Comparer
Knjiga proroka Isaije 49
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga proroka Isaije
Chapitre 49
1
Poslušajte me, ostrva,
i pazite narodi daleki.
Gospod me pozva od utrobe;
od utrobe matere moje pomenu ime moje.
2
I učinio je usta moja da su kao oštar mač,
u senu ruke svoje sakri me;
učinio me je sjajnom strelom,
i tulu svom sakri me.
3
I reče mi:
Ti si sluga moj,
u Izrailju ću se tobom proslaviti.
4
A ja rekoh:
Uzalud se trudih,
uzalud i naprazno potroših silu svoju;
ali opet sud je moj u Gospoda
i posao moj u Boga mog.
5
A sada govori Gospod,
koji me je sazdao od utrobe materine
da sam Mu sluga,
da Mu dovedem natrag Jakova;
ako se Izrailj i ne sabere,
opet ću se proslaviti pred Gospodom,
i Bog će moj biti sila moja.
6
I reče mi:
Malo je da mi budeš sluga
da se podigne pleme Jakovljevo
i da se vrati ostatak Izrailjev,
nego te učinih videlom narodima
da budeš moje spasenje do krajeva zemaljskih.
7
Ovako veli Gospod,
Izbavitelj Izrailjev, Svetac njegov,
onome koga preziru,
na koga se gadi narod,
sluzi onih koji gospodare:
carevi će videti i ustati,
i knezovi će se pokloniti
radi Gospoda, koji je veran,
radi Sveca Izrailjevog, koji te je izabrao.
8
Ovako veli Gospod:
U vreme milosno usliših te,
i u dan spasenja pomogoh ti;
i čuvaću te
i daću te da budeš zavet narodu
da utvrdiš zemlju
i naslediš opustelo nasledstvo;
9
Da kažeš sužnjima: Izađite;
onima koji su u mraku: Pokažite se.
Oni će pokraj puteva pasti,
i paša će im biti po svim visokim mestima.
10
Neće biti gladni ni žedni,
neće ih biti vrućina ni sunce;
jer kome ih je žao, on će ih voditi,
i pokraj izvora vodenih provodiće ih.
11
I sve gore svoje obratiću u puteve,
i staze će moje biti povišene.
12
Gle, ovi će iz daleka doći,
gle, i oni od severa i od zapada,
i oni iz zemlje sinske.
13
Pevajte, nebesa,
i veseli se, zemljo,
podvikujte, gore, veselo;
jer Gospod uteši svoj narod,
i na nevoljnike svoje smilova se.
14
Ali Sion reče:
Ostavi me Gospod,
i zaboravi me Gospod.
15
Može li žena zaboraviti porod svoj
da se ne smiluje na čedo utrobe svoje?
A da bi ga i zaboravila,
ja neću zaboraviti tebe.
16
Gle, na dlanovima sam te izrezao;
zidovi su tvoji jednako preda mnom.
17
Pohitaće sinovi tvoji,
a koji te raskopavaše i pustošiše,
otići će od tebe.
18
Podigni oči svoje unaokolo, i vidi:
svi se oni skupljaju i idu k tebi.
Tako bio ja živ, veli Gospod,
svima njima kao nakitom zaodenućeš se,
i uresićeš se njima kao nevesta.
19
Jer razvaline tvoje i pustoline
i potrvena zemlja tvoja
biće tada tesna za stanovnike
kad se udalje oni koji te proždiraše.
20
I deca koju ćeš imati,
pošto si bila bez dece,
reći će da čuješ:
Tesno mi je ovo mesto,
pomakni se da se mogu nastaniti.
21
A ti ćeš reći u srcu svom:
Ko mi ih rodi,
jer bejah sirota i inokosna,
zarobljena i prognana?
I ko ih othrani?
Eto, ja bejah ostala sama,
a gde oni behu?
22
Ovako veli Gospod Gospod:
Evo, podignuću ruku svoju k narodima,
i k plemenima ću podignuti zastavu svoju,
i doneće sinove tvoje u naručju,
i kćeri tvoje na ramenima će se nositi.
23
I carevi će biti hranitelji tvoji
i carice njihove tvoje dojkinje,
i klanjaće ti se licem do zemlje,
i prah s nogu tvojih lizaće,
i poznaćeš da sam ja Gospod,
i da se neće osramotiti oni koji mene čekaju.
24
Hoće li se junaku uzeti plen
i hoće li se oteti roblje pravednome?
25
Jer ovako govori Gospod:
i roblje junaku uzeće se
i plen jakome oteće se,
jer ću se ja preti s onima koji se s tobom pru,
i sinove tvoje ja ću izbaviti;
26
I koji ti krivo čine,
nahraniću ih njihovim mesom
i opiće se svojom krvlju kao novim vinom;
i poznaće svako telo da sam ja Gospod
Spasitelj tvoj i Izbavitelj tvoj,
jaki Bog Jakovljev.
Izajáš
Chapitre 49
1
Poslouchejte mne ostrovové, a pozorujte národové dalecí: Hospodin hned z života povolal mne, od života matky mé v pamět uvedl jméno mé,
2
A učinil ústa má podobná meči ostrému. V stínu ruky své skryl mne, a učiniv ze mne střelu vypulerovanou, v toule svém schoval mne.
3
A řekl mi: Služebník můj jsi, v Izraeli skrze tebe oslaven budu.
4
Já pak řekl jsem: Nadarmo jsem pracoval, daremně a marně sílu svou jsem strávil. Ale však soud můj jestiť u Hospodina, a práce má u Boha mého.
5
A nyní dí Hospodin, kterýž mne sformoval hned od života za služebníka svého, abych zase přivedl k němu Jákoba; (byť pak i nebyl sebrán Izrael, slávu však mám před očima Hospodinovýma; nebo Bůh můj jest síla má);
6
I to řekl Hospodin: Máloť by to bylo, abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových, a k navrácení ostatků Izraelských; protož dal jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasení mé až do končin země.
7
Toto praví Hospodin vykupitel Izraelův, Svatý jeho, tomu, jímž pohrdá každý, a jehož sobě oškliví národové, služebníku panujících: Králové, vidouce tě, povstanou, a knížata klaněti se budou pro Hospodina, kterýž věrný jest, Svatého Izraelského, jenž tě vyvolil.
8
Toto praví Hospodin: V čas milosti vyslyším tě, a ve dni spasení spomohu tobě. Nadto ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, abys utvrdil zemi, a v dědictví uvedl dědictví zpuštěná;
9
Abys řekl vězňům: Vyjděte, těm, kteříž jsou ve tmách: Zjevte se. I budou se pásti podlé cest, a na všech místech vysokých bude pastva jejich.
10
Nebudou lačněti ani žízniti, nebude na ně bíti horko ani slunce; nebo slitovník jejich zprovodí je, a podlé pramenů vod povede je.
11
Přes to způsobím na všech horách svých cesty, a silnice mé vyvýšeny budou.
12
Aj, tito zdaleka přijdou, aj, onino od půlnoci a od moře, a jiní z země Sinim.
13
Prozpěvujte nebesa, a plésej země, a zvučně prokřikujte hory; neboť jest potěšil Hospodin lidu svého, a nad chudými svými slitoval se.
14
Ale řekl Sion: Opustiltě mne Hospodin, a Pán zapomenul se na mne.
15
I zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým, aby se neslitovala nad plodem života svého? A byť se pak ony zapomněly, já však nezapomenu se na tě.
16
Aj, na dlaních vyryl jsem tě, zdi tvé jsou vždycky přede mnou.
17
Pospíšíť k tobě synové tvoji, ti pak, kteříž tě bořili a kazili, odejdou od tebe.
18
Pozdvihni vůkol očí svých, a pohleď, všickni ti shromáždíce se, přijdou k tobě. Živť jsem já, praví Hospodin, že se jimi všemi jako okrasou přioděješ, a otočíš se jimi jako halží nevěsta,
19
Proto že pustiny tvé, a pouště tvé, a zbořeniny země tvé že tehdáž těsné budou, příčinou obyvatelů, když vzdáleni budou ti, kteříž tě zžírali;
20
Tak že řeknou před tebou synové siroby tvé: Těsné mi jest toto místo, ustup mi, abych bydliti mohl.
21
I díš v srdci svém: Kdo mi naplodil těchto? Nebo jsem já byla osiřelá a osamělá, sem i tam přecházející a odcházející. Tyto, pravím, kdo vychoval? Aj, pozůstala jsem byla sama jediná. Kdež tito byli?
22
Toto praví Panovník Hospodin: Aj, já pozdvihnu k národům ruky své, a k lidem vyzdvihnu korouhev svou, aby přinesli syny tvé na rukou, a dcery tvé aby na plecech neseny byly.
23
I budou králové pěstounové tvoji, a královny jejich chovačky tvé. Tváří k zemi skláněti se budou před tebou, a prach noh tvých lízati budou, a poznáš, že jsem já Hospodin, a že nebývají zahanbeni, kteříž na mne očekávají.
24
Ale díš: Zdaliž odjato bude reku udatnému to, což uchvátil? A zdaž zajatý lid spravedlivého vyproštěn bude?
25
Anobrž tak praví Hospodin: I zajatý lid reku udatnému odjat bude, a to, což uchvátil násilník, vyproštěno bude; nebo s tím, kterýž se s tebou nesnadní, já se nesnadniti budu, a syny tvé já vysvobodím.
26
A nakrmím ty, kteříž tě utiskují, vlastním masem jejich, a jako mstem krví svou se zpijí. I poznáť všeliké tělo, že já Hospodin jsem spasitel tvůj, a vykupitel tvůj Bůh silný Jákobův.