Comparer
Knjiga Propovednikova 1
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga Propovednikova
Chapitre 1
1
Reči propovednika, sina Davidovog cara u Jerusalimu.
2
Taština nad taštinama, veli propovednik,
taština nad taštinama, sve je taština.
3
Kakva je korist čoveku od svega truda njegovog,
kojim se trudi pod suncem?
4
Naraštaj jedan odlazi i drugi dolazi,
a zemlja stoji uvek.
5
Sunce izlazi i zalazi,
i opet hiti na mesto svoje odakle izlazi.
6
Vetar ide na jug i obrće se,
i u obrtanju svom vraća se.
7
Sve reke teku u more, i more se ne prepunja;
odakle teku reke, onamo se vraćaju da opet teku.
8
Sve je mučno, da čovek ne može iskazati;
oko se ne može nagledati, niti se uho može naslušati.
9
Šta je bilo to će biti, šta se činilo to će se činiti,
i nema ništa novo pod suncem.
10
Ima li šta za šta bi ko rekao: Vidi, to je novo?
Već je bilo za vekova koji su bili pre nas.
11
Ne pominje se šta je pre bilo;
ni ono što će posle biti neće se pominjati u onih koji će posle nastati.
12
Ja propovednik bejah car nad Izrailjem u Jerusalimu.
13
I upravih srce svoje da tražim i razberem mudrošću sve što biva pod nebom; taj mučni posao dade Bog sinovima ljudskim da se muče oko njega.
14
Videh sve što biva pod suncem, i gle, sve je taština i muka duhu.
15
Šta je krivo ne može se ispraviti,
i nedostaci ne mogu se izbrojati.
16
Ja rekoh u srcu svom govoreći: Evo, ja postah velik, i pretekoh mudrošću sve koji biše pre mene u Jerusalimu, i srce moje vide mnogo mudrosti i znanja.
17
I upravih srce svoje da poznam mudrost i da poznam bezumlje i ludost; pa doznah da je i to muka duhu.
18
Jer gde je mnogo mudrosti, mnogo je brige,
i ko umnožava znanje umnožava muku.
Kazatel
Chapitre 1
1
Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2
Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
3
Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
4
Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
5
Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
6
Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
7
Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
8
Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
9
Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
10
Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
11
Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
12
Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
13
A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
14
Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
15
Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
16
Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
17
I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
18
Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.