Comparer
Salmos 106
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Salmos
Chapitre 106
1
Louvem ao SENHOR!
Deem graças ao SENHOR, porque ele é bom,
porque o seu amor leal dura para sempre.
2
Quem pode proclamar os feitos poderosos do SENHOR,
ou declarar plenamente todo o seu louvor?
3
Bem-aventurados os que guardam a justiça.
Bem-aventurado aquele que faz o que é certo em todo o tempo.
4
Lembra-te de mim, SENHOR, com o favor que mostras ao teu povo.
Visita-me com a tua salvação,
5
para que eu veja a prosperidade dos teus escolhidos,
para que eu me alegre com a alegria da tua nação,
para que eu me glorie com a tua herança.
6
Pecamos com os nossos pais.
Cometemos iniquidade.
Agimos impiamente.
7
Nossos pais não entenderam as tuas maravilhas no Egito.
Não se lembraram da multidão das tuas misericórdias,
mas foram rebeldes no mar, sim, no Mar Vermelho.
8
Contudo, ele os salvou por amor do seu nome,
para que pudesse tornar conhecido o seu grande poder.
9
Ele também repreendeu o Mar Vermelho, e este secou;
assim, ele os conduziu pelas profundezas, como por um deserto.
10
Ele os salvou da mão daquele que os odiava,
e os redimiu da mão do inimigo.
11
As águas cobriram os seus adversários.
Não restou nem sequer um deles.
12
Então creram nas suas palavras.
Cantaram o seu louvor.
13
Cedo, porém, se esqueceram das suas obras.
Não esperaram pelo seu conselho,
14
mas cederam à cobiça no deserto,
e puseram Deus à prova no ermo.
15
Ele lhes deu o que pediram,
mas enviou definhamento à sua alma.
16
Também tiveram inveja de Moisés no acampamento,
e de Arão, o santo do SENHOR.
17
A terra se abriu e engoliu Datã,
e cobriu o grupo de Abirão.
18
Um fogo se acendeu em seu grupo.
A chama consumiu os ímpios.
19
Fizeram um bezerro em Horebe,
e adoraram uma imagem de fundição.
20
Assim trocaram a sua glória
pela imagem de um touro que come capim.
21
Esqueceram-se de Deus, o seu Salvador,
que havia feito grandes coisas no Egito,
22
obras maravilhosas na terra de Cam,
e coisas temíveis junto ao Mar Vermelho.
23
Por isso ele disse que os destruiria,
se Moisés, o seu escolhido, não se tivesse colocado diante dele na brecha,
para desviar a sua ira, a fim de que não os destruísse.
24
Sim, eles desprezaram a terra aprazível.
Não creram na sua palavra,
25
mas murmuraram em suas tendas,
e não deram ouvidos à voz do SENHOR.
26
Por isso ele lhes jurou
que os abateria no deserto,
27
que abateria a sua descendência entre as nações,
e os espalharia pelas terras.
28
Eles também se juntaram a Baal-Peor,
e comeram os sacrifícios oferecidos aos mortos.
29
Assim o provocaram à ira com as suas ações.
E a praga irrompeu entre eles.
30
Então Fineias se levantou e executou o juízo,
e assim a praga cessou.
31
Isso lhe foi creditado como justiça,
para todas as gerações futuras.
32
Eles também o iraram nas águas de Meribá,
de modo que Moisés sofreu por causa deles;
33
porque foram rebeldes contra o seu espírito,
e ele falou precipitadamente com os seus lábios.
34
Eles não destruíram os povos,
como o SENHOR lhes havia ordenado,
35
mas se misturaram com as nações,
e aprenderam as suas obras.
36
Serviram aos seus ídolos,
que se tornaram uma armadilha para eles.
37
Sim, sacrificaram seus filhos e suas filhas aos demônios.
38
Derramaram sangue inocente,
o sangue de seus filhos e de suas filhas,
os quais sacrificaram aos ídolos de Canaã.
E a terra foi profanada com sangue.
39
Assim se contaminaram com as suas obras,
e se prostituíram em suas ações.
40
Por isso a ira do SENHOR se acendeu contra o seu povo.
Ele abominou a sua herança.
41
Ele os entregou nas mãos das nações.
Aqueles que os odiavam dominaram sobre eles.
42
Os seus inimigos também os oprimiram.
Eles foram subjugados sob as mãos deles.
43
Ele os resgatou muitas vezes,
mas eles foram rebeldes em seus propósitos,
e foram abatidos na sua iniquidade.
44
Contudo, ele atentou para a angústia deles,
quando ouviu o seu clamor.
45
Ele se lembrou da sua aliança com eles,
e compadeceu-se segundo a multidão das suas misericórdias.
46
Fez também com que fossem alvo de misericórdia
por parte de todos os que os levaram cativos.
47
Salva-nos, SENHOR, nosso Deus,
reúne-nos dentre as nações,
para darmos graças ao teu santo nome,
e triunfarmos no teu louvor!
48
Bendito seja o SENHOR, o Deus de Israel,
de eternidade a eternidade!
Que todo o povo diga: “Amém.”
Louvem ao SENHOR!
Žalmy
Chapitre 106
1
Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2
Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3
Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4
Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5
Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6
Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7
Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8
A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9
Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10
A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11
V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12
A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13
Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14
Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15
I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16
Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17
Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18
A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19
Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20
A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21
Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22
A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23
Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24
Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25
A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26
A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27
A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28
Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29
A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30
Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31
Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32
Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33
Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34
K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35
Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36
A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37
Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38
A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39
I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40
Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41
A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42
A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43
Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44
A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45
Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46
Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47
Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48
Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.