Comparer
Tiago 1
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Tiago
Chapitre 1
1
Tiago, servo de Deus e do Senhor Jesus Cristo, às doze tribos que estão na Dispersão: Saudações.
2
Considerem motivo de grande alegria, meus irmãos, quando passarem por diversas provações,
3
sabendo que a provação da sua fé produz perseverança.
4
Deixem que a perseverança complete a sua obra, para que vocês sejam perfeitos e completos, sem lhes faltar nada.
5
Mas, se algum de vocês precisa de sabedoria, peça-a a Deus, que dá generosamente a todos, sem censurar, e ela lhe será dada.
6
Peça, porém, com fé, sem duvidar de nada, pois aquele que duvida é semelhante à onda do mar, impelida e agitada pelo vento.
7
Pois esse homem não deve pensar que receberá alguma coisa do Senhor.
8
É um homem de mente dividida, inconstante em todos os seus caminhos.
9
O irmão de condição humilde glorie-se na sua alta posição;
10
e o rico, na sua humilhação, porque ele passará como a flor da erva.
11
Pois o sol se levanta com o vento abrasador e seca a erva; a flor cai, e a sua bela aparência desaparece. Assim também o rico murchará em seus empreendimentos.
12
Bem-aventurado é aquele que suporta a provação, pois, depois de ser aprovado, receberá a coroa da vida, que o Senhor prometeu aos que o amam.
13
Ninguém, ao ser tentado, diga: “Sou tentado por Deus”; pois Deus não pode ser tentado pelo mal, e ele mesmo a ninguém tenta.
14
Mas cada um é tentado quando é atraído e seduzido pela sua própria cobiça.
15
Então a cobiça, tendo concebido, dá à luz o pecado. E o pecado, quando atinge a maturidade, gera a morte.
16
Não se enganem, meus amados irmãos.
17
Toda boa dádiva e todo dom perfeito vêm do alto, descendo do Pai das luzes, em quem não pode haver variação nem sombra de mudança.
18
Por sua própria vontade, ele nos gerou pela palavra da verdade, para que fôssemos como que as primícias das suas criaturas.
19
Portanto, meus amados irmãos, que cada um seja pronto para ouvir, tardio para falar e tardio para se irar;
20
pois a ira do homem não produz a justiça de Deus.
21
Portanto, livrando-se de toda impureza e de todo excesso de maldade, recebam com humildade a palavra implantada, que é capaz de salvar as suas almas.
22
Mas sejam praticantes da palavra, e não apenas ouvintes, enganando a si mesmos.
23
Pois, se alguém é ouvinte da palavra e não praticante, é semelhante a um homem que contempla o seu rosto natural num espelho;
24
pois ele vê a si mesmo, vai embora, e logo se esquece de como ele era.
25
Mas aquele que examina atentamente a lei perfeita da liberdade e nela persevera, não sendo um ouvinte que se esquece, mas alguém que pratica a obra, será abençoado naquilo que faz.
26
Se alguém entre vocês pensa ser religioso, mas não refreia a sua língua, antes engana o seu próprio coração, a religião desse homem é inútil.
27
A religião pura e imaculada diante do nosso Deus e Pai é esta: visitar os órfãos e as viúvas nas suas aflições, e manter-se incontaminado do mundo.
Jakubův
Chapitre 1
1
Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
2
Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
3
Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
4
Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
5
Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
6
Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
7
Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
8
Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
9
Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
10
A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
11
Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
12
Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
13
Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
14
Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
15
Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
16
Nebluďtež, bratří moji milí.
17
Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
18
On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
19
A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
20
Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
21
Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
22
Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
23
Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
24
Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
25
Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.
26
Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
27
Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.