Comparer
Salmos 104
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Salmos
Chapitre 104
1
Bendiga o SENHOR, ó minha alma.
Ó SENHOR, meu Deus, tu és muito grande.
Estás vestido de honra e majestade.
2
Ele se cobre de luz como de um manto.
Ele estende os céus como uma cortina.
3
Ele põe as vigas dos seus aposentos nas águas.
Ele faz das nuvens a sua carruagem.
Ele anda sobre as asas do vento.
4
Ele faz dos seus mensageiros ventos,
e dos seus servos, chamas de fogo.
5
Ele lançou os fundamentos da terra,
para que jamais seja abalada.
6
Tu a cobriste com o abismo como com uma veste.
As águas pararam acima das montanhas.
7
À tua repreensão, elas fugiram.
À voz do teu trovão, elas se apressaram em fugir.
8
Os montes se ergueram,
os vales afundaram,
para o lugar que tu lhes designaste.
9
Tu estabeleceste um limite que elas não podem ultrapassar,
para que não voltem a cobrir a terra.
10
Ele envia fontes para os vales.
Elas correm entre os montes.
11
Elas dão de beber a todos os animais do campo.
Os jumentos selvagens matam a sua sede.
12
As aves do céu aninham-se junto a elas.
Elas cantam entre os ramos.
13
Ele rega os montes desde os seus aposentos.
A terra se farta com o fruto das tuas obras.
14
Ele faz crescer a relva para o gado,
e as plantas para o homem cultivar,
para que produza alimento da terra:
15
o vinho que alegra o coração do homem,
o azeite para fazer seu rosto brilhar,
e o pão que fortalece o coração do homem.
16
As árvores do SENHOR são bem regadas,
os cedros do Líbano, que ele plantou,
17
onde as aves fazem os seus ninhos.
A cegonha faz a sua morada nos ciprestes.
18
As altas montanhas são para as cabras selvagens.
As rochas são um refúgio para os arganazes.
19
Ele designou a lua para as estações.
O sol sabe quando se pôr.
20
Tu trazes as trevas, e faz-se noite,
na qual todos os animais da floresta rondam.
21
Os leõezinhos rugem atrás de sua presa,
e buscam de Deus o seu alimento.
22
O sol nasce, e eles se retiram furtivamente,
e se deitam em seus covis.
23
O homem sai para a sua obra,
para o seu trabalho até a tarde.
24
SENHOR, quão numerosas são as tuas obras!
Com sabedoria, tu fizeste todas elas.
A terra está cheia das tuas riquezas.
25
Eis o mar, grande e vasto,
no qual há inumeráveis seres vivos,
animais tanto pequenos quanto grandes.
26
Ali navegam os navios,
e o leviatã, que tu formaste para ali brincar.
27
Todos estes esperam em ti,
para que lhes dês o seu alimento no tempo certo.
28
Tu lhes dás; eles o recolhem.
Tu abres a tua mão; eles se fartam de bens.
29
Tu escondes o teu rosto; eles ficam perturbados.
Tu retiras o fôlego deles; eles morrem e voltam ao pó.
30
Tu envias o teu Espírito e eles são criados.
Tu renovas a face da terra.
31
Que a glória do SENHOR dure para sempre.
Que o SENHOR se alegre em suas obras.
32
Ele olha para a terra, e ela treme.
Ele toca nos montes, e eles fumegam.
33
Cantarei ao SENHOR enquanto eu viver.
Cantarei louvores ao meu Deus enquanto eu existir.
34
Que a minha meditação lhe seja agradável.
Eu me alegrarei no SENHOR.
35
Que os pecadores sejam consumidos da terra.
Que os ímpios não existam mais.
Bendiga o SENHOR, ó minha alma.
Louvem o SENHOR!
Žalmy
Chapitre 104
1
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.