Comparer
Knjiga o Jovu 41
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga o Jovu
Chapitre 41
1
Nema slobodnog koji bi ga probudio;
a ko će stati preda me?
2
Ko mi je pre dao šta, da mu vratim?
Šta je god pod svim nebom, moje je.
3
Neću ćutati o udima njegovim
ni o sili ni o lepoti stasa njegovog.
4
Ko će mu uzgrnuti gornju odeću?
K čeljustima njegovim ko će pristupiti?
5
Vrata grla njegovog ko će otvoriti?
Strah je oko zuba njegovih.
6
Krljušti su mu jaki štitovi spojeni tvrdo.
7
Blizu su jedna do druge
da ni vetar ne ulazi među njih.
8
Jedna je za drugu prionula,
drže se i ne rastavljaju se.
9
Kad kiha kao da munja seva,
a oči su mu kao trepavice u zore.
10
Iz usta mu izlaze lučevi,
i iskre ognjene skaču.
11
Iz nozdrva mu izlazi dim
kao iz vrelog lonca ili kotla.
12
Dah njegov raspaljuje ugljevlje
i plamen mu izlazi iz usta.
13
U vratu mu stoji sila,
i pred njim ide strah.
14
Udi mesa njegovog spojeni su,
jednostavno je na njemu, ne razmiče se.
15
Srce mu je tvrdo kao kamen,
tvrdo kao donji žrvanj.
16
Kad se digne, drhću junaci,
i od straha očišćaju se od greha svojih.
17
Da ga udari mač, ne može se održati,
ni koplje ni strela ni oklop.
18
Njemu je gvožđe kao pleva,
a bronza kao trulo drvo.
19
Neće ga poterati strela,
kamenje iz praće njemu je kao slamka;
20
Kao slama su mu ubojne sprave,
i smeje se bačenom koplju.
21
Pod njim su oštri crepovi,
stere sebi oštre stvari u glibu.
22
Čini, te vri dubina kao lonac,
i more se muti kao u stupi.
23
Za sobom ostavlja svetlu stazu,
rekao bi da je bezdana osedela.
24
Ništa nema na zemlji da bi se isporedilo s njim,
da bi stvoreno bilo da se ničega ne boji.
25
Šta je god visoko prezire,
car je nad svim zverjem.
Jób
Chapitre 41
1
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
2
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
3
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
4
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
5
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
6
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
7
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
8
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
9
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
10
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
11
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
12
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
13
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
14
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
15
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
16
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
17
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
18
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
19
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
20
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
21
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
22
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
23
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
24
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
25
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.