Comparer
Salmos 74
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Salmos
Chapitre 74
1
Uma contemplação de Asafe. Ó Deus, por que você nos rejeitou para sempre?
Por que a sua ira fumega contra as ovelhas do seu pasto?
2
Lembre-se da sua congregação, que você adquiriu na antiguidade,
que você redimiu para ser a tribo da sua herança;
do monte Sião, onde você armou sua tenda.
3
Levante os seus pés para as ruínas perpétuas,
para todo o mal que o inimigo fez no santuário.
4
Os seus adversários rugiram no meio da sua assembleia;
eles hastearam os seus estandartes como sinais.
5
Eles se portaram como homens que empunham machados,
cortando um bosque de árvores.
6
Agora eles quebram todas as suas obras entalhadas com machadinhas e martelos.
7
Eles queimaram o seu santuário até o chão;
eles profanaram a morada do seu Nome.
8
Eles disseram em seu coração: “Nós os esmagaremos completamente.”
Eles queimaram todos os lugares na terra onde Deus era adorado.
9
Nós não vemos sinais milagrosos;
já não há nenhum profeta,
nem há entre nós quem saiba até quando.
10
Até quando, ó Deus, o adversário afrontará?
O inimigo blasfemará o seu nome para sempre?
11
Por que você recua a sua mão, a sua mão direita?
Tire-a do seu peito e consuma-os!
12
Contudo, Deus é o meu Rei desde a antiguidade,
operando a salvação por toda a terra.
13
Você dividiu o mar com a sua força;
você quebrou as cabeças dos monstros marinhos nas águas.
14
Você despedaçou as cabeças do Leviatã;
você o deu como alimento aos povos e às criaturas do deserto.
15
Você abriu fontes e ribeiros;
você secou rios poderosos.
16
O dia é seu, a noite também é sua;
você preparou a luz e o sol.
17
Você estabeleceu todas as fronteiras da terra;
você fez o verão e o inverno.
18
Lembre-se disto: que o inimigo zombou de você, SENHOR.
Um povo insensato blasfemou o seu nome.
19
Não entregue a alma da sua pomba às feras selvagens;
não se esqueça da vida dos seus pobres para sempre.
20
Honre a sua aliança,
pois antros de violência enchem os lugares escuros da terra.
21
Não deixe que o oprimido volte envergonhado;
que o pobre e o necessitado louvem o seu nome.
22
Levante-se, ó Deus! Defenda a sua própria causa;
lembre-se de como o homem insensato zomba de você o dia todo.
23
Não se esqueça da voz dos seus adversários;
o tumulto daqueles que se levantam contra você sobe continuamente.
Žalmy
Chapitre 74
1
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.