Comparer
Salmos 109
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Salmos
Chapitre 109
1
Para o mestre de música. Um salmo de Davi. Ó Deus do meu louvor, não fique em silêncio,
2
pois abriram a boca do ímpio e a boca do engano contra mim.
Falaram comigo com língua mentirosa.
3
Eles também me cercaram com palavras de ódio,
e lutaram contra mim sem motivo.
4
Em troca do meu amor, eles são meus adversários;
mas eu me dedico à oração.
5
Eles me retribuíram o mal pelo bem,
e ódio pelo meu amor.
6
Coloque um homem ímpio sobre ele.
Que um adversário fique à sua direita.
7
Quando ele for julgado, que saia culpado.
Que a sua oração se torne em pecado.
8
Que os seus dias sejam poucos.
Que outro tome o seu cargo.
9
Que os seus filhos fiquem órfãos,
e a sua esposa, viúva.
10
Que os seus filhos sejam mendigos errantes.
Que sejam procurados em suas ruínas.
11
Que o credor se apodere de tudo o que ele tem.
Que estranhos saquem o fruto do seu trabalho.
12
Que não haja ninguém para lhe estender bondade,
nem haja quem tenha pena dos seus filhos órfãos.
13
Que a sua posteridade seja exterminada.
Na geração seguinte, que o nome deles seja apagado.
14
Que a iniquidade de seus pais seja lembrada pelo SENHOR.
Não deixe que o pecado de sua mãe seja apagado.
15
Que estejam diante do SENHOR continuamente,
para que ele elimine da terra a memória deles;
16
porque ele não se lembrou de mostrar bondade,
mas perseguiu o homem pobre e necessitado,
e o de coração quebrantado, para matá-los.
17
Sim, ele amou a maldição, e ela veio sobre ele.
Ele não teve prazer na bênção, e ela se afastou dele.
18
Ele também se vestiu de maldição como se fosse sua roupa.
Ela entrou em seu interior como água,
e como óleo em seus ossos.
19
Que isso lhe seja como a roupa com a qual se cobre,
como o cinto que está sempre ao redor dele.
20
Esta é a recompensa dos meus adversários da parte do SENHOR,
daqueles que falam o mal contra a minha alma.
21
Mas aja em meu favor, ó DEUS, o Senhor, por amor do seu nome;
porque o seu amor leal é bom, livre-me;
22
pois sou pobre e necessitado.
Meu coração está ferido dentro de mim.
23
Eu desapareço como a sombra do entardecer.
Sou sacudido para longe como um gafanhoto.
24
Meus joelhos estão fracos por causa do jejum.
Meu corpo está magro e sem gordura.
25
Eu também me tornei motivo de zombaria para eles.
Quando me veem, balançam a cabeça.
26
Ajude-me, SENHOR, meu Deus.
Salve-me segundo o seu amor leal;
27
para que saibam que esta é a sua mão;
que o SENHOR mesmo fez isso.
28
Eles podem amaldiçoar, mas o Senhor abençoa.
Quando se levantarem, serão envergonhados,
mas o seu servo se alegrará.
29
Que os meus adversários sejam vestidos de desonra.
Que eles se cubram com a sua própria vergonha como se fosse um manto.
30
Darei muitas graças ao SENHOR com a minha boca.
Sim, eu o louvarei no meio da multidão.
31
Pois ele se colocará à direita do necessitado,
para salvá-lo daqueles que julgam a sua alma.
Žalmy
Chapitre 109
1
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.