Comparer
Dela svetih apostola – Pisao ih sveti apostol i jevanđelista Luka 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Dela svetih apostola – Pisao ih sveti apostol i jevanđelista Luka
Chapitre 2
1
I kad se navrši pedeset dana behu zajedno svi apostoli jednodušno.
2
I ujedanput postade huka s neba kao duvanje silnog vetra, i napuni svu kuću gde seđahu;
3
i pokazaše im se razdeljeni jezici kao ognjeni; i sede po jedan na svakog od njih.
4
I napuniše se svi Duha Svetog, i stadoše govoriti drugim jezicima, kao što im Duh davaše te govorahu.
5
A u Jerusalimu stajahu Jevreji ljudi pobožni iz svakog naroda koji je pod nebom.
6
A kad postade ovaj glas, skupi se narod, i smete se: jer svaki od njih slušaše gde oni govore njegovim jezikom.
7
I divljahu se i čuđahu se govoreći jedan drugom: Nisu li ovo sve Galilejci što govore?
8
Pa kako mi čujemo svaki svoj jezik u kome smo se rodili?
9
Parćani, i Miđani, i Elamljani, i koji smo iz Mesopotamije, i iz Judeje i Kapadokije, i iz Ponta i Azije,
10
i iz Frigije i Pamfilije, iz Misira i krajeva livijskih kod Kirine, i putnici iz Rima, i Judejci i došljaci,
11
Krićani i Arapi, čujemo gde oni govore našim jezicima veličine Božje.
12
I divljahu se svi i ne mogahu se načuditi govoreći jedan drugom: Šta će dakle ovo biti?
13
A drugi podsmevajući se govorahu: Nakitili su se vina.
14
A Petar stade sa jedanaestoricom i podiže glas svoj i reče im: Ljudi Judejci i vi svi koji živite u Jerusalimu! Ovo da vam je na znanje, i čujte reči moje.
15
Jer ovi nisu pijani kao što vi mislite, jer je tek treći sat dana;
16
nego je ovo ono što kaza prorok Joilo:
17
I biće u poslednje dane,
govori Gospod,
izliću od Duha svog na svako telo,
i proreći će sinovi vaši i kćeri vaše,
i mladići vaši videće utvare
i starci vaši sniće snove;
18
Jer ću na sluge svoje i na sluškinje svoje
u te dane izliti od Duha svog,
i proreći će.
19
I daću čudesa gore na nebu
i znake dole na zemlji:
krv i oganj i pušenje dima.
20
Sunce će se pretvoriti u tamu
i mesec u krv
pre nego dođe veliki i slavni dan Gospodnji.
21
I biće da će se svaki spasti koji prizove ime Gospodnje.
22
Ljudi Izrailjci! Poslušajte reči ove: Isusa Nazarećanina, čoveka od Boga potvrđenog među vama silama i čudesima i znacima koje učini Bog preko Njega među vama, kao što i sami znate,
23
ovog određenim savetom i promislom Božjim predana primivši, preko ruku bezakonika prikovaste i ubiste;
24
kog Bog podiže, razrešivši veze smrtne, kao što ne beše moguće da Ga one drže.
25
Jer David govori za Njega:
Gospoda jednako gledah pred sobom:
jer je s desne strane mene,
da se ne pomaknem;
26
Zato se razveseli srce moje,
i obradova se jezik moj,
pa još i telo moje počivaće u nadi;
27
Jer nećeš ostaviti dušu moju u paklu,
niti ćeš dati da Svetac Tvoj vidi truljenje.
28
Pokazao si mi puteve života:
napunićeš me veselja s licem svojim.
29
Ljudi braćo! Neka je slobodno kazati vam upravo za starešinu Davida da i umre, i ukopan bi, i grob je njegov među nama do ovog dana.
30
Prorok dakle budući, i znajući da mu se Bog kletvom kle od roda bedara njegovih po telu podignuti Hrista, i posaditi Ga na prestolu njegovom,
31
predvidevši govori za vaskrsenje Hristovo da se ne ostavi duša Njegova u paklu, ni telo Njegovo vide truljenje.
32
Ovog Isusa vaskrse Bog, čemu smo mi svi svedoci.
33
Desnicom dakle Božjom podiže se, i obećanje Svetog Duha primivši od Oca, izli ovo što vi sad vidite i čujete.
34
Jer David ne iziđe na nebesa, nego sam govori:
Reče Gospod Gospodu mom:
Sedi meni s desne strane,
35
Dok položim neprijatelje Tvoje podnožje nogama Tvojim.
36
Tvrdo dakle neka zna sav dom Izrailjev da je i Gospodom i Hristom Bog učinio ovog Isusa koga vi raspeste.
37
A kad čuše, ražali im se u srcu, i rekoše Petru i ostalim apostolima: Šta ćemo činiti, ljudi braćo?
38
A Petar im reče: Pokajte se, i da se krstite svaki od vas u ime Isusa Hrista za oproštenje greha; i primićete dar Svetog Duha;
39
jer je za vas obećanje i za decu vašu, i za sve daleke koje će god dozvati Gospod Bog naš.
40
I drugim mnogim rečima svedočaše, i moljaše ih govoreći: Spasite se od ovog pokvarenog roda.
41
Koji dakle rado primiše reč njegovu krstiše se; i pristade u taj dan oko tri hiljade duša.
42
I ostaše jednako u nauci apostolskoj, i u zajednici, i u lomljenju hleba, i u molitvama.
43
I uđe strah u svaku dušu; jer apostoli činiše mnoga čudesa i znake u Jerusalimu.
44
A svi koji verovaše behu zajedno, i imahu sve zajedno.
45
I tečevinu i imanje prodavahu i razdavahu svima kao što ko trebaše.
46
I svaki dan behu jednako jednodušno u crkvi, i lomljahu hleb po kućama, i primahu hranu s radošću i u prostoti srca,
47
hvaleći Boga, i imajući milost u sviju ljudi. A Gospod svaki dan umnožavaše društvo onih koji se spasavahu.
Skutky apoštolské
Chapitre 2
1
A když přišel den padesátý, byli všickni spolu na jednom místě.
2
I stal se rychle zvuk s nebe, jako přicházejícího větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli.
3
I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýžto posadil se na každém z nich.
4
I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati.
5
Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest.
6
A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli se toho, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho.
7
I děsili se všickni a divili se, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští?
8
A kterak my je slyšíme jeden každý z nás mluviti jazykem naším, v kterémž jsme se zrodili?
9
Partští, a Medští, a Elamitští, a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii,
10
V Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedle Cyrénu, a hosté Římané, Židé, i vnově na víru obrácení,
11
Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké věci Boží.
12
I děsili se všickni a divili se, jeden k druhému řkouce: I což toto bude?
13
Jiní pak posmívajíce se, pravili: Mstem se zpili tito.
14
A stoje Petr s jedenácti, pozdvihl hlasu svého a promluvil k nim: Muži Židé a všickni, kteříž bydlíte v Jeruzalémě, toto vám známo buď, a ušima pozorujte slov mých.
15
Jistě nejsouť tito, jakož vy se domníváte, zpilí, poněvadž jest teprv třetí hodina na den.
16
Ale totoť jest, což jest předpovědíno skrze proroka Joele:
17
A budeť v posledních dnech, (dí Bůh,) vyleji z Ducha mého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou.
18
A zajisté na služebníky své a na služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha mého, a budou prorokovati.
19
A ukáži zázraky na nebi svrchu a znamení na zemi dole, krev a oheň a páru dýmovou.
20
Slunce obrátí se v temnost a měsíc v krev, prve než přijde den Páně veliký a zjevný.
21
A staneť se, že každý, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.
22
Muži Izraelští, slyšte slova tato: Ježíše toho Nazaretského, muže od Boha zveličeného mezi vámi mocmi a zázraky a znameními, kteréž činil skrze něho Bůh uprostřed vás, jakož i vy sami víte,
23
Toho, pravím, vydaného, z uložené rady a předzvědění Božího vzavše a skrze ruce nešlechetných ukřižovavše, zamordovali jste.
24
Jehožto Bůh vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní.
25
Nebo David praví o něm: Spatřoval jsem Pána před sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul.
26
Protož rozveselilo se srdce mé, a zplésal jazyk můj, nýbrž i tělo mé odpočine v naději.
27
Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dáš viděti svatému svému porušení.
28
Známé jsi mi učinil cesty života, a naplníš mne utěšením před obličejem svým.
29
Muži bratří, sluší směle mluviti k vám o patriarchovi Davidovi, že i umřel, i pochován jest, i hrob jeho jest u nás až do dnešního dne.
30
Prorok tedy byv a věděv, že přísahou zavázal se jemu Bůh, že z plodu ledví jeho podle těla vzbudí Krista a posadí na stolici jeho,
31
To předzvěděv, mluvil o vzkříšení Kristovu, že není opuštěna duše jeho v pekle, ani tělo jeho vidělo porušení.
32
Toho Ježíše vzkřísil Bůh, jehožto my všickni svědkové jsme.
33
Protož pravicí Boží jsa zvýšen, a vzav zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, což vy nyní vidíte a slyšíte.
34
Neboť jest David nevstoupil v nebe, ale on praví: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
35
Dokavadž nepoložím nepřátel tvých, aby byli podnože noh tvých.
36
Protož věziž jistě všecken dům Izraelský, žeť jest Bůh i Pánem ho učinil i Kristem, toho Ježíše, kteréhož jste vy ukřižovali.
37
To slyševše, zkormouceni jsou v srdci svém, a řekli ku Petrovi a k jiným apoštolům: Což máme činiti, muži bratří?
38
Tedy Petr řekl k nim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého.
39
Vámť jest zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš.
40
A jinými slovy mnohými osvědčoval a napomínal jich, řka: Oddělte se od pokolení toho zlého.
41
Tedy ti, kteříž ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se k nim ten den duší okolo tří tisíců.
42
I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách.
43
I přišla na všelikou duši bázeň, a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly.
44
Všickni pak věřící byli pospolu, a měli všecky věci obecné.
45
A prodávali vladařství a statky, a dělili mezi všecky, jakž komu potřebí bylo.
46
A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce,
47
Chválíce Boha a milost majíce u všeho lidu. Pán pak přidával církvi na každý den těch, kteříž by spaseni byli.