Comparer
Knjiga Propovednikova 9
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga Propovednikova
Chapitre 9
1
Doista sve ovo složih u srce svoje da bih rasvetlio sve to, kako su pravedni i mudri i dela njihova u ruci Božijoj, a čovek ne zna ni ljubavi ni mržnje od svega što je pred njim.
2
Sve biva svima jednako: pravedniku biva kao bezbožniku, dobrom i čistom kao nečistom, onom koji prinosi žrtvu kao onom koji ne prinosi, kako dobrom tako grešniku, onom koji se kune kao onom koji se boji zakletve.
3
A to je najgore od svega što biva pod suncem što svima jednako biva, te je i srce ljudsko puno zla, i ludost im je u srcu dok su živi, a potom umiru.
4
Jer ko će biti izabran? U živih svih ima nadanja; i psu živom bolje je nego mrtvom lavu.
5
Jer živi znaju da će umreti, a mrtvi ne znaju ništa niti im ima plate, jer im se spomen zaboravio.
6
I ljubavi njihove i mržnje njihove i zavisti njihove nestalo je, i više nemaju dela nikada ni u čemu što biva pod suncem.
7
Hajde, jedi hleb svoj s radošću, i veselog srca pij vino svoje, jer su mila Bogu dela tvoja.
8
Svagda neka su ti haljine bele, i ulja na glavi tvojoj da ne nedostaje.
9
Uživaj život sa ženom koju ljubiš svega veka svog taštog, koji ti je dat pod suncem za sve vreme taštine tvoje, jer ti je to deo u životu i od truda tvog kojim se trudiš pod suncem.
10
Sve što ti dođe na ruku da činiš, čini po mogućnosti svojoj, jer nema rada ni mišljenja ni znanja ni mudrosti u grobu u koji ideš.
11
Opet videh pod suncem da nije do brzih trka, ni rat do hrabrih, ni hleb do mudrih, ni bogatstvo do razumnih, ni dobra volja do veštih, nego da sve stoji do vremena i zgode.
12
Jer čovek ne zna vreme svoje, nego kao što se ribe hvataju mrežom nesrećnom i kao što se ptice hvataju pruglom, tako se hvataju sinovi čovečiji u zao čas, kad navali na njih iznenada.
13
Videh i ovu mudrost pod suncem, koja mi se učini velika:
14
Beše malen grad i u njemu malo ljudi; i dođe na nj velik car, i opkoli ga i načini oko njega velike opkope.
15
A nađe se u njemu siromah čovek mudar, koji izbavi grad mudrošću svojom, a niko se ne sećaše tog siromaha čoveka.
16
Tada ja rekoh: Bolja je mudrost nego snaga, ako se i ne maraše za mudrost onog siromaha i reči se njegove ne slušahu.
17
Reči mudrih ljudi valja s mirom slušati više nego viku onog koji zapoveda među ludima.
18
Bolja je mudrost nego oružje ubojito; ali jedan grešnik kvari mnoga dobra.
Kazatel
Chapitre 9
1
Všecko to zajisté rozvažoval jsem v srdci svém, abych vysvětlil všecko to, že spravedliví a moudří, i skutkové jejich jsou v rukou Božích. Jakož milosti, tak ani nenávisti nezná člověk ze všech věcí, kteréž jsou před oblíčejem jeho.
2
Všecko se děje jednostejně při všech; jedna a táž případnost jest spravedlivého jako bezbožného, dobrého a čistého jako nečistého, obětujícího jako toho, kterýž neobětuje, tak dobrého jako hříšníka, přisahajícího jako toho, kterýž se přísahy bojí.
3
A toť jest přebídná věc mezi vším tím, což se děje pod sluncem, že případnost jednostejná jest všechněch, ovšem pak že srdce synů lidských plné jest zlého, a že bláznovství přídrží se srdce jejich, pokudž živi jsou, potom pak umírají,
4
Ačkoli ten, kterýž tovaryší se všechněmi živými, má naději, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému.
5
Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich.
6
Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.
7
Nuže tedy jez s radostí chléb svůj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bůh skutky tvé.
8
Každého času ať jest roucho tvé bílé, a oleje na hlavě tvé nechť není nedostatku.
9
Živ buď s manželkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života marnosti své, kterýžť dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé; nebo to jest podíl tvůj v životě tomto a při práci tvé, kterouž vedeš pod sluncem.
10
Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš.
11
A obrátiv se, spatřil jsem pod sluncem, že nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných, nýbrž ani živnost na moudrých, ani bohatství na opatrných, ani přízeň na umělých, ale podlé času a příhody přihází se všechněm.
12
Nebo tak nezná člověk času svého jako ryby, kteréž loveny bývají sítí škodlivou, a jako ptáci polapeni bývají osídlem; tak zlapáni bývají synové lidští v čas zlý, když na ně připadá v náhle.
13
Také i tuto moudrost viděl jsem pod sluncem, kteráž za velikou byla u mne:
14
Bylo město malé, a v něm lidí málo, k němuž přitáhl král mocný, a obehnav je, zdělal proti němu náspy veliké.
15
I nalezen jest v něm muž chudý moudrý, kterýž vysvobodil to město moudrostí svou, ačkoli žádný nevzpomenul na muže toho chudého.
16
Protož řekl jsem já: Lepší jest moudrost než síla, ačkoli moudrost chudého toho byla v pohrdání, a slov jeho neposlouchali.
17
Slov moudrých pokojně poslouchati sluší, raději než křiku panujícího mezi blázny.
18
Lepší jest moudrost než nástrojové váleční, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.