Comparer
Isaia 57
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Isaia
Chapitre 57
1
Cel drept piere şi nimeni nu pune aceasta la inimă, şi oameni miloşi sunt luaţi, fără ca nimeni să ia aminte că cel drept este luat de la răul ce vine.
2
El va intra în pace, ei se vor odihni în paturile lor, fiecare umblând în integritatea lui.
3
Dar apropiaţi-vă aici, voi, fii ai vrăjitoarei, sămânţă a adulterului şi a curvei.
4
De cine vă bateţi voi joc? Împotriva cui lărgiţi gura şi scoateţi limba? Nu sunteţi copii ai fărădelegii, o sămânţă a falsităţii,
5
Aprinzându-vă cu idoli sub fiecare pom verde, ucigând copiii în văile de sub coastele stâncilor?
6
Printre pietrele netede ale pârâului este partea ta; ele, ele sunt sorţul tău, lor le-ai turnat un dar de băutură, ai adus un dar de mâncare. Să primesc eu mângâiere în acestea?
7
Pe un munte îngâmfat şi înalt ţi-ai aşezat patul, chiar până acolo ai mers să aduci sacrificiu.
8
De asemenea în spatele uşilor şi al stâlpilor ţi-ai aşezat amintirea, căci te-ai descoperit altuia și nu mie şi te-ai urcat, ţi-ai lărgit patul şi ţi-ai făcut un legământ cu ei; ai iubit patul lor unde l-ai văzut.
9
Şi ai mers la împărat cu untdelemn şi ai înmulţit miresmele tale şi ai trimis mesagerii tăi departe şi te-ai înjosit chiar până la iad.
10
Ai obosit de măreția căilor tale; totuşi nu ai spus: Nu este speranţă; ai găsit viaţa mâinii tale; de aceea nu te-ai mâhnit.
11
Şi de cine te-ai temut sau înfricat, că ai minţit şi nu ţi-ai amintit de mine, nici nu ai pus aceasta la inimă? Nu am tăcut încă din vechime, iar tu nu te-ai temut de mine?
12
Voi vesti dreptatea ta şi faptele tale, deoarece nu îţi vor folosi.
13
Când strigi, să te elibereze mulţimile tale; dar vântul le va duce pe toate; zădărnicia le va lua, dar cel ce îşi pune încrederea în mine va stăpâni pământul şi va moşteni muntele meu sfânt;
14
Şi va spune: Înălţaţi, înălţaţi, pregătiţi calea, îndepărtaţi piatra de poticnire din calea poporului meu.
15
Fiindcă astfel spune Cel înalt şi preaînalt care locuieşte în eternitate, al cărui nume este Sfânt: Eu locuiesc în locul înalt şi sfânt cu cel care de asemenea este al unui duh căit şi umil, pentru a înviora duhul celui umil şi pentru a înviora inima celor căiţi.
16
Căci nu mă voi certa pentru totdeauna, nici nu voi fi totdeauna furios, fiindcă duhul ar lipsi dinaintea mea şi sufletele pe care le-am făcut.
17
Pentru nelegiuirea lăcomiei lui m-am înfuriat şi l-am lovit, m-am ascuns şi m-am înfuriat, iar el a continuat cu perversitate pe calea inimii lui.
18
Am văzut căile lui şi îl voi vindeca, de asemenea îl voi conduce şi îi voi restaura mângâieri, lui şi jelitorilor lui.
19
Eu creez rodul buzelor. Pace, pace celui ce este departe şi celui ce este aproape, spune DOMNUL; şi îl voi vindeca.
20
Dar cei stricaţi sunt ca marea tulburată, când nu se poate odihni, ale cărei ape aruncă noroi şi pământ.
21
Nu este pace, spune Dumnezeul meu, celui stricat.
Izajáš
Chapitre 57
1
Spravedlivý hyne, a žádný nepřipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý,
2
Že dochází pokoje, a odpočívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímosti své.
3
Ale vy přistupte sem, synové kouzedlnice, símě cizoložníka a smilnice.
4
Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní?
5
Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným, zabíjejíce syny své při potocích, pod vysokými skalami.
6
Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj. Tiť jsou, ti los tvůj, na něž také vyléváš mokrou obět, obětuješ suchou obět. V těch-liž bych věcech se kochal?
7
Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obětování oběti.
8
Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc je prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš.
9
Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu.
10
Pro množství cest svých ustáváš, aniž říkáš: Daremnéť jest to. Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci, protož neželíš práce.
11
A kohož jsi se děsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani připustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlčel, a to zdávna, nebojíš se mne?
12
Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteřížť nic neprospějí.
13
Když křičeti budeš, nechať tě vysvobodí zběř tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dědičně obdrží horu svatou mou.
14
Nebo řečeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliďte překážky z cesty lidu mého.
15
Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.
16
Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil.
17
Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.
18
Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním.
19
Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.
20
Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto.
21
Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní.