quando os povos se reunirem,
e os reinos, para servirem ao SENHOR.
23
Ele enfraqueceu a minha força no caminho.
Ele encurtou os meus dias.
24
Eu disse: “Meu Deus, não me leves no meio dos meus dias.
Os teus anos duram por todas as gerações.
25
Antigamente, tu lançaste os fundamentos da terra.
Os céus são a obra das tuas mãos.
26
Eles perecerão, mas tu permanecerás.
Sim, todos eles se desgastarão como uma roupa.
Tu os trocarás como um manto, e eles serão mudados.
27
Mas tu és o mesmo.
Os teus anos não terão fim.
28
Os filhos dos teus servos continuarão.
A descendência deles será estabelecida diante de ti.”
Žalmy
Chapitre 102
1
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2
Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
4
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
6
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
7
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
8
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
9
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
10
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
11
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
12
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
19
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
20
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
21
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
22
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
23
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
24
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
25
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
26
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
27
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
28
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
29
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.