Comparer
Knjiga Isusa Navina 9
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga Isusa Navina
Chapitre 9
1
A kad to čuše svi carevi koji behu s ove strane Jordana po brdima i po dolinama i po svom bregu velikog mora dori do Livana, Hetejin i Amorejin, Hananejin, Ferezejin, Jevejin i Jevusejin,
2
skupiše se svi da se složno biju s Isusom i s Izrailjem.
3
A koji življahu u Gavaonu čuvši šta učini Isus od Jerihona i od Gaja,
4
učiniše i oni prevaru; jer odoše i načiniše se poslanici, i uzeše stare torbe na svoje magarce i stare mehove vinske, poderane i iskrpljene,
5
i obuću staru i iskrpljenu na noge svoje, i haljine stare na se; i sav hleb što ponesoše na put beše suv i plesnjiv.
6
I odoše k Isusu u logor u Galgal, i rekoše njemu i ljudima Izrailjcima: Dođosmo iz daleke zemlje; hajde uhvatite veru s nama.
7
A ljudi Izrailjci rekoše Jevejima: Može biti da sedite usred nas, pa kako ćemo uhvatiti veru s vama?
8
Ali oni rekoše Isusu: Mi smo sluge tvoje. A Isus im reče: Ko ste i otkuda idete?
9
A oni mu rekoše: Iz zemlje vrlo daleke dođoše sluge tvoje u ime Gospoda, Boga tvog; jer čusmo slavu Njegovu i sve što je učinio u Misiru,
10
i sve što je učinio dvojici careva amorejskih, koji behu s one strane Jordana, Sionu caru esevonskom i Ogu caru vasanskom koji beše u Astarotu.
11
I rekoše nam starešine naše i svi stanovnici naše zemlje govoreći: Uzmite pogače na put, i idite im na susret i recite im: Mi smo sluge vaše, hajde uhvatite veru s nama.
12
Ovo je hleb naš: vruć smo poneli na put od kuća svojih kad smo pošli pred vas, a sad eto osušio se i uplesnjivio.
13
A ovo su mehovi vinski: nalismo nove, i eto su se već poderali; i haljine naše i obuća naša pohaba se od dalekog puta.
14
I poverovaše ljudi po pogači, a ne upitaše Gospoda šta će reći.
15
I Isus učini s njima mir, i zadade im veru da će ih ostaviti u životu; i zakleše im se knezovi od zbora.
16
Ali posle tri dana kad uhvatiše veru s njima, čuše da su im susedi i da žive usred njih.
17
Jer pođoše sinovi Izrailjevi i dođoše u gradove njihove treći dan; a gradovi im behu: Gavaon i Kefira i Virot i Kirijat-Jarim.
18
I ne pobiše ih sinovi Izrailjevi, jer im se knezovi od zbora zakleše Gospodom Bogom Izrailjevim. Ali sav zbor vikaše na knezove.
19
Tada svi knezovi rekoše svom zboru: Mi smo im se zakleli Gospodom Bogom Izrailjevim; zato sada ne možemo dirati u njih.
20
Učinimo im to, i ostavimo ih u životu, da ne dođe gnev na nas radi zakletve kojom im se zaklesmo.
21
Još im rekoše knezovi: Neka ostanu u životu, pa neka seku drva i nose vodu svom zboru kako im knezovi kazaše.
22
Potom ih dozva Isus i reče im govoreći: Zašto nas prevariste i rekoste: Vrlo smo daleko od vas, kad eto živite usred nas?
23
Zato sada da ste prokleti i da ste doveka robovi i da sečete drva i nosite vodu za dom Gospoda Boga mog.
24
A oni odgovoriše Isusu i rekoše: Doista je bilo javljeno slugama tvojim kako je zapovedio Gospod Bog tvoj Mojsiju sluzi svom da vam da svu ovu zemlju i da istrebi sve stanovnike ove zemlje ispred vas; stoga se vrlo pobojasmo za život svoj od vas i učinismo tako.
25
A sada eto smo ti u rukama; čini šta misliš da je dobro i pravo da s nama učiniš.
26
I učini im tako i sačuva ih od ruku sinova Izrailjevih, te ih ne pobiše.
27
I odredi ih Isus u taj dan da seku drva i nose vodu zboru i za oltar Gospodnji do današnjeg dana na mestu koje izabere.
Jozue
Chapitre 9
1
To když uslyšeli všickni králové, kteříž bydlili za Jordánem, na horách i na rovinách, a na všem břehu moře velikého naproti Libánu: Hetejský, Amorejský, Kananejský, Ferezejský, Hevejský a Jebuzejský,
2
Sebrali se spolu, aby bojovali proti Jozue a proti Izraeli jednomyslně.
3
Ale obyvatelé Gabaon uslyšavše, co učinil Jozue Jerichu a Hai,
4
Učinili i oni chytře. Nebo odšedše, ukázali se, jako by zdaleka poslové byli, a vzali pytle staré na osly své, a kožené láhvice vinné vetché, zedrané a zzašívané,
5
Obuv také starou a splácenou na nohy své, též šaty otřelé na sebe; a všecken chléb, kterýž sobě na cestu vzali, vyschlý byl a zdrobený.
6
I šli k Jozue do ležení v Galgala, a řekli jemu i mužům Izraelským: Z země daleké jsme přišli, protož nyní učiňte s námi smlouvu.
7
Tedy odpověděli muži Izraelští k Hevejským: Snad u prostřed nás vy bydlíte, i kterakž bychom s vámi učinili smlouvu?
8
Ale oni odpověděli Jozue: Služebníci tvoji jsme. Jimž řekl Jozue: Kdo pak jste, a odkud jste přišli?
9
Odpověděli jemu: Z země velmi daleké přišli služebníci tvoji ve jménu Hospodina Boha tvého; nebo jsme slyšeli pověst jeho a všecky věci, kteréž činil v Egyptě.
10
A všecko, což učinil dvěma králům Amorejským, kteříž bydlili za Jordánem, Seonovi, králi Ezebon, a Ogovi, králi Bázan, kterýž byl v Astarot.
11
I řekli nám starší naši a všickni obyvatelé země naší těmito slovy: Nabeřte sobě potravy na cestu, a jděte jim vstříc, a rcete jim: Služebníci vaši jsme, protož nyní učiňte s námi smlouvu.
12
Totoť jest chléb náš; horký jsme na cestu vzali z domů svých v ten den, když jsme vyšli, abychom k vám šli, a hle, nyní již vyschl a zdrobil se.
13
A tyto kožené láhvice vinné nové byly, když jsme je naplnili, a již hle, potrhané jsou; tolikéž tento oděv náš a obuv naše zvetšela, pro přílišnou cesty dalekost.
14
I přijali to muži ti z pokrmů jejich, a úst Hospodinových neotázali se.
15
A učinil s nimi Jozue pokoj, a všel s nimi v smlouvu, aby jich při životu zanechal; také i knížata shromáždění přísahu jim učinili.
16
Po třech pak dnech, po té smlouvě s nimi učiněné, uslyšeli, že by velmi blízko jich byli, a že by u prostřed nich bydlili.
17
Jdouce tedy synové Izraelští, přitáhli k městům jejich třetího dne; města pak jejich byla Gabaon a Kafira a Berot a Kariatjeharim.
18
Ale nezbili jich synové Izraelští, proto že přísahu jim učinili knížata shromáždění skrze Hospodina Boha Izraelského. A reptalo všecko shromáždění proti knížatům.
19
Tedy řekla všecka knížata všemu shromáždění: My jsme jim přísahu učinili skrze Hospodina Boha Izraelského, protož nyní nemůžeme se jich dotknouti.
20
Toto jim učiníme: Zanecháme jich při životu, aby nebylo na nás rozhněvání pro přísahu, kterouž jsme jim učinili.
21
Řekli jim knížata i to: Nechť jsou živi a drva sekají, a vodu nosí všemu shromáždění. I přestali na tom, jakož jim mluvila knížata.
22
Povolal jich pak Jozue a mluvil k nim, řka: Proč jste nás podvedli, řkouce: Velmi jsme dalecí od vás? A vy u prostřed nás bydlíte.
23
Protož nyní zlořečení jste, a nepřestanou z vás služebníci, a kteříž by dříví sekali a vodu nosili do domu Boha mého.
24
Kteříž odpovídajíce Jozue, řekli: Za věc jistou oznámeno bylo služebníkům tvým, kterak přikázal Hospodin Bůh tvůj Mojžíšovi služebníku svému, dáti vám zemi tuto, a vyhladiti všecky obyvatele země této před tváří vaší; protož strachovali jsme se vás, bojíce se za životy své před vámi, a učinili jsme to.
25
A hle, nyní v ruce tvé jsme; cožť se dobrého a spravedlivého vidí učiniti s námi, to učiň.
26
I učinil jim tak, a vysvobodil je z rukou synů Izraelských, aby jich nepobili.
27
A ustanovil je Jozue v ten den, aby dříví sekali a vodu nosili všemu shromáždění, i k oltáři Hospodinovu, až do tohoto dne, na místě, kteréž by vyvolil.