Comparer
Cântarea lui Solomon 8
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Cântarea lui Solomon
Chapitre 8
1
O, de ai fi fost ca fratele meu, care a supt sânii mamei mele! Când te-aş găsi afară, te-aş săruta; da, nu aş fi dispreţuită.
2
Te-aş conduce şi te-aş aduce în casa mamei mele, care m-ar învăţa: Te-aş face să bei din vinul înmiresmat din sucul rodiei mele.
3
Mâna lui stângă să fie sub capul meu şi mâna lui dreaptă să mă îmbrățișeze.
4
Vă poruncesc fiicelor Ierusalimului, nu stârniţi nici nu treziţi iubirea mea, până când îi place lui.
5
Cine este aceasta care vine din pustie, sprijinindu-se pe preaiubitul ei? Te-am ridicat de sub măr; acolo mama ta te-a adus pe lume; acolo te-a adus pe lume cea care te-a născut.
6
Pune-mă ca un sigiliu pe inima ta, ca un sigiliu pe braţul tău; căci dragostea este puternică precum moartea; gelozia este crudă precum mormântul; cărbunii ei sunt cărbuni de foc, cu o flacără foarte fierbinte.
7
Multe ape nu pot stinge dragostea, nici potopurile nu o pot îneca; dacă un om şi-ar da toată averea casei lui pentru dragoste, ar fi în întregime dispreţuită.
8
Avem o soră mică ce nu are sâni; ce vom face pentru sora noastră în ziua când se va vorbi pentru ea?
9
Dacă ea ar fi zid, am zidi peste ea un palat din argint; şi dacă ar fi uşă, am închide-o cu scânduri de cedru.
10
Eu sunt zid şi sânii mei ca turnuri; atunci am fost în ochii lui ca una care a găsit favoare.
11
Solomon a avut o vie la Baal-Hamon; el a arendat via unor păzitori; fiecare trebuia să aducă pentru rodul acesteia o mie de arginţi.
12
Via mea, care este a mea, este înaintea mea; o mie să fie pentru tine, Solomon, iar două sute pentru cei ce păzesc rodul ei.
13
Tu care locuieşti în grădini, însoţitorii dau ascultare vocii tale; fă-mă să o aud.
14
Grăbeşte-te, preaiubitul meu, şi fii precum o căprioară sau un tânăr căprior pe munţii de mirodenii.
Píseň písní
Chapitre 8
1
Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena.
2
Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých.
3
Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
4
Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.
5
Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá.
6
Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší.
7
Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl.
8
Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní?
9
Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými.
10
Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj.
11
Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných.
12
Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího.
13
Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se.
14
Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.