Comparer
Druga knjiga dnevnika 18
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Druga knjiga dnevnika
Chapitre 18
1
I Josafat imajući veliko blago i slavu, oprijatelji se s Ahavom.
2
I posle nekoliko godina otide k Ahavu u Samariju; i nakla mu Ahav mnogo ovaca i volova i narodu koji beše s njim, i nagovaraše ga da pođe na Ramot galadski.
3
I reče Ahav car Izrailjev Josafatu caru Judinom: Hoćeš li ići sa mnom na Ramot galadski? A on reče: Ja kao ti, narod moj kao tvoj narod; hoćemo s tobom na vojsku.
4
Još reče Josafat caru Izrailjevom: Pitaj danas šta će Gospod reći.
5
Tada sazva car Izrailjev proroke svoje, četiri stotine ljudi, i reče im: Hoćemo li ići na vojsku na Ramot galadski, ili ću se okaniti? A oni rekoše: Idi, jer će ga Gospod dati u ruke caru.
6
A Josafat reče: Ima li tu još koji prorok Gospodnji da ga pitamo?
7
A car reče Josafatu: Ima još jedan čovek preko kog bismo mogli upitati Gospoda; ali ja mrzim na nj, jer mi ne proriče dobra nego svagda zlo; to je Miheja sin Jemlin. A Josafat reče: Neka car ne govori tako.
8
Tada car Izrailjev dozva jednog dvoranina, i reče mu: Brže dovedi Miheju, sina Jemlinog.
9
A car Izrailjev i Josafat, car Judin seđahu, svaki na svom prestolu obučeni u carske haljine, seđahu na poljani kod vrata samarijskih, i svi proroci prorokovahu pred njima.
10
I Sedekija sin Hananin načini sebi gvozdene rogove, i reče: Ovako veli Gospod: Ovim ćeš biti Sirce dokle ih ne istrebiš.
11
Tako i svi proroci prorokovahu govoreći: Idi na Ramot galadski, i bićeš srećan, jer će ga Gospod predati caru u ruke.
12
A poslanik koji otide da dozove Miheju reče mu govoreći: Evo proroci proriču svi jednim glasom dobro caru; neka i tvoja reč bude kao njihova, i govori dobro.
13
A Miheja reče: Tako da je živ Gospod, govoriću ono što reče Bog moj.
14
I kad dođe k caru, reče mu car: Miheja! Hoćemo li ići na vojsku na Ramot galadski, ili ću se okaniti? A on reče: Idite, bićete srećni, i daće vam se u ruke.
15
A car mu reče: Koliko ću te puta zaklanjati da mi ne govoriš nego istinu u ime Gospodnje?
16
Tada reče: Video sam sav narod Izrailjev razasut po planinama kao ovce koje nemaju pastira, jer reče Gospod: Ovi nemaju gospodara, neka se vrate svak svojoj kući s mirom.
17
Tada reče car Izrailjev Josafatu: Nisam li ti rekao da mi neće prorokovati dobra nego zlo?
18
A Miheja reče: Zato čujte reč Gospodnju: Videh Gospoda gde sedi na prestolu svom, a sva vojska nebeska stajaše mu s desne i s leve strane;
19
i Gospod reče: Ko će prevariti Ahava cara Izrailjevog da otide i padne kod Ramota galadskog? Još reče: Jedan reče ovo a drugi ono.
20
Tada iziđe jedan duh, i stavši pred Gospoda reče: Ja ću ga prevariti. A Gospod mu reče: Kako?
21
Odgovori: Izići ću i biću lažljiv duh u ustima svih proroka njegovih. A Gospod mu reče: Prevarićeš ga i nadvladaćeš, idi učini tako.
22
Zato sada eto, Gospod je metnuo lažljiv duh u usta tim prorocima tvojim; a Gospod je izrekao zlo po te.
23
Tada pristupi Sedekija sin Hananin, i udari Miheju po obrazu govoreći: Kojim je putem otišao duh Gospodnji od mene da govori s tobom?
24
A Miheja mu reče: Eto, videćeš u onaj dan kad otideš u najtajniju klet da se sakriješ.
25
Tada car Izrailjev reče: Uhvatite Miheju, i odvedite ga k Amonu zapovedniku gradskom i k Joasu sinu carevom.
26
I recite im: Ovako veli car: Metnite ovog u tamnicu, a dajite mu po malo hleba i po malo vode dokle se ne vratim u miru.
27
A Miheja reče: Ako se vratiš u miru, nije Gospod govorio preko mene. Još reče: Čujte svi narodi.
28
I otide car Izrailjev s Josafatom carem Judinim na Ramot galadski.
29
I reče car Izrailjev Josafatu: Ja ću se preobući kad pođem u boj, a ti obuci svoje odelo. I preobuče se car Izrailjev, i otidoše u boj.
30
A car sirski zapovedi vojvodama od kola svojih govoreći: Ne udarajte ni na malog ni na velikog, nego na samog cara Izrailjevog.
31
A kad vojvode od kola videše Josafata, rekoše: To je car Izrailjev. I okrenuše se na nj da ga udare. Ali Josafat povika, i Gospod mu pomože, i odvrati ih Bog od njega.
32
Jer videvši vojvode od kola da nije car Izrailjev, odstupiše od njega.
33
A jedan zastreli iz luka nagonom i ustreli cara Izrailjevog gde spuča oklop. A on reče svom vozaču: Savij rukom svojom i izvezi me iz boja, jer sam ranjen.
34
I boj bi žestok onog dana, a car Izrailjev zaosta na kolima svojim prema Sircima do večera, i umre o sunčanom zahodu.
2 Letopisu
Chapitre 18
1
I měl Jozafat bohatství a slávu velmi velikou, a spříznil se s Achabem.
2
Přijel pak po letech k Achabovi do Samaří, a nabil Achab ovcí a volů hojně pro něj a pro lid, kterýž byl s ním, a namlouval ho, aby táhl do Rámot Galád.
3
Nebo řekl Achab král Izraelský Jozafatovi králi Judskému: Potáhneš-li se mnou do Rámot Galád? Odpověděl jemu: Jakž jsem já, tak jsi ty, jako lid tvůj, tak lid můj, a s tebouť budu v tom boji.
4
Řekl také Jozafat králi Izraelskému: Vzeptej se medle dnes na slovo Hospodinovo.
5
I shromáždil král Izraelský proroků svých čtyři sta mužů, a řekl jim: Máme-li jeti do Rámot Galád na vojnu, čili tak nechati? I řekli: Táhni, nebo dá je Bůh v ruku královu.
6
Tedy řekl Jozafat: Což již není zde proroka Hospodinova žádného, abychom se ho zeptali?
7
Odpověděl král Izraelský Jozafatovi: Ještěť jest muž jeden, skrze něhož bys se mohl poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi nikdy nic dobrého neprorokuje, ale vždycky zlé. Ten jest Micheáš syn Jemlův. Ale Jozafat řekl: Nechť tak nemluví král.
8
Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho, řekl: Přiveď sem rychle Micheáše syna Jemlova.
9
(Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský seděli jeden každý na stolici své, odíni jsouce rouchem. Seděli pak v placu u vrat brány Samařské, a všickni proroci prorokovali před nimi.
10
Kdežto Sedechiáš syn Kenanův udělal sobě byl i rohy železné, a řekl: Takto praví Hospodin: Těmito trkati budeš Syrské, dokudž jich nepohubíš.
11
Tak podobně všickni proroci prorokovali, řkouce: Jeď do Rámot Galád, a šťastněť se povede; nebo dá je Hospodin v ruku královu.)
12
V tom posel ten, kterýž šel, aby zavolal Micheáše, mluvil jemu, řka: Aj, řeči proroků těch jednostejné jsou a dobré před králem. Medle, buď řeč tvá, jako řeč kterého z nich, a mluv dobré věci.
13
Jemuž řekl Micheáš: Živť jest Hospodin, že cožkoli vyřkne Bůh můj, to mluviti budu.
14
A když přišel k králi, řekl jemu král: Micheáši, máme-li jeti proti Rámot Galád na vojnu, čili tak nechati? Kterýž řekl: Táhněte a šťastněť se vám povede, i budou dáni v ruku vaši.
15
Ještě řekl jemu král: I kolikrátž tě mám přísahou zavazovati, abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu?
16
Protož řekl: Viděl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce, kteréž nemají pastýře; nebo řekl Hospodin: Nemají pána tito, navrať se jeden každý do domu svého v pokoji.
17
I řekl král Izraelský Jozafatovi: Zdaližť jsem neřekl, že mi nebude prorokovati nic dobrého, ale zlé?
18
Řekl dále: Protož slyšte slovo Hospodinovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu svém, a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho.
19
I řekl Hospodin: Kdo oklamá Achaba krále Izraelského, aby vytáhl a padl u Rámot Galád? A když pravil ten toto, a jiný pravil jiné,
20
Tožť vyšel duch, a postaviv se před Hospodinem, řekl: Já ho oklamám. Hospodin pak řekl jemu: Jakým způsobem?
21
Odpověděl: Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroků jeho. Kterýžto řekl: Oklamáš a dovedeš toho; jdiž a učiň tak.
22
Protož aj, jižtě dal Hospodin ducha lživého v ústa proroků tvých těchto, ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobě.
23
Tedy přistoupiv Sedechiáš syn Kenanův, dal políček Micheášovi a řekl: Kterouž jest cestou odšel duch Hospodinův ode mne, aby mluvil tobě?
24
Odpověděl Micheáš: Aj, uzříš v ten den, když vejdeš do nejtajnějšího pokoje, abys se skryl.
25
I řekl král Izraelský: Jměte Micheáše, a doveďte ho k Amonovi hejtmanu města, a k Joasovi synu královu.
26
A díte: Takto praví král: Dejte tohoto do žaláře a dávejte mu jísti maličko chleba a maličko vody, dokudž se nenavrátím v pokoji.
27
Ale Micháš řekl: Jestliže se ty navrátíš v pokoji, tedyť nemluvil Hospodin skrze mne. Přesto řekl: Slyštež to všickni lidé.
28
A tak táhl král Izraelský a Jozafat král Judský proti Rámot Galád.
29
I řekl král Izraelský Jozafatovi: Změním já se, když půjdu k bitvě, ale ty oblec se v roucho své. I změnil se král Izraelský, a jeli k bitvě.
30
Král pak Syrský přikázal byl hejtmanům nad vozy svými, řka: Nebojujte proti malému ani proti velikému, než proti samému králi Izraelskému.
31
I stalo se, když hejtmané nad vozy uzřeli Jozafata, řekli: Král Izraelský jest. Takž se obrátili proti němu, aby bojovali. Tedy zkřikl Jozafat, a Hospodin spomohl jemu, a odvrátil je Bůh od něho.
32
Nebo uzřevše hejtmané nad vozy, že on není král Izraelský, obrátili se od něho.
33
Muž pak střelil z lučiště náhodou, a postřelil krále Izraelského, kdež se pancíř spojuje. Pročež řekl vozkovi: Obrať se, a vyvez mne z vojska; nebo jsem nemocen.
34
I rozmohla se bitva v ten den. Král pak Izraelský stál na voze proti Syrským až do večera, i umřel v západ slunce.