Comparer
Salmos 35
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Salmos
Chapitre 35
1
De Davi. Contende, SENHOR, com os que contendem comigo.
Luta contra os que lutam contra mim.
2
Toma o escudo e o broquel,
e levanta-te para me ajudar.
3
Empunha a lança e bloqueia o caminho dos que me perseguem.
Dize à minha alma: “Eu sou a sua salvação.”
4
Sejam envergonhados e desonrados os que buscam a minha alma.
Recuem e sejam confundidos os que tramam a minha ruína.
5
Sejam como a palha diante do vento,
o anjo do SENHOR os afugentando.
6
Seja o caminho deles escuro e escorregadio,
o anjo do SENHOR os perseguindo.
7
Pois sem causa esconderam a sua rede numa cova para mim.
Sem causa cavaram uma cova para a minha alma.
8
Venha sobre ele a destruição de surpresa.
Que a rede que ele escondeu o prenda.
Que ele caia nessa mesma destruição.
9
A minha alma se alegrará no SENHOR.
Ela se regozijará na sua salvação.
10
Todos os meus ossos dirão: “SENHOR, quem é como tu,
que livras o pobre daquele que é forte demais para ele;
sim, o pobre e o necessitado daquele que o rouba?”
11
Testemunhas injustas se levantam.
Elas me interrogam sobre coisas das quais nada sei.
12
Elas me retribuem o mal pelo bem,
trazendo desolação à minha alma.
13
Mas, quanto a mim, quando estavam doentes, a minha roupa era pano de saco.
Eu afligi a minha alma com jejum.
A minha oração retornava ao meu próprio peito.
14
Eu me portei como se fosse meu amigo ou meu irmão.
Curvei-me de luto, como quem chora por sua mãe.
15
Mas na minha adversidade, eles se alegraram e se reuniram.
Os agressores se reuniram contra mim, sem que eu o soubesse.
Eles me dilaceraram, e não cessaram.
16
Como os zombadores profanos em festas,
eles rangeram os dentes contra mim.
17
Senhor, até quando ficarás observando?
Resgata a minha alma da destruição deles,
a minha vida preciosa dos leões.
18
Eu te darei graças na grande assembleia.
Eu te louvarei entre muitos povos.
19
Não deixes que os meus inimigos se alegrem injustamente sobre mim;
nem deixes que aqueles que me odeiam sem causa pisquem os olhos.
20
Pois eles não falam de paz,
mas inventam palavras enganosas contra os pacíficos da terra.
21
Sim, eles escancararam a boca contra mim.
Eles disseram: “Ahá! Ahá! Os nossos olhos viram isso!”
22
Tu o viste, SENHOR. Não fiques calado.
Senhor, não te afastes de mim.
23
Desperta! Levanta-te para me defender, meu Deus!
Meu Senhor, contende por mim!
24
Faze-me justiça, SENHOR meu Deus, segundo a tua justiça.
Não permitas que exultem sobre mim.
25
Não deixes que digam em seu coração: “Ahá! É assim que queríamos!”
Não deixes que digam: “Nós o engolimos!”
26
Sejam envergonhados e confundidos todos juntos os que se alegram com a minha calamidade.
Vistam-se de vergonha e desonra os que se engrandecem contra mim.
27
Cantem de alegria e regozijem-se os que favorecem a minha justa causa.
Sim, digam eles continuamente: “Engrandecido seja o SENHOR,
que tem prazer na prosperidade do seu servo!”
28
A minha língua falará da tua justiça e do teu louvor o dia todo.
Žalmy
Chapitre 35
1
Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2
Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3
Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4
Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5
Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6
Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7
Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8
Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9
Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10
A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11
Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12
Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13
Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14
Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15
Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16
S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17
Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18
I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19
Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20
Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21
Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22
Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23
Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24
Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25
Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26
Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27
Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28
I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.