Comparer
Knjiga o Jovu 3
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga o Jovu
Chapitre 3
1
Potom otvori usta svoja Jov i stade kleti dan svoj.
2
I progovorivši Jov reče:
3
Ne bilo dana u koji se rodih,
i noći u kojoj rekoše: Rodi se detić!
4
Bio taj dan tama,
ne gledao ga Bog ozgo,
i ne osvetljavala ga svetlost!
5
Mrak ga zaprznio i sen smrtni,
oblak ga obastirao,
bio strašan kao najgori dani!
6
Noć onu osvojila tama,
ne radovala se među danima godišnjim,
ne brojala se u mesece!
7
Gle, noć ona bila pusta,
pevanja ne bilo u njoj!
8
Kleli je koji kunu dane,
koji su gotovi probuditi krokodila!
9
Potamnele zvezde u sumračje njeno,
čekala videlo i ne dočekala ga,
i ne videla zori trepavica;
10
Što mi nije zatvorila vrata od utrobe
i nije sakrila muku od mojih očiju.
11
Zašto ne umreh u utrobi?
Ne izdahnuh izlazeći iz utrobe?
12
Zašto me prihvatiše kolena?
Zašto sise, da sem?
13
Jer bih sada ležao i počivao;
spavao bih, i bio bih miran,
14
S carevima i savetnicima zemaljskim,
koji zidaše sebi pustoline,
15
Ili s knezovima,
koji imaše zlata, i kuće svoje puniše srebra.
16
Ili zašto ne bih kao nedonošče sakriveno,
kao dete koje ne ugleda videla?
17
Onde bezbožnici prestaju dosađivati,
i onde počivaju iznemogli,
18
I sužnji se odmaraju
i ne čuju glas nastojnikov.
19
Mali i veliki onde je,
i rob slobodan od svog gospodara.
20
Zašto se daje videlo nevoljniku
i život onima koji su tužnog srca,
21
Koji čekaju smrt a nje nema,
i traže je većma nego zakopano blago,
22
Koji igraju od radosti
i vesele se kad nađu grob?
23
Čoveku, kome je put sakriven
i kog je Bog zatvorio odsvuda?
24
Jer pre jela mog dolazi uzdah moj,
i kao voda razliva se jauk moj.
25
Jer čega se bojah dođe na mene,
i čega se strašah zadesi me.
26
Ne počivah niti imah mira niti se odmarah,
i opet dođe strahota.
Jób
Chapitre 3
1
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2
Nebo mluvě Job, řekl:
3
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.