Comparer
Knjiga proroka Danila 10
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga proroka Danila
Chapitre 10
1
Treće godine Kira, cara persijskog, objavi se reč Danilu, koji se zvaše Valtasar; i reč beše istinita i o velikim stvarima; i razabra reč i razume utvaru.
2
U to vreme ja Danilo bejah u žalosti tri nedelje dana.
3
Jela ugodna ne jedoh, ni meso ni vino ne uđe u moja usta, niti se namazah uljem dok se ne navršiše tri nedelje dana.
4
A dvadeset četvrtog dana prvog meseca bejah na bregu velike reke Hidekela.
5
I podigoh oči svoje i videh, a to jedan čovek obučen u platno, i pojas beše oko njega od čistog zlata iz Ufaza;
6
a telo mu beše kao hrisolit, i lice mu kao munja, a oči mu kao lučevi zapaljeni, a ruke i noge kao bronza uglađena, a glas od reči njegovih kao glas mnogog ljudstva.
7
I ja Danilo sam videh utvaru, a ljudi što behu sa mnom ne videše je, ali ih popade strah velik, te pobegoše i sakriše se.
8
I ostah sam i videh tu veliku utvaru, i ne osta snage u meni, i lepota mi se nagrdi, i ne imah snage.
9
I čuh glas od reči njegovih, i kad čuh glas od reči njegovih, izvan sebe padoh ničice licem na zemlju.
10
I gle, ruka me se dotače i podiže me na kolena moja i na dlanove moje.
11
I reče mi: Danilo, mili čoveče! Slušaj reči koje ću ti kazati, i stani pravo, jer sam sada poslan k tebi. I kad mi reče tu reč, ustah drhćući.
12
I reče mi: Ne boj se, Danilo, jer prvog dana kad si upravio srce svoje da razumevaš i da mučiš sebe pred Bogom svojim, uslišene biše reči tvoje, i ja dođoh tvojih reči radi.
13
Ali knez carstva persijskog staja mi nasuprot dvadeset i jedan dan; ali, gle, Mihailo jedan od prvih knezova dođe mi u pomoć; tako ja ostah onde kod careva persijskih.
14
I dođoh da ti kažem šta će biti tvom narodu posle; jer će još biti utvara za te dane.
15
I kad mi govoraše tako, oborih oči svoje na zemlju i zanemeh.
16
I gle, kao čovek dotače se usana mojih, i otvorih usta svoja, i progovorih i rekoh onom koji stajaše prema meni: Gospodaru moj, od ove utvare navališe moji bolovi na mene i nema snage u meni.
17
A kako može sluga mog gospodara govoriti s gospodarem mojim? Jer od ovog časa u meni nesta snage i ni dihanje ne osta u meni.
18
Tada onaj što beše kao čovek opet me se dotače i ohrabri me.
19
I reče: Ne boj se, mili čoveče; mir da ti je! Ohrabri se, ohrabri se. I dokle mi govoraše, ohrabrih se i rekoh: Neka govori gospodar moj, jer si me ohrabrio.
20
A on reče: Znaš li zašto sam došao k tebi? A sada ću se vratiti da vojujem na kneza persijskog; potom ću otići, i gle, doći će knez grčki.
21
Ali ću ti kazati šta je napisano u knjizi istinitoj. Nema nikoga da junački radi sa mnom u tom osim Mihaila, kneza vašeg.
Daniel
Chapitre 10
1
Léta třetího Cýra krále Perského, zjeveno bylo slovo Danielovi, kterýž sloul jménem Baltazar, a pravé bylo slovo to, i uložený čas dlouhý, a rozum toho slova i smysl zjeven jemu u vidění.
2
V těch dnech já Daniel kvílil jsem za tři téhodny dnů.
3
Pokrmu pochotného jsem nejedl, ani maso ani víno nevešlo do úst mých, aniž jsem se mastí mazal, až se vyplnili dnové tří téhodnů.
4
Dne pak dvadcátého čtvrtého měsíce prvního, když jsem byl na břehu řeky veliké, to jest Hiddekel.
5
Pozdvih očí svých, viděl jsem, a aj, muž jeden oděný v roucho lněné, a bedra jeho přepásaná byla zlatem ryzím z Ufaz.
6
Tělo pak jeho jako tarsis, a oblíčej jeho na pohledění jako blesk, a oči jeho podobné pochodním hořícím, a ramena jeho i nohy jeho na pohledění jako měď vypulerovaná, a zvuk slov jeho podobný zvuku množství.
7
Viděl jsem pak já Daniel sám vidění to, ale muži ti, kteříž se mnou byli, neviděli toho vidění, než hrůza veliká připadla na ně, až i utekli, aby se skryli.
8
Pročež já zůstal jsem sám, a viděl jsem vidění to veliké, ale nezůstalo i ve mně síly, a krása má změnila se, a porušila na mně, aniž jsem mohl zadržeti síly.
9
Tedy slyšel jsem zvuk slov jeho, a uslyšav zvuk slov jeho, usnul jsem tvrdě na tváři své, na tváři své na zemi.
10
V tom aj, ruka dotkla se mne, a pozdvihla mne na kolena má a na dlaně rukou mých.
11
I řekl mi: Danieli, muži velmi milý, pozoruj slov, kteráž já mluviti budu tobě, a stůj na místě svém, nebo nyní poslán jsem k tobě. A když promluvil ke mně slovo to, stál jsem, třesa se.
12
Pročež řekl mi: Nebojž se, Danieli; nebo od prvního dne, jakž jsi přiložil srdce své, abys rozuměl, a trápil se před Bohem svým, vyslyšána jsou slova tvá, a já přišel jsem příčinou slov tvých.
13
Ale kníže království Perského postavovalo se proti mně za jedenmecítma dnů, až aj, Michal, jeden přední z knížat, přišel mi na pomoc; protož jsem já zůstával tam při králích Perských.
14
Již pak přišel jsem, aťbych oznámil, co potkati má lid tvůj v potomních dnech; nebo ještě vidění bude o těch dnech.
15
A když mluvil ke mně ta slova, sklopiv tvář svou k zemi, oněměl jsem.
16
A aj, jako podobnost člověka dotkla se rtů mých, a otevřev ústa svá, mluvil jsem a řekl tomu, kterýž stál naproti mně: Pane můj, příčinou toho vidění obrátili se bolesti mé na mne, a aniž jsem síly zadržeti mohl.
17
Jakž tedy bude moci služebník Pána mého takový mluviti se Pánem mým takovým, poněvadž ve mně od toho času, ve mně, pravím, nezůstalo síly, ani dchnutí nepozůstalo ve mně?
18
Pročež opět dotkl se mne na pohledění jako člověk, a posilnil mne.
19
A řekl: Neboj se, muži velmi milý, pokoj tobě, posilň se, posilň se, pravím. Když pak on mluvil se mnou, posilněn jsa, řekl jsem: Nechť mluví Pán můj, nebo jsi mne posilnil.
20
I řekl: Víš-liž, proč jsem přišel k tobě? Nebo již navrátím se, abych bojoval s knížetem Perským. A já odcházím, a aj, kníže Řecké přitáhne.
21
Ale oznámímť to, což jest zapsáno v psání pravdomluvném; nebo ani jednoho není, ješto by sobě zmužile počínal se mnou v těch věcech, kromě Michala knížete vašeho.