Comparer
Salmos 69
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Salmos
Chapitre 69
1
Para o Mestre de Música. Ao som de “Lírios”. De Davi. Salve-me, ó Deus,
pois as águas subiram até o meu pescoço!
2
Afundo em lama profunda, onde não há onde firmar os pés.
Entrei em águas profundas, onde as correntezas me encobrem.
3
Estou exausto de tanto clamar.
Minha garganta está seca.
Meus olhos fraquejam de tanto procurar pelo meu Deus.
4
Aqueles que me odeiam sem motivo são mais numerosos que os cabelos da minha cabeça.
Aqueles que querem me destruir, sendo meus inimigos injustamente, são poderosos.
Tenho que restituir o que não roubei.
5
Ó Deus, o Senhor conhece a minha insensatez.
Meus pecados não estão escondidos do Senhor.
6
Não deixe que aqueles que esperam no Senhor sejam envergonhados por minha causa, Senhor DEUS dos Exércitos.
Não deixe que aqueles que buscam o Senhor sejam desonrados por minha causa, ó Deus de Israel.
7
Pois, por sua causa, tenho suportado afrontas.
A vergonha cobriu o meu rosto.
8
Tornei-me um estranho para os meus irmãos,
um estrangeiro para os filhos da minha mãe.
9
Pois o zelo pela sua casa me consome.
As afrontas daqueles que o afrontam caíram sobre mim.
10
Quando chorei e jejuei,
isso se tornou em afronta para mim.
11
Quando fiz de pano de saco a minha roupa,
tornei-me motivo de zombaria para eles.
12
Aqueles que se sentam à porta da cidade falam de mim.
Eu sou a canção dos bêbados.
13
Mas, quanto a mim, a minha oração é ao SENHOR, num tempo aceitável.
Ó Deus, na abundância do seu amor leal, responda-me com a verdade da sua salvação.
14
Livre-me da lama, e não me deixe afundar.
Que eu seja liberto daqueles que me odeiam, e das águas profundas.
15
Não deixe que as correntezas das águas me encubram,
nem deixe que as profundezas me engulam.
Não deixe que a cova feche a sua boca sobre mim.
16
Responda-me, SENHOR, pois o seu amor leal é bom.
Segundo a multidão das suas ternas misericórdias, volte-se para mim.
17
Não esconda o seu rosto do seu servo,
pois estou em angústia.
Responda-me depressa!
18
Aproxime-se da minha alma e resgate-a.
Livre-me por causa dos meus inimigos.
19
O Senhor conhece a minha afronta, a minha vergonha e a minha desonra.
Todos os meus adversários estão diante do Senhor.
20
A afronta partiu o meu coração, e estou cheio de tristeza.
Procurei por alguém que tivesse pena, mas não houve ninguém;
por consoladores, mas não encontrei nenhum.
21
Também me deram veneno por comida.
Na minha sede, deram-me vinagre para beber.
22
Que a mesa diante deles se torne um laço.
Que se torne uma retribuição e uma armadilha.
23
Que os seus olhos escureçam, para que não possam ver.
Que as suas costas fiquem continuamente curvadas.
24
Derrame sobre eles a sua indignação.
Que o furor da sua ira os alcance.
25
Que a habitação deles fique desolada.
Que ninguém habite em suas tendas.
26
Pois eles perseguem aquele a quem o Senhor feriu.
Eles falam da dor daqueles a quem o Senhor afligiu.
27
Acrescente crime sobre crime a eles.
Não deixe que eles entrem na sua justiça.
28
Que eles sejam apagados do livro da vida,
e não sejam inscritos com os justos.
29
Mas eu estou em dor e angústia.
Que a sua salvação, ó Deus, me proteja.
30
Louvarei o nome de Deus com uma canção,
e o engrandecerei com ações de graças.
31
Isso agradará mais ao SENHOR do que um boi,
ou um touro com chifres e cascos.
32
Os humildes viram isso e se alegram.
Vocês que buscam a Deus, que o seu coração viva.
33
Pois o SENHOR ouve os necessitados,
e não despreza o seu povo cativo.
34
Que os céus e a terra o louvem;
os mares, e tudo o que neles se move!
35
Pois Deus salvará Sião, e construirá as cidades de Judá.
Eles se estabelecerão lá, e a possuirão.
36
Os filhos também dos seus servos a herdarão.
Aqueles que amam o seu nome habitarão nela.
Žalmy
Chapitre 69
1
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.
2
Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
3
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
4
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
5
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
6
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
7
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
8
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
9
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
10
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
11
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
12
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
13
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
14
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
15
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
16
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
17
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
18
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
19
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
20
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
21
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
22
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
23
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
24
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
25
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
26
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
27
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
28
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
29
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
30
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
31
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
32
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
33
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
34
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
35
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
36
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
37
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.