Comparer
Knjiga proroka Jeremije 22
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga proroka Jeremije
Chapitre 22
1
Ovako govori Gospod: Siđi u dom cara Judinog, i reci onde ovu reč,
2
i kaži: Slušaj reč Gospodnju, care Judin, koji sediš na prestolu Davidovom, ti i sluge tvoje i narod tvoj, koji ulazite na ova vrata.
3
Ovako veli Gospod: Činite sud i pravdu, i kome se otima izbavljajte ga iz ruku nasilnikovih, i ne činite krivo inostrancu ni siroti ni udovici, i ne činite im silu, i krv pravu ne prolivajte na ovom mestu.
4
Jer ako doista uzradite ovo, ulaziće na vrata ovog doma carevi, koji sede mesto Davida na prestolu njegovom, na kolima i na konjima, oni i sluge njihove i narod njihov.
5
Ako li ne poslušate ove reči, zaklinjem se sobom, veli Gospod, da ću opusteti taj dom.
6
Jer ovako veli Gospod za dom cara Judinog:
Ti si mi Galad
i vrh livanski,
ali ću te obratiti u pustinju,
u gradove u kojima se ne živi.
7
I spremiću na tebe zatirače,
svakog s oružjem,
i poseći će tvoje krasne kedre
i pobacati ih u oganj.
8
I mnogi će narodi prolaziti mimo taj grad, i govoriće jedan drugom: Zašto učini ovo Gospod od tog grada velikog?
9
I reći će: Jer ostaviše zavet Gospoda Boga svog, i klanjaše se drugim bogovima i služiše im.
10
Ne plačite za mrtvim niti ga žalite;
nego plačite za onim koji odlazi,
jer se neće više vratiti
niti će videti svoje postojbine.
11
Jer ovako govori Gospod o Salumu sinu Josije, cara Judinog, koji carovaše mesto Josije oca svog, koji otide iz ovog mesta: neće se više vratiti.
12
Nego će umreti u mestu kuda ga odvedoše u ropstvo, i neće više videti ove zemlje.
13
Teško onom koji gradi svoju kuću ne po pravdi,
i kleti svoje ne po pravici,
koji se služi bližnjim svojim nizašta
i platu za trud njegov ne daje mu;
14
Koji govori: Sagradiću sebi veliku kuću
i prostrane kleti;
i razvaljuje sebi prozore,
i oblaže kedrom i maže crvenilom.
15
Hoćeš li carovati kad se mešaš s kedrom?
Otac tvoj nije li jeo i pio?
Kad činjaše sud i pravdu,
tada mu beše dobro.
16
Davaše pravicu siromahu i ubogome,
i beše mu dobro;
nije li to poznavati me?
Govori Gospod.
17
Ali oči tvoje i srce tvoje idu samo za tvojim dobitkom
i da prolivaš krv pravu
i da činiš nasilje i krivdu.
18
Zato ovako veli Gospod za Joakima sina Josije cara Judinog:
Neće naricati za njim:
Jaoh brate moj! Ili: Jaoh sestro!
Neće naricati za njim:
Jaoh gospodaru! Ili: Jaoh slavo njegova!
19
Pogrebom magarećim pogrepšće se,
izvući će se i baciće se iza vrata jerusalimskih.
20
Iziđi na Livan i viči,
i na Vasanu pusti glas svoj,
i viči preko brodova,
jer se satrše svi koji te ljube.
21
Govorih ti u sreći tvojoj,
a ti reče: Neću da slušam;
to je put tvoj od detinjstva tvog
da ne slušaš glas moj.
22
Sve će pastire tvoje odneti vetar,
i koji te ljubi otići će u ropstvo;
tada ćeš se posramiti i postideti
za svu zloću svoju.
23
Ti sediš na Livanu,
gnezdo viješ na kedrima,
kako ćeš biti ljupka,
kad ti dođu muke i bolovi kao porodilji!
24
Kako sam ja živ, veli Gospod, da bi Honija sin Joakima cara Judinog bio prsten pečatni na desnoj ruci mojoj, i odande ću te otrgnuti.
25
I daću te u ruke onima koji traže dušu tvoju, i u ruke onima kojih se bojiš, u ruke Navuhodonosoru caru vavilonskom i u ruke Haldejcima.
26
I baciću tebe i mater tvoju koja te je rodila u zemlju tuđu, gde se niste rodili, i onde ćete pomreti.
27
A u zemlju u koju ćete želeti da se vratite, nećete se vratiti u nju.
28
Je li taj čovek Honija ništav idol izlomljen?
Je li sud u kome nema miline?
Zašto biše isterani, on i seme njegovo,
i bačeni u zemlju, koje ne poznaju?
29
O zemljo, zemljo, zemljo!
Čuj reč Gospodnju.
30
Ovako veli Gospod:
Zapišite da će taj čovek biti bez dece
i da neće biti srećan do svog veka;
i niko neće biti srećan od semena njegovog,
koji bi sedeo na prestolu Davidovom
i još vladao Judom.
Jeremjáš
Chapitre 22
1
Takto řekl Hospodin: Sejdi do domu krále Judského, a mluv tam slovo toto,
2
A rci: Slyš slovo Hospodinovo, králi Judský, kterýž sedíš na stolici Davidově, ty i služebníci tvoji i lid tvůj, kteříž chodíte skrze brány tyto.
3
Takto praví Hospodin: Konejte soud a spravedlnost, a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka; příchozímu tolikéž, sirotku, ani vdově nečiňte křivdy, aniž jich utiskujte, a krve nevinné nevylévejte na místě tomto.
4
Nebo budete-li to pilně vykonávati, jistě že poberou se skrze brány domu tohoto králové, sedící místo Davida na stolici jeho, jezdíce na vozích, neb na koních, král s služebníky svými i s lidem svým.
5
Jestliže pak neuposlechnete slov těchto, skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že poušť bude dům tento.
6
Nebo takto praví Hospodin o domu krále Judského: Byl jsi mi jako Galád a vrch Libánský, ale obrátím tě jistotně v poušť jako města, v nichž se bydliti nemůže.
7
A přistrojím na tebe zhoubce, jednoho každého se zbrojí jeho, kteřížto zpodtínají nejvýbornější cedry tvé, a vmecí na oheň.
8
A když půjdou národové mnozí mimo město toto, a řekne jeden druhému: Proč tak učinil Hospodin městu tomuto velikému?
9
Tedy řeknou: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha svého, a klaněli se bohům cizím a sloužili jim.
10
Neplačtež mrtvého, aniž ho litujte, ale ustavičně plačte příčinou toho, kterýž odchází; neboť se nenavrátí více, aby pohleděl na zemi, v níž se narodil.
11
Nebo takto praví Hospodin o Sallumovi synu Joziáše, krále Judského, kterýž kraluje místo Joziáše otce svého: Když vyjde z místa tohoto, nenavrátí se sem více.
12
Ale tam v tom místě, kamž jej zastěhují, umře, a tak země této neuzří více.
13
Běda tomu, kdož staví dům svůj s útiskem, a paláce své s křivdou, kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo, mzdy pak jeho nedává jemu;
14
Kterýž říká: Vystavím sobě dům veliký a paláce prostranné, kterýž prolamuje sobě okna, a tafluje cedrovím, a maluje barvou.
15
Zdaliž kralovati budeš, že se pleteš v to cedrové stavení? Otec tvůj zdaliž nejídal a nepíjel? Když konal soud a spravedlnost, tedy dobře bylo jemu.
16
Když soudíval při chudého a nuzného, tedy dobře bylo. Zdaliž mně to není známé? dí Hospodin.
17
Ale oči tvé i srdce tvé nehledí než lakomství tvého, a abys krev nevinnou proléval, a nátisk a křivdu činil.
18
Protož takto praví Hospodin o Joakimovi synu Joziáše, krále Judského: Nebudouť ho kvíliti: Ach, bratře můj, aneb ach, sestro. Nebudou ho kvíliti: Ach, pane, aneb ach, kdež důstojnost jeho?
19
Pohřbem osličím pohřben bude, vyvlečen a vyvržen jsa za brány Jeruzalémské.
20
Vstup na Libán a křič, i na hoře Bázan vydej hlas svůj; křič také přes brody, když potříni budou všickni milovníci tvoji.
21
Mluvíval jsem s tebou v největším štěstí tvém, říkávalas: Nebuduť poslouchati. Tať jest cesta tvá od dětinství tvého; neuposlechlas zajisté hlasu mého.
22
Všecky pastýře tvé zpase vítr, a milovníci tvoji v zajetí půjdou. Tehdáž jistě hanbiti a styděti se budeš za všelikou nešlechetnost svou.
23
Ó ty, kteráž jsi usadila se na Libánu, jenž se hnízdíš na cedroví, jak milostná budeš, když na tě přijdou svírání a bolest jako rodičky!
24
Živť jsem já, dí Hospodin, že byť pak byl Koniáš syn Joakima, krále Judského, prstenem pečetním na mé ruce pravé, však tě i odtud strhnu.
25
A vydám tě v ruku těch, kteříž hledají bezživotí tvého, a v ruku těch, jejichž ty se oblíčeje lekáš, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku Kaldejských.
26
A hodím tebou i matkou tvou, kteráž tě porodila, do země cizí, tam, kdež jste se nezrodili, a tam zemřete.
27
Do země pak, po níž toužiti budete, abyste se navrátili tam, tam se nenavrátíte.
28
Zdaliž modlou ničemnou, kteráž roztřískána bývá, bude muž tento Koniáš? Zdali nádobou, v níž není žádné líbosti? Proč by vyházíni byli on i símě jeho, a uvrženi do země, o níž nevědí?
29
Ó země, země, země, slyš slovo Hospodinovo.
30
Takto praví Hospodin: Zapište to, že muž tento bez dětí bude, a že se jemu nepovede šťastně za dnů jeho. Anobrž nepovede se šťastně i tomu muži, kterýž by z semene jeho seděl na stolici Davidově, a panoval ještě nad Judou.