Comparer
Salmos 31
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Salmos
Chapitre 31
1
Para o mestre de música. Um salmo de Davi. Em ti, SENHOR, eu me refugio.
Que eu nunca seja envergonhado.
Livra-me por tua justiça.
2
Inclina para mim os teus ouvidos.
Livra-me depressa.
Sê para mim uma rocha forte,
uma casa fortificada para me salvar.
3
Pois tu és a minha rocha e a minha fortaleza;
por isso, por amor do teu nome, conduze-me e guia-me.
4
Tira-me da rede que armaram secretamente para mim,
pois tu és o meu refúgio seguro.
5
Nas tuas mãos entrego o meu espírito.
Tu me resgatas, SENHOR, Deus da verdade.
6
Eu odeio os que se apegam a vaidades enganosas,
mas eu confio no SENHOR.
7
Eu me alegrarei e regozijarei no teu amor leal,
pois viste a minha aflição.
Conheceste a minha alma nas adversidades.
8
Não me entregaste nas mãos do inimigo.
Firmaste os meus pés em um lugar espaçoso.
9
Tem misericórdia de mim, SENHOR, pois estou em angústia.
Os meus olhos, a minha alma e o meu corpo definham de tristeza.
10
Pois a minha vida se consome de tristeza,
e os meus anos com gemidos.
A minha força falha por causa da minha iniquidade.
Os meus ossos definham.
11
Por causa de todos os meus adversários, tornei-me motivo de total desprezo para os meus vizinhos,
e de pavor para os meus conhecidos.
Aqueles que me viam na rua fugiam de mim.
12
Fui esquecido dos seus corações como um morto.
Sou como um vaso quebrado.
13
Pois ouvi a calúnia de muitos, terror por todos os lados,
enquanto conspiram juntos contra mim,
eles tramam tirar a minha vida.
14
Mas eu confio em ti, SENHOR.
Eu disse: “Tu és o meu Deus.”
15
Os meus dias estão nas tuas mãos.
Livra-me das mãos dos meus inimigos e daqueles que me perseguem.
16
Faze o teu rosto resplandecer sobre o teu servo.
Salva-me por teu amor leal.
17
Não me deixes ser envergonhado, SENHOR, pois eu clamei a ti.
Que os ímpios sejam envergonhados.
Que eles sejam silenciados no Seol.
18
Que os lábios mentirosos fiquem mudos,
pois falam contra os justos com insolência, com orgulho e desprezo.
19
Oh, quão grande é a tua bondade,
que reservaste para aqueles que te temem,
que preparaste para aqueles que se refugiam em ti,
à vista dos filhos dos homens!
20
No abrigo da tua presença tu os esconderás das intrigas dos homens.
Tu os guardarás em segredo numa habitação, longe da contenda de línguas.
21
Louvado seja o SENHOR,
pois ele me mostrou o seu maravilhoso amor leal em uma cidade fortificada.
22
Quanto a mim, eu disse na minha precipitação: “Fui cortado de diante dos teus olhos.”
No entanto, tu ouviste a voz das minhas súplicas quando clamei a ti.
23
Oh, amem o SENHOR, todos vocês, os seus santos!
O SENHOR preserva os fiéis,
e retribui plenamente àquele que age com arrogância.
24
Sejam fortes, e que o coração de vocês se encha de coragem,
todos vocês que esperam no SENHOR.
Žalmy
Chapitre 31
1
Přednímu zpěváku, žalm Davidův.
2
V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.
3
Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.
4
Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.
5
Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.
6
V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.
7
Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.
8
Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
9
Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
10
Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.
11
Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
12
U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.
13
Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.
14
Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.
15
Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.
16
V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.
17
Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.
18
Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.
19
Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.
20
Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.
21
Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.
22
Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.
23
Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.
24
Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.
25
Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu.