Comparer
Knjiga proroka Isaije 33
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga proroka Isaije
Chapitre 33
1
Teško tebi, koji pustošiš a tebe ne pustoše,
i koji činiš neveru a tebi se ne čini nevera;
kad prestaneš pustošiti, bićeš opustošen,
kad prestaneš činiti neveru, činiće ti se nevera.
2
Gospode, smiluj se na nas,
Tebe čekamo;
budi im mišica svako jutro,
i spasenje naše u nevolji.
3
Narodi pobegoše od jake vike,
rasejaše se narodi što se ti podiže.
4
I pokupiće se plen vaš kao što se kupe gusenice,
skočiće na nj kao što skaču skakavci.
5
Uzvišen je Gospod, jer nastava na visini;
napuniće Sion suda i pravde.
6
I tvrđa vremena tvog, sila spasenja tvog biće mudrost i znanje;
strah Gospodnji biće blago tvoje.
7
Eto, junaci njihovi viču na polju,
i poslanici mirni plaču gorko:
8
Putevi opusteše,
putnici ne putuju;
pokvari ugovor,
odbaci gradove,
ne mari za čoveka.
9
Zemlja tuži i čezne,
Livan se stidi i vene,
Saron je kao pustinja,
Vasan i Karmil ogoleše.
10
Sada ću ustati, veli Gospod,
sada ću se uzvisiti, sada ću se podignuti.
11
Zatrudnećete slamom, rodićete strnjiku;
gnev vaš proždreće vas kao oganj.
12
I narodi će biti kao peći krečne,
izgoreće ognjem kao trnje posečeno.
13
Slušajte koji ste daleko šta sam učinio,
i koji ste blizu poznajte moć moju.
14
Grešnici u Sionu uplašiće se,
drhat će spopasti licemere,
i reći će:
Ko će od nas ostati kod ognja koji proždire?
Ko će od nas ostati kod večne žege?
15
Ko hodi u pravdi
i govori šta je pravo;
ko mrzi na dobitak od nasilja;
ko otresa ruke svoje da ne primi poklon;
ko zatiskuje uši svoje da ne čuje za krv,
i zažima oči svoje da ne vidi zlo;
16
On će nastavati na visokim mestima;
gradovi na stenama biće mu utočište,
hleb će mu se davati,
voda mu neće nedostajati.
17
Oči će ti videti cara u krasoti njegovoj,
gledaće zemlju daleku.
18
Srce će tvoje misliti o strahu govoreći:
Gde je pisar?
Gde brojač?
Gde je onaj što pregleda kule?
19
Nećeš videti žestok narod,
narod koji govori iz dubina da se ne razbira,
u koga je jezik mutav da se ne razume.
20
Pogledaj na Sion,
grad praznika naših;
oči tvoje neka vide Jerusalim,
mirni stan,
šator, koji se neće odneti,
kome se kolje neće nikada pomeriti,
i nijedno mu se uže neće otkinuti.
21
Nego će nam onde Gospod veliki biti mesto reka i potoka širokih,
po kojima neće ići lađa s veslima,
niti će velika lađa prolaziti onuda.
22
Jer je Gospod naš sudija,
Gospod je koji nam postavlja zakone,
Gospod je car naš,
On će nas spasti.
23
Oslabiše tvoja uža,
ne mogu tvrdo držati katarke svoje
ni razapeti jedra;
tada će se razdeliti velik plen,
hromi će razgrabiti plen.
24
I niko od stanovnika neće reći:
Bolestan sam.
Narodu koji živi u njemu oprostiće se bezakonje.
Izajáš
Chapitre 33
1
Běda tobě, zhoubce, ješto sám nebýváš huben, a kterýž nevěrně děláš, ješto tobě nečinili nevěrně. Když přestaneš býti zhoubcím, pohuben budeš; když přestaneš nevěrně činiti, nevěrněť činiti budou.
2
Hospodine, učiň nám milost, na tebeť očekáváme; budiž ramenem svých každého jitra, a vysvobozením naším v čas ssoužení.
3
Před zvukem hřmotu rozprchnou se národové, před vyvýšením tvým budou rozptýleni pohané.
4
A sebrána bude loupež vaše, tak jako sbíráni bývají chroustové; jako připadají kobylky, tak připadnou na ni.
5
Vyvýšíť se Hospodin, nebo na výsosti přebývá, a naplní Sion soudem a spravedlností.
6
I bude upevněním časů tvých, silou i hojným spasením; moudrost a umění, a bázeň Hospodinova poklad tvůj.
7
Aj, rekové jejich naříkali vně, jednatelé pokoje hořce plakali.
8
Zpustly silnice, přestali choditi cestou; zrušil příměří, nevážil sobě měst, za nic položil sobě člověka.
9
Kvílila a zemdlela země, styděti se musil Libán a usvadl; Sáron učiněn jako poušť, Bázan pak a Karmel oklácen.
10
Jižť povstanu, praví Hospodin, již vyvýšen, již vyzdvižen budu.
11
Počnouce slámu, porodíte strniště; oheň dýchání vašeho sžíře vás.
12
I budou národové vypálené vápno, trní podťaté, ohněm spáleni budou.
13
Slyšte dalecí, co jsem učinil, a poznejte blízcí sílu mou.
14
Zděsili se na Sionu hříšníci, podjala hrůza pokrytce, řkoucí: Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm sžírajícím? Kdož by z nás mohl ostáti před plamenem věčným?
15
Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé věci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá ruce své, aby darů nepřijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždě, a zavírá oči své, aby se na zlé nedíval:
16
Ten na vysokých místech přebývati bude, hradové na skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou.
17
Krále v okrase jeho uzří oči tvé, spatří i zemi dalekou.
18
Srdce tvé přemyšlovati bude o strachu, řka: Kdež jest písař, kde výběrčí, kde spisovatel velikých domů?
19
Lidu ukrutného neuhledáš, lidu hluboké řeči, jíž bys neslýchal, a jazyku cizího, jemuž bys nerozuměl.
20
Patř na Sion, město slavností našich, oči tvé nechať hledí na Jeruzalém, obydlí pokojné, stánek, kterýž nebude přenešen, kolíkové jeho na věky se nepohnou, a žádný provaz jeho se neztrhá;
21
Proto že velikomocný Hospodin jest nám na místě tom řekami toků širokých, po němž nepůjde lodí s vesly, aniž bárka veliká po něm přecházeti bude.
22
Nebo Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, onť spasí nás.
23
Oslábliť jsou provazové tvoji, aniž budou moci utvrditi sloupu bárky své, ani roztáhnouti plachty, anť již rozdělena bude kořist loupeže mnohé; i chromí rozchvátají kořist.
24
Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem. Lid osedlý v něm zproštěn bude nepravosti.