Comparer
Dela svetih apostola – Pisao ih sveti apostol i jevanđelista Luka 13
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Dela svetih apostola – Pisao ih sveti apostol i jevanđelista Luka
Chapitre 13
1
A u crkvi koja beše u Antiohiji behu neki proroci i učitelji, to jest: Varnava i Simeun koji se zvaše Nigar, i Lukije Kirinac, i Manail odgajeni s Irodom četvorovlasnikom, i Savle.
2
A kad oni služahu Gospodu i pošćahu, reče Duh Sveti: Odvojte mi Varnavu i Savla na delo na koje ih pozvah.
3
Tada postivši i pomolivši se Bogu metnuše ruke na njih, i otpustiše ih.
4
Ovi dakle poslani od Duha Svetog siđoše u Seleukiju, i odande otploviše u Kipar.
5
I došavši u Salamin javiše reč Božju u zbornicama jevrejskim; a imahu i Jovana slugu.
6
A kad prođoše ostrvo tja do Pafa, nađoše nekakvog čoveka vračara, i lažnog proroka, Jevrejina, kome beše ime Varisus,
7
koji beše s namesnikom Srđem Pavlom, čovekom razumnim. Ovaj dozvavši Varnavu i Savla zaiska da čuje reč Božju.
8
A Elima vračar (jer to znači ime njegovo) stade im se suprotiti, gledajući da odvrati namesnika od vere.
9
A Savle koji se zvaše i Pavle, pun Duha Svetog pogledavši na nj
10
reče: O napunjeni svakog lukavstva i svake pakosti, sine đavolji! Neprijatelju svake pravde! Zar ne prestaješ kvariti prave puteve Gospodnje?
11
I sad eto ruke Gospodnje na te, i da budeš slep da ne vidiš sunce za neko vreme. I ujedanput napade na nj mrak i tama, i pipajući tražaše vođu.
12
Tada namesnik, kad vide šta bi, verova, diveći se nauci Gospodnjoj.
13
A kad se Pavle sa svojim društvom odveze iz Pafa, dođoše u Pergu pamfilijsku; a Jovan se odvoji od njih, i vrati se u Jerusalim.
14
A oni otišavši iz Perge dođoše u Antiohiju pisidijsku, i ušavši u zbornicu u dan subotni sedoše.
15
A po čitanju zakona i proroka poslaše starešine zborničke k njima govoreći: Ljudi braćo! Ako je u vama reč utehe za narod, govorite.
16
A Pavle ustavši i mahnuvši rukom reče: Ljudi Izrailjci i koji se Boga bojite! Čujte.
17
Bog naroda ovog izabra oce naše, i podiže narod kad behu došljaci u zemlji misirskoj, i rukom visokom izvede ih iz nje.
18
I do četrdeset godina prehrani ih u pustinji.
19
I zatrvši sedam naroda u zemlji hananskoj na kocke razdeli im zemlju njihovu.
20
I potom na četiri stotine i pedeset godina dade im sudije do Samuila proroka.
21
I od tada iskaše cara, i dade im Bog Saula, sina Kisovog, čoveka od kolena Venijaminovog, za četrdeset godina.
22
I uklonivši njega podiže im Davida za cara, kome i reče svedočeći: Nađoh Davida sina Jesejevog, čoveka po srcu mom, koji će ispuniti sve volje moje.
23
Od njegovog semena podiže Bog po obećanju Izrailju spasa Isusa;
24
kad Jovan pred Njegovim dolaskom propoveda krštenje pokajanja svemu narodu Izrailjevom.
25
I kad svršivaše Jovan tečenje svoje, govoraše: Ko mislite da sam ja nisam ja; nego evo ide za mnom, kome ja nisam dostojan razrešiti remen na obući Njegovoj.
26
Ljudi braćo! Sinovi roda Avraamovog, i koji se među vama Boga boje! Vama se posla reč ovog spasenja.
27
Jer oni što žive u Jerusalimu, i knezovi njihovi, ne poznaše Ovog i glasove proročke koji se čitaju svake subote, osudivši Ga izvršiše.
28
I ne našavši nijedne krivice smrtne moliše Pilata da Ga pogubi.
29
I kad svršiše sve što je pisano za Njega, skinuše Ga s drveta i metnuše u grob.
30
A Bog vaskrse Ga iz mrtvih.
31
I pokaziva se mnogo dana onima što izlaziše s Njim iz Galileje u Jerusalim, koji su sad svedoci Njegovi pred narodom.
32
I mi vam javljamo obećanje koje bi očevima našim da je ovo Bog ispunio nama, deci njihovoj, podignuvši Isusa;
33
kao što je napisano i u drugom psalmu: Ti si moj Sin, ja Te danas rodih.
34
A da Ga iz mrtvih vaskrse da se više ne vrati u truljenje ovako kaže: Daću vam svetinju Davidovu vernu.
35
Zato i na drugom mestu govori: Nećeš dati da Tvoj Svetac vidi truljenje.
36
Jer David posluživši rodu svom po volji Božjoj umre, i metnuše ga kod otaca njegovih, i vide truljenje.
37
A kog Bog podiže ne vide truljenje.
38
Tako da vam je na znanje, ljudi braćo! Da se kroza Nj vama propoveda oproštenje greha.
39
I od svega, od čega se ne mogoste opravdati u zakonu Mojsijevom, opravdaće se u Njemu svaki koji veruje.
40
Gledajte dakle da ne dođe na vas ono što je kazano u prorocima:
41
Vidite, nemarljivi!
I čudite se, i nek vas nestane;
jer ja činim delo u vaše dane,
delo koje nećete verovati ako vam ko uskazuje.
42
A kad izlažahu iz zbornice jevrejske, moljahu neznabošci da im se ove reči u drugu subotu govore.
43
A kad se sabor raziđe, pođoše za Pavlom i za Varnavom mnogi od Jevreja i pobožnih došljaka; a oni govoreći im svetovahu ih da ostanu u blagodati Božjoj.
44
A u drugu subotu sabra se gotovo sav grad da čuju reči Božje.
45
A kad videše Jevreji narod, napuniše se zavisti, i govorahu protivno rečima Pavlovim nasuprot govoreći i huleći.
46
A Pavle i Varnava oslobodivši se rekoše: Vama je najpre trebalo da se govori reč Božja; ali kad je odbacujete, i sami se pokazujete da niste dostojni večnog života, evo se obrćemo k neznabošcima.
47
Jer nam tako zapovedi Gospod: Postavih te za videlo neznabošcima, da budeš spasenje do samog kraja zemlje.
48
A kad čuše neznabošci, radovahu se i slavljahu reč Božju, i verovahu koliko ih beše pripravljeno za život večni.
49
I reč se Božja raznošaše po svoj okolini.
50
Ali Jevreji podgovoriše pobožne i poštene žene i starešine gradske te podigoše gonjenje na Pavla i Varnavu, i isteraše ih iz svoje zemlje.
51
A oni otresavši na njih prah sa svojih nogu dođoše u Ikoniju.
52
A učenici punjahu se radosti i Duha Svetog.
Skutky apoštolské
Chapitre 13
1
Byli pak v církvi, kteráž byla v Antiochii, proroci a učitelé, jako Barnabáš a Šimon, kterýž měl příjmí Èerný, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, kterýž byl spolu vychován s Herodesem tetrarchou, a Saul.
2
A když oni služby Páně konali a postili se, dí jim Duch svatý: Oddělte mi Barnabáše a Saule k dílu, k kterémuž jsem jich povolal.
3
Tedy postíce se, a modlíce se, a vzkládajíce na ně ruce, propustili je.
4
A oni posláni jsouce od Ducha svatého, přišli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru.
5
A přišedše do Salaminy, kázali slovo Boží v školách Židovských; a měli s sebou i Jana k službě.
6
A když zchodili ten ostrov až do Páfu, nalezli tu jakéhos čarodějníka, falešného proroka Žida, jemuž jméno bylo Barjezus,
7
Kterýž byl u znamenitého vladaře Sergia Pavla, muže opatrného. Ten povolav Barnabáše a Saule, žádal od nich slyšeti slovo Boží.
8
Ale protivil se jim Elymas, totiž čarodějník ten, (nebo se tak vykládá jméno jeho,) usiluje odvrátiti vladaře od víry.
9
Tedy Saul, kterýž slove i Pavel, naplněn jsa Duchem svatým, pilně pohleděv na něj,
10
Řekl: Ó plný vší lsti a vší nešlechetnosti, synu ďáblův, a nepříteli vší spravedlnosti, což nepřestaneš převraceti cest Páně přímých?
11
A aj, nyní ruka Páně nad tebou, a budeš slepý, nevida slunce až do času. A pojednou připadla na něj mrákota a tma, a jda vůkol, hledal, kdo by ho za ruku vedl.
12
Tehdy vladař uzřev, co se stalo, uvěřil, divě se učení Páně.
13
A pustivše se od Páfu Pavel a ti, kteříž s ním byli, přišli do města Pergen v krajině Pamfylii. Jan pak odšed od nich, vrátil se do Jeruzaléma.
14
Oni pak šedše z Pergen, přišli do Antiochie Pisidické, a všedše do školy v den sobotní, posadili se.
15
A když bylo po čtení Zákona a Proroků, poslali k nim knížata školy té řkouce: Muži bratří, máte-li úmysl jaké napomenutí učiniti k lidu, mluvte.
16
Tedy Pavel povstav a rukou, aby mlčeli, pokynuv, řekl: Muži Izraelští, a kteříž se bojíte Boha, slyšte.
17
Bůh lidu tohoto Izraelského vyvolil otce naše a lidu povýšil, když byl pohostinu v zemi Egyptské, a v rameni vztaženém vyvedl je z ní.
18
A za čas čtyřidceti let snášel jejich obyčeje na poušti.
19
A zahladiv sedm národů v zemi Kanán, rozdělil losem mezi ně zemi jejich.
20
A potom, téměř za čtyři sta a padesáte let, dával jim soudce až do Samuele proroka.
21
A vtom žádali za krále, i dal jim Bůh Saule, syna Cis, muže z pokolení Beniaminova, za čtyřidceti let.
22
A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémužto svědectví dávaje, řekl: Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podle srdce svého, kterýž bude činiti všecku vůli mou.
23
Z jehožto semene Bůh podle zaslíbení vzbudil lidu Izraelskému Spasitele Ježíše,
24
Před jehožto příštím kázal Jan křest pokání všemu lidu Izraelskému.
25
A když Jan dokonával běh svůj, pravil: Kteréhož se mne domníváte býti, nejsem já ten, ale aj, přijdeť po mně tak důstojný, ješto já nejsem hoden rozvázati obuvi noh jeho.
26
Muži bratří, synové rodu Abrahamova, a kteříž mezi vámi jsou bojící se Boha, vám slovo spasení tohoto posláno jest.
27
Nebo ti, kteříž přebývají v Jeruzalémě, a knížata jejich, toho Ježíše neznajíce, odsoudili, a tak hlasy Prorocké, kteříž se na každou sobotu čtou, naplnili.
28
A nižádné viny hodné smrti na něm nenalezše, aby zamordován byl, Piláta prosili.
29
A když dokonali všecko, což o něm psáno bylo, složen jsa s dřeva, do hrobu jest položen.
30
Bůh pak vzkřísil jej z mrtvých.
31
Kterýžto vidín jest po mnohé dni od těch, jenž spolu s ním byli přišli z Galilee do Jeruzaléma, kteřížto jsou svědkové jeho k lidu.
32
A my vám zvěstujeme to zaslíbení, které se stalo otcům, že jest je již Bůh naplnil nám synům jejich, vzkřísiv Ježíše;
33
Jakož i v druhém Žalmu napsáno jest: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.
34
A že jej z mrtvých vzkřísil, aby se již více nenavracoval v porušení, takto o tom řekl: Dám vám svaté věci Davidovy věrné.
35
Protož i v jiném Žalmu dí: Nedáš svatému svému viděti porušení.
36
David zajisté za svého věku poslouživ vůli Boží, usnul, a přiložen jest k otcům svým, a viděl porušení,
37
Ale ten, kteréhož Bůh vzkřísil, neviděl porušení.
38
Protož známo vám buď, muži bratří, že skrze toho zvěstuje se vám odpuštění hříchů,
39
A to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze Zákon Mojžíšův ospravedlněni býti, skrze tohoto každý, kdož věří, bývá ospravedlněn.
40
Protož vizte, ať na vás nepřijde to, což jest v Prorocích povědíno:
41
Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přijďte; nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, o kterémž vy neuvěříte, kdyby je vám kdo vypravoval.
42
A když vycházeli ze školy Židovské, prosili jich pohané, aby jim v druhou sobotu mluvili táž slova.
43
A když bylo rozpuštěno shromáždění, šlo mnoho Židů a nábožných lidí znovu na víru obrácených za Pavlem a Barnabášem, kteřížto promlouvajíce k nim, radili jim, aby trvali v milosti Boží.
44
V druhou pak sobotu téměř všecko město sešlo se k slyšení slova Božího.
45
A Židé vidouce zástupy, naplněni jsou závistí, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se.
46
Tedy svobodně Pavel a Barnabáš řekli: Vámť jest mělo nejprv mluveno býti slovo Boží, ale poněvadž je zamítáte, a za nehodné sebe soudíte věčného života, aj, obracíme se ku pohanům.
47
Neboť jest nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům, tak abys ty byl spasení až do končin země.
48
A slyšíce to pohané, zradovali se a velebili slovo Páně; a uvěřili všickni, což jich koli bylo předzřízeno k životu věčnému.
49
I rozhlašovalo se slovo Páně po vší krajině.
50
Tedy Židé zbouřili ženy nábožné a poctivé a přední měšťany, a vzbudili protivenství proti Pavlovi a Barnabášovi, i vyhnali je z končin svých.
51
A oni vyrazivše prach z noh svých na ně, přišli do Ikonie.
52
Učedlníci pak naplněni byli radostí a Duchem svatým.