Comparer
Knjiga Nemijina 13
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga Nemijina
Chapitre 13
1
U to vreme čita se knjiga Mojsijeva narodu, i u njoj se nađe napisano da ne ulazi Amonac ni Moavac u sabor Božji do veka;
2
jer ne sretoše sinove Izrailjeve s hlebom i vodom, nego najmiše na njih Valama da ih prokune, ali Bog naš obrati onu kletvu u blagoslov.
3
A kad čuše taj zakon odlučiše od Izrailja sve tuđince.
4
A pre toga Elijasiv sveštenik, koji beše nad kletima doma Boga našeg, oprijatelji se s Tovijom,
5
i načini mu veliku klet, gde se pre ostavljahu dari i kad i sudovi i desetak od žita, vina i ulja, određeni Levitima i pevačima i vratarima, i prinosi za sveštenike.
6
A kad to sve bivaše, ne bejah u Jerusalimu, jer trideset druge godine Artakserksa, cara vavilonskog, vratih se k caru, i posle nekoliko godina izmolih se opet u cara.
7
I kad dođoh u Jerusalim, videh zlo što učini Elijasiv radi Tovije načinivši mu klet u tremu doma Božjeg.
8
I bi mi vrlo mrsko, te izbacih sve pokućstvo Tovijino napolje iz kleti.
9
I zapovedih, te očistiše kleti; i unesoh u njih opet posuđe doma Božjeg, dare i kad.
10
Potom doznah da se Levitima nisu davali delovi, te su se razbegli svaki na svoju njivu i Leviti i pevači, koji rađahu posao.
11
I ukorih starešine i rekoh: Zašto je ostavljen dom Božji? I sabrah ih opet i postavih na njihovo mesto.
12
I svi Judejci donosiše desetke od žita i vina i ulja u spreme.
13
I postavih nastojnike nad spremama, Selmiju sveštenika i Sadoka književnika, i između Levita Fedaju, i uz njih Anana, sina Zahura sina Matanijinog, jer se za verne držahu; i beše im posao deliti braći svojoj.
14
Pomeni me, Bože moj, zato, i nemoj izbrisati dobra mojih koja učinih domu Boga svog i službi njegovoj.
15
U to vreme videh u Judeji gde gaze u kacama u subotu i nose snopove natovarivši na magarce, i vino, grožđe i smokve i svakojake tovare, i nose u Jerusalim u subotu, i prekorih ih onaj dan kad prodavahu žitak.
16
I Tirci koji življahu u Jerusalimu donošahu ribu i svakojaki trg i prodavahu u subotu sinovima Judinim u Jerusalimu.
17
Zato prekorih glavare judejske i rekoh im: Kakvo je to zlo što činite te skvrnite subotu?
18
Nisu li tako činili oci vaši, te Bog naš pusti na nas i na ovaj grad sve ovo zlo? I vi još umnožavate gnev na Izrailja skvrneći subotu.
19
I kad dođe sen na vrata jerusalimska uoči subote, zapovedih te zatvoriše vrata, i zapovedih da ih ne otvaraju do posle subote; i postavih nekoliko svojih momaka na vratima da se ne unosi nikakav tovar u subotu.
20
I prenoćiše trgovci i koji prodavahu svakojaki trg iza Jerusalima jednom i drugom.
21
I opomenuh ih i rekoh im: Zašto noćujete oko zida? Ako još jednom to učinite, uložiću na vas. Od tada ne dolaziše u subotu.
22
A Levitima zapovedih da se očiste i da dođu i čuvaju vrata da bude svet dan subotni. I za ovo pomeni me, Bože moj, i oprosti mi po velikoj milosti svojoj.
23
Još videh u to vreme Judejce koji se behu oženili Azoćankama, Amonkama i Moavkama.
24
I sinovi njihovi govorahu pola azotski, i ne umehu govoriti judejski nego jezikom i jednog i drugog naroda.
25
Zato ih karah i psovah, i neke između njih bih i čupah, i zakleh ih Bogom da ne daju kćeri svoje sinovima njihovim niti da uzimaju kćeri njihove za sinove svoje ili za sebe.
26
Nije li tim zgrešio Solomun, car Izrailjev, ako i ne beše u mnogim narodima cara njemu ravnog i mio beše Bogu svom i Bog ga beše postavio carem nad svim Izrailjem? Pa opet ga navratiše na greh žene tuđinke.
27
A vama li ćemo dopustiti da činite to sve veliko zlo i grešite Bogu našem uzimajući žene tuđinke?
28
I od sinova Jojade, sina Elijasiva poglavara svešteničkog, jedan beše zet Sanavalatu Oronjaninu, kog oterah od sebe.
29
Pomeni ih, Bože moj, što oskrvniše sveštenstvo i zavet sveštenički i levitski.
30
I tako ih očistih od svih tuđinaca, i opet postavih redove svešteničke i levitske, svakog na posao njegov,
31
i da se donose drva za žrtve na rokove, i prvine. Pomeni me, Bože moj, na dobro.
Nehemjáš
Chapitre 13
1
V ten den čteno jest v knize Mojžíšově, tak že lid slyšeti mohl. I nalezeno v ní napsáno, že nemá vjíti Ammonitský a Moábský do shromáždění Božího až na věky,
2
Proto že nevyšli proti synům Izraelským s chlebem a s vodou, ale najali ze mzdy proti nim Baláma, aby jim zlořečil, ačkoli obrátil Bůh náš to zlořečení v požehnání.
3
Stalo se pak, když slyšeli zákon, že odmísili všecky přimíšené od Izraele.
4
Ale před tím Eliasib kněz, správce komory domu Boha našeho, spříznil se s Tobiášem.
5
Kterémuž udělal pokoj veliký, kdež prvé skládali dary, kadidlo a nádoby, a desátky z obilé, mstu a oleje nového, nařízené Levítům a zpěvákům i vrátným, též i obět kněžím.
6
Ale když se to vše dálo, nebyl jsem v Jeruzalémě. Nebo léta třidcátého druhého Artaxerxa krále Babylonského přišel jsem k králi, a po přeběhnutí let, vyžádán jsem na králi.
7
Když jsem pak přišel do Jeruzaléma, srozuměl jsem tomu zlému, co učinil Eliasib pro Tobiáše, udělav mu pokoj v síních domu Božího.
8
Což mi se velmi nelíbilo. Protož vyházel jsem všecko nádobí domu Tobiášova ven z toho pokoje.
9
A rozkázal jsem očistiti ty pokoje. I vnesl jsem tam zase nádoby domu Božího, dary a kadidlo.
10
Potom dověděv se, že dílové Levítům nebyli dáváni, a že rozběhli se jeden každý na svou rolí, Levítové i zpěváci vedoucí práci,
11
Protož domlouval jsem se na starší, řka: Proč jest opuštěn dům Boží? A shromáždiv je, postavil jsem je na místě jejich.
12
A všecken Juda přinášeli desátky obilé, mstu a oleje nového do skladů.
13
A ustanovil jsem úředníky nad sklady: Selemiáše kněze, a Sádocha učitele, a Pedaiáše z Levítů, přidav k nim Chanana syna Zakurova, syna Mattaniášova; nebo za věrné jmíni byli. A ti měli rozdělovati bratřím svým.
14
Budiž pamětliv na mne, Bože můj, pro to, a nevyhlazuj dobrodiní mých, kteráž jsem prokázal k domu Boha svého i k službám jeho.
15
V těch dnech viděl jsem v Judstvu, ani tlačí presem v sobotu, a přinášejí snopy, kteréž nakládali na osly, též víno, hrozny, fíky i všeliká břemena, a snášejí v den sobotní do Jeruzaléma. I domlouval jsem jim v ten den, když prodávali potravu.
16
Tyrští také, kteříž bydlili v něm, nosili ryby i všelijaké koupě, a prodávali v sobotu synům Juda, a to v Jeruzalémě.
17
Protož jsem domlouval starším Judským, a řekl jsem jim: Jaká jest to nepravost, kterouž činíte, poškvrňujíce dne sobotního?
18
Zdaliž jsou tak nečinili otcové vaši? Pročež Bůh náš přivedl na nás všecko toto zlé, i na toto město, a vy přidáváte hněvivosti na Izraele, poškvrňujíce soboty.
19
Když tedy byly v stínu brány Jeruzalémské před sobotou, rozkázal jsem zavříti brány, a rozkázal jsem, aby jich neotvírali až po sobotě. K tomu i z služebníků svých některé postavil jsem v bráně, aby náklad nebyl vezen do města v sobotu.
20
Protož zůstali kupci a prodavači všelijakých věcí prodajných vně před Jeruzalémem, jednou i podruhé.
21
I osvědčil jsem se jim, řka jim: Proč zůstáváte přes noc naproti zdi? Učiníte-li to více, vztáhnu ruku na vás. Od té chvíle nepřicházeli v sobotu.
22
Rozkázal jsem pak Levítům, aby se očistili, a přijdouce, ostříhali bran, a světili den sobotní. Také i v tom pamatuj na mne, Bože můj, a buď mi milostiv podlé množství milosrdenství svého.
23
V těch dnech spatřil jsem také Židy, kteříž byli pojali ženy Azotské, Ammonitské a Moábské,
24
An synové jejich mluvili od polu Azotsky, a neuměli mluviti Židovsky, ale podlé jazyku každého toho lidu.
25
Protož domlouval jsem jim, a zlořečil jsem jim, a některé z nich bil jsem a rval, přísahou je zavazuje skrze Boha, řka: Budete-li dávati dcery své synům jejich, aneb bráti dcery jejich synům svým neb sobě, zlořečení budete.
26
Zdaliž tím nezhřešil Šalomoun král Izraelský? Ješto ve mnohých národech nebylo krále jemu podobného, kterýž byl milý Bohu svému, tak že ustanovil jej Bůh králem nade vším Izraelem, však i toho k hříchu přivedly ženy cizozemky.
27
A vám zdali povolíme, abyste se dopouštěli všeho toho zlého velikého, a přestupovali proti Bohu svému, pojímajíce ženy cizozemky?
28
Z synů pak Joiady syna Eliasiba, kněze nejvyššího, jeden byl zeť Sanballata Choronského, kteréhož jsem zahnal od sebe.
29
Budiž pamětliv na to, Bože můj, proti těm, kteříž poškvrňují kněžství, a smlouvy kněžské i Levítské.
30
Protož jsem je vyčistil od všelikého cizozemce, a ustanovil jsem zase třídy kněžím a Levítům, jednomu každému v práci jeho,
31
I nošení dříví k obětem časy uloženými, též i prvotin. Budiž pamětliv na mne, Bože můj, k mému dobrému.