Comparer
Salmos 49
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Salmos
Chapitre 49
1
Para o mestre de música. Um salmo dos filhos de Corá. Ouçam isto, todos os povos.
Escutem, todos os habitantes do mundo,
2
tanto os humildes quanto os grandes,
ricos e pobres juntamente.
3
Minha boca falará palavras de sabedoria.
Meu coração proferirá entendimento.
4
Inclinarei o meu ouvido a um provérbio.
Decifrarei o meu enigma ao som da harpa.
5
Por que eu deveria temer nos dias maus,
quando a iniquidade me cerca os calcanhares?
6
Aqueles que confiam em sua riqueza,
e se gloriam na multidão de suas riquezas —
7
nenhum deles pode de forma alguma redimir o seu irmão,
nem dar a Deus um resgate por ele.
8
Pois a redenção da vida deles é custosa,
nenhum pagamento jamais será suficiente,
9
para que ele continue a viver para sempre,
e não veja a corrupção.
10
Pois ele vê que os sábios morrem;
da mesma forma o tolo e o insensato perecem,
e deixam os seus bens para outros.
11
O pensamento íntimo deles é que suas casas durarão para sempre,
e as suas habitações por todas as gerações.
Eles dão os seus próprios nomes às suas terras.
12
Mas o homem, apesar de suas riquezas, não permanece.
Ele é como os animais que perecem.
13
Este é o destino daqueles que são tolos,
e daqueles que aprovam as suas palavras. Selá.
14
Eles são destinados como um rebanho para o Seol.
A morte será o seu pastor.
Os retos terão domínio sobre eles pela manhã.
A beleza deles se consumirá no Seol,
longe de sua mansão.
15
Mas Deus redimirá a minha alma do poder do Seol,
pois ele me receberá. Selá.
16
Não tenha medo quando um homem enriquece,
quando a glória da sua casa aumenta;
17
pois quando ele morrer, não levará nada consigo.
Sua glória não descerá após ele.
18
Embora, enquanto vivesse, ele abençoasse a sua alma —
e os homens o louvem quando você faz o bem a si mesmo —
19
ele irá para a geração de seus pais.
Eles jamais verão a luz.
20
O homem que tem riquezas sem entendimento,
é como os animais que perecem.
Žalmy
Chapitre 49
1
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.
2
Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
3
Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
4
Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
5
Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
6
I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
7
Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
8
Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
9
(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
10
Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
11
Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
12
Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
13
Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
14
Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
15
Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
16
Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
17
Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
18
Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
19
Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
20
A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
21
Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.