Comparer
Knjiga proroka Isaije 16
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga proroka Isaije
Chapitre 16
1
Šaljite jaganjce gospodaru zemaljskom,
od Sele do pustinje,
ka gori kćeri sionske.
2
Jer će biti kćeri moavske na brodovima arnonskim
kao ptica koja luta, oterana s gnezda.
3
Učini veće, narode,
načini sen u podne kao noć,
zakloni izagnane,
nemoj izdati begunce.
4
Neka kod tebe borave izgnani moji, Moave;
budi im zaklon od pustošnika;
jer će nestati nasilnika,
prestaće pustošenje,
istrebiće se sa zemlje koji gaze druge.
5
I utvrdiće se presto milošću,
i na njemu će sedeti jednako u šatoru Davidovom
koji će suditi i tražiti što je pravo
i biti brz da čini pravdu.
6
Čusmo za oholost Moava vrlo ponositog,
za ponos njegov i oholost i obest njegovu;
laži njegove neće biti tvrde.
7
Zato će ridati Moavac nad Moavcem, svi će ridati;
nad temeljima kir-aresetskim uzdisaćete jer su razvaljeni.
8
I polja esevonska posušiše se
i čokot sivamski;
gospoda narodna potrše krasne loze njegove,
koje dosezahu do Jazira
i vijahu se po pustinji;
odvode njegove pružahu se
i prelažahu preko mora.
9
Zato ću plakati plačem jazirskim za čokotom sivamskim;
zalivaću te suzama svojim, Esevone i Elealo,
jer pesma o letini tvojoj i o žetvi tvojoj pade.
10
I nesta radosti i veselja s polja rodnog,
u vinogradima se ne peva ni podvikuje,
vina u kacama ne gazi gazilac;
učinih kraj pesmama.
11
Zato utroba moja ječi kao gusle za Moavom,
i srce moje za Kir-Eresom.
12
I kad se vidi da se umorio Moav na visini svojoj, ući će u svetinju svoju da se pomoli; ali ništa neće svršiti.
13
Ovo je reč što reče Gospod za Moava davno.
14
A sada veli Gospod govoreći: Do tri godine, kao što su godine najamničke, ološaće slava Moavova sa svim mnoštvom njegovim, i šta ostane biće vrlo malo i nejako.
Izajáš
Chapitre 16
1
Pošlete beránky panovníku země, počnouc od Sela až do pouště, k hoře dcery Sionské.
2
Sic jinak bude Moáb jako pták místa nemající, a s hnízda sehnaný; budou dcery Moábské při brodech Arnon.
3
Svolej radu, učiň soud, připrav stín svůj u prostřed poledne jako noc; skrej vyhnané, místa nemajícího nevyzrazuj.
4
Nechať u tebe pobudou vyhnaní moji, ó Moábe, buď skrýší jejich před zhoubcím; nebo přestane násilník, přestane zhoubce, pošlapávající vyhlazen bude z země.
5
A upevněn bude milosrdenstvím trůn, a seděti bude na něm stále v stánku Davidovu ten, kterýž by soudil a vyhledával soudu a pospíchal k spravedlnosti.
6
Ale slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o pýše jeho, a chloubě jeho i spouzení se jeho, ale nepřijdouť k vykonání myšlénky jeho.
7
Protož kvíliti bude Moáb před Moábem, jeden každý kvíliti bude; nad grunty Kirchareset úpěti budete, a říkati: Jižť jsou zkaženi.
8
Nýbrž i réví Ezebon usvadlo, i vinní kmenové Sibma. Páni národů potřeli výborné réví jeho, kteréž až do Jazer dosahalo, a bylo se rozšířilo při poušti; rozvodové jeho rozložili se, a dosahali až za moře.
9
Protož pláči pro pláč Jazerských a pro vinici Sibma; svlažuji tě slzami svými, ó Ezebon a Eleale, nebo provyskování nad ovocem tvým letním a nad žní tvou kleslo.
10
A přestalo veselé a plésání nad polem úrodným, na vinicích se nezpívá, ani prokřikuje, vína v presích netlačí ten, kterýž tlačívá. Takž i já provyskování přestávám.
11
Protože střeva má nad Moábem jako harfa znějí, a vnitřnosti mé pro Kircheres.
12
I stane se, když zřejmé bude, an ustává Moáb nad výsostmi, že vejde do svatyně své, aby se modlil, však nic nespraví.
13
Toť jest to slovo, kteréž mluvil Hospodin o Moábovi již dávno.
14
Nyní pak praví Hospodin, řka: Po třech letech, jakáž jsou léta nájemníka, v potupu uvedena bude sláva Moábova se vším množstvím velikým, tak že ostatkové jeho budou skrovní, přemaličcí a mdlí.