Comparer
Salmos 139
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Salmos
Chapitre 139
1
Ao mestre de canto. Um salmo de Davi. SENHOR, tu me sondaste,
e me conheces.
2
Tu conheces o meu sentar e o meu levantar.
De longe percebes os meus pensamentos.
3
Tu esquadrinhas o meu caminho e o meu deitar,
e conheces intimamente todos os meus caminhos.
4
Pois não há uma só palavra na minha língua,
mas eis que, SENHOR, tu a conheces totalmente.
5
Tu me cercas por trás e pela frente.
Colocaste a tua mão sobre mim.
6
Este conhecimento está além de mim.
É tão elevado.
Não consigo alcançá-lo.
7
Para onde eu poderia ir, fugindo do teu Espírito?
Ou para onde eu poderia fugir da tua presença?
8
Se eu subir aos céus, tu lá estás.
Se eu fizer a minha cama no Seol, eis que tu lá estás!
9
Se eu tomar as asas da alvorada,
e habitar nas extremidades do mar,
10
mesmo ali a tua mão me guiará,
e a tua mão direita me segurará.
11
Se eu disser: “Certamente as trevas me encobrirão.
A luz ao meu redor se tornará noite”,
12
mesmo as trevas não se escondem de ti,
mas a noite brilha como o dia.
As trevas são como a luz para ti.
13
Pois tu formaste o meu ser mais íntimo.
Tu me teceste no ventre da minha mãe.
14
Eu te darei graças,
pois fui feito de modo assombroso e maravilhoso.
As tuas obras são maravilhosas.
A minha alma sabe muito bem disso.
15
A minha estrutura não estava escondida de ti,
quando eu era feito em segredo,
tecido nas profundezas da terra.
16
Os teus olhos viram o meu corpo.
No teu livro foram todos escritos,
os dias que foram ordenados para mim,
quando ainda não havia nenhum deles.
17
Quão preciosos para mim são os teus pensamentos, ó Deus!
Quão vasta é a soma deles!
18
Se eu os contasse, seriam em maior número do que a areia.
Quando acordo, ainda estou contigo.
19
Quem dera tu, ó Deus, matasses os ímpios.
Afastem-se de mim, homens sanguinários!
20
Pois eles falam contra ti com maldade.
Os teus inimigos tomam o teu nome em vão.
21
SENHOR, acaso não odeio aqueles que te odeiam?
Não me aflijo com os que se levantam contra ti?
22
Eu os odeio com ódio perfeito.
Eles se tornaram meus inimigos.
23
Sonda-me, ó Deus, e conhece o meu coração.
Prova-me, e conhece os meus pensamentos.
24
Vê se há em mim algum caminho mau,
e guia-me pelo caminho eterno.
Žalmy
Chapitre 139
1
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
9
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.