Comparer
Knjiga proroka Isaije 40
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga proroka Isaije
Chapitre 40
1
Tešite, tešite narod moj,
govori Bog vaš.
2
Govorite Jerusalimu ljubazno,
i javljajte mu da se navršio rok njegov,
da mu se bezakonje oprostilo,
jer je primio iz ruke Gospodnje dvojinom za sve grehe svoje.
3
Glas je nekoga koji viče:
Pripravite u pustinji put Gospodnji,
poravnite u pustoši stazu Bogu našem.
4
Sve doline neka se povise,
i sve gore i bregovi neka se slegnu,
i što je krivo neka bude pravo,
i neravna mesta neka budu ravna.
5
I javiće se slava Gospodnja,
i svako će telo videti;
jer usta Gospodnja govoriše.
6
Glas govori: Viči.
I reče: Šta da vičem?
Da je svako telo trava
i sve dobro njegovo kao cvet poljski.
7
Suši se trava, cvet opada kad duh Gospodnji dune na nj;
doista je narod trava.
8
Suši se trava, cvet opada;
ali reč Boga našeg ostaje doveka.
9
Izađi na visoku goru, Sione,
koji javljaš dobre glasove;
podigni silno glas svoj, Jerusalime,
koji javljaš dobre glasove;
podigni, ne boj se.
Kaži gradovima Judinim:
Evo Boga vašeg.
10
Evo, Gospod Bog ide na jakog,
i mišica će Njegova ovladati njim;
evo plata je njegova kod Njega
i delo njegovo pred Njim.
11
Kao pastir pašće stado svoje;
u naručje svoje sabraće jaganjce,
i u nedrima će ih nositi,
a dojilice će voditi polako.
12
Ko je izmerio vodu grstima svojim
i nebesa premerio peđu?
Ko je merom izmerio prah zemaljski,
i gore izmerio na merila i bregove na poteg?
13
Ko je upravljao Duhom Gospodnjim?
Ili Mu bio savetnik i naučio Ga?
14
S kim se dogovarao
i ko Ga je urazumio i naučio putu suda,
i naučio Ga znanju i pokazao Mu put razuma?
15
Gle, narodi su kao kap iz vedra,
i kao praška na merilima broje se;
gle, premešta ostrva kao prašak.
16
Ni Livan ne bi bio dosta za oganj,
i životinje njegove ne bi bile dosta za žrtvu paljenicu.
17
Svi su narodi kao ništa pred Njim,
manje negoli ništa i taština vrede Mu.
18
S kim ćete dakle izjednačiti Boga?
I kakvu ćete Mu priliku naći?
19
Umetnik lije lik,
i zlatar ga pozlaćuje,
i verižice srebrne lije.
20
A ko je siromah, te nema šta prineti,
bira drvo koje ne trune,
i traži veštog umetnika da načini rezan lik,
koji se ne pomiče.
21
Ne znate li? Ne čujete li?
Ne kazuje li vam se od iskona?
Ne razumete li od temelja zemaljskih?
22
On sedi nad krugom zemaljskim,
i njeni su Mu stanovnici kao skakavci;
On je razastro nebesa kao platno
i razapeo ih kao šator za stan.
23
On obraća knezove u ništa,
sudije zemaljske čini da su kao taština.
24
Kao da nisu posađeni ni posejani,
i kao da im se stablo nije ukorenilo u zemlji,
čim dune na njih, posahnu,
i vihor kao plevu raznese ih.
25
S kim ćete me dakle izjednačiti
da bih bio kao on?
veli Sveti.
26
Podignite gore oči svoje i vidite;
ko je to stvorio?
Ko izvodi vojsku svega toga na broj i zove svako po imenu,
i velike radi sile Njegove i jake moći ne izostaje nijedno?
27
Zašto govoriš, Jakove, i kažeš, Izrailju:
Sakriven je put moj od Gospoda,
i stvar moja ne izlazi pred Boga mog?
28
Ne znaš li?
Nisi li čuo da Bog večni Gospod,
koji je stvorio krajeve zemaljske,
ne sustaje niti se utruđuje?
Razumu Njegovom nema mere.
29
On daje snagu umornom,
i nejakom umnožava krepost.
30
Deca se more i sustaju,
i mladići padaju;
31
Ali koji se nadaju Gospodu, dobijaju novu snagu,
podižu se na krilima kao orlovi,
trče i ne sustaju, hode i ne more se.
Izajáš
Chapitre 40
1
Potěšujte, potěšujte lidu mého, dí Bůh váš.
2
Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil čas uložený jeho, že jest odpuštěna nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své.
3
Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho.
4
Každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou.
5
Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila.
6
Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní.
7
Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva.
8
Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky.
9
Na horu vysokou vystup sobě, Sione, zvěstovateli věcí potěšených, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli věcí potěšených, povyš, aniž se boj. Rci městům Judským: Aj, Bůh váš.
10
Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde, a rámě jeho panovati bude nad ním; aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním.
11
Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede.
12
Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží?
13
Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcím jeho byl, že by mu oznámil?
14
S kým se radil, že by mu přidal srozumění, a naučil jej stezce soudu, a vyučil jej umění, a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl?
15
Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje.
16
Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně, a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti.
17
Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho.
18
K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu?
19
Jakžkoli rytinu líčí řemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a řetízky stříbrné k ní slévá;
20
A ten, kterýž pro chudobu nemá co obětovati, dřevo, kteréž by nepráchnivělo, vybírá, a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny, aby se nepohnula.
21
Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země?
22
Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání,
23
Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje,
24
Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je.
25
K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý?
26
Pozdvihněte zhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne.
27
Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází?
28
Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho?
29
On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí.
30
Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají,
31
Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.