Comparer
Jevrejima poslanica svetog apostola Pavla 6
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jevrejima poslanica svetog apostola Pavla
Chapitre 6
1
Zato da ostavimo početak Hristove nauke i da se damo na savršenstvo: da ne postavljamo opet temelja pokajanja od mrtvih dela, i vere u Boga,
2
nauke krštenja, i stavljanja ruku, i vaskrsenja mrtvih, i suda večnog.
3
I ovo ćemo učiniti ako Bog dopusti.
4
Jer nije moguće one koji su jednom prosvetljeni, okusili dar nebeski, postali zajedničari Duha Svetog,
5
i okusili dobru reč Božju, i silu onog sveta, i otpali,
6
opet obnoviti na pokajanje, jer sami sebi nanovo raspinju i ruže sina Božijeg.
7
Jer zemlja koja pije dažd što često na nju pada, i koja rađa povrće dobro onima koji je rade, prima blagoslov od Boga;
8
a koja iznosi trnje i čičak, nepotrebna je i kletve blizu, koja se najposle sažeže.
9
Ali od vas, ljubazni, nadamo se boljem i šta se drži spasenja, ako i govorimo tako.
10
Jer Bog nije nepravedan da zaboravi delo vaše i trud ljubavi koju pokazaste u ime Njegovo, posluživši svetima i služeći.
11
Ali želimo da svaki od vas pokaže to isto staranje da se nada održi tvrdo do samog kraja;
12
da ne budete lenivi, nego da se ugledate na one koji verom i trpljenjem dobijaju obećanja.
13
Jer kad Bog Avramu obeća, ne imajući ničim većim da se zakune, zakle se sobom,
14
govoreći: Zaista blagosiljajući blagosloviću te, i umnožavajući umnožiću te.
15
I tako trpeći dugo, dobi obećanje.
16
Jer se ljudi većim kunu, i svakoj njihovoj svađi svršetak je zakletva za potvrđenje.
17
Zato i Bog kad htede naslednicima obećanja obilnije da pokaže tvrđu zaveta svog, učini posrednika kletvu:
18
Da bi u dvema nepokolebljivim stvarima, u kojima Bogu nije moguće slagati, imali jaku utehu mi koji smo pribegli da se uhvatimo za nadu koja nam je dana,
19
koji imamo kao tvrd i pouzdan lenger duše, koji ulazi i za najdalje zavese,
20
gde Isus uđe napred za nas, postavši poglavar sveštenički doveka po redu Melhisedekovom.
Židům
Chapitre 6
1
Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,
2
Křtů učení, vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného.
3
A toť učiníme, dopustí-li Bůh.
4
Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,
5
Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího,
6
Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
7
Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.
8
Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.
9
My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.
10
Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.
11
Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty naděje,
12
Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.
13
Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,
14
Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.
15
A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.
16
Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.
17
A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,
18
Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.
19
Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,
20
Kdežto předchůdce náš pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podle řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky.