Comparer
Knjiga proroka Jeremije 34
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga proroka Jeremije
Chapitre 34
1
Reč koja dođe Jeremiji od Gospoda, kad Navuhodonosor car vavilonski i sva vojska njegova, i sva carstva zemaljska koja behu pod njegovom vlašću, i svi narodi vojevahu na Jerusalim i na sve gradove njegove, i reče:
2
Ovako veli Gospod Bog Izrailjev: Idi i kaži Sedekiji, caru Judinom, i reci mu: Ovako veli Gospod: Evo, ja ću predati taj grad u ruke caru vavilonskom, i on će ga spaliti ognjem.
3
A ti nećeš uteći iz njegove ruke, nego ćeš biti uhvaćen i predan u njegove ruke, i oči će se tvoje videti s očima cara vavilonskog i njegova će usta govoriti s tvojim ustima, i otići ćeš u Vavilon.
4
Ali čuj reč Gospodnju, Sedekija care Judin; ovako veli Gospod za te: Nećeš poginuti od mača.
5
Nego ćeš umreti na miru, i kao što pališe ocima tvojim, pređašnjim carevima, koji su bili pre tebe, tako će paliti i tebi, i naricaće za tobom: Jaoh gospodaru! Jer ja rekoh ovo, govori Gospod.
6
I kaza Jeremija prorok Sedekiji caru Judinom sve ove reči u Jerusalimu.
7
A vojska cara vavilonskog udaraše na Jerusalim i na sve ostale gradove Judine, na Lahis i Aziku, jer ti behu ostali tvrdi gradovi između gradova Judinih.
8
Reč koja dođe Jeremiji od Gospoda kad car Sedekija učini zavet sa svim narodom koji beše u Jerusalimu da im proglasi slobodu,
9
da svaki otpusti slobodnog roba svog i robinju svoju, Jevrejina i Jevrejku, da ni u koga ne bude rob Judejac, brat njegov.
10
I poslušaše svi knezovi i sav narod, koji prista na zavet, da svaki otpusti slobodnog roba svog i robinju svoju, da im ne budu više robovi, poslušaše i otpustiše.
11
A posle, opet, staše uzimati robove i robinje, koje behu otpustili na volju, i nagoniše ih da im budu robovi i robinje.
12
I dođe reč Gospodnja Jeremiji od Gospoda govoreći:
13
Ovako veli Gospod Bog Izrailjev: Ja učinih zavet s ocima vašim kad vas izvedoh iz zemlje misirske, iz doma ropskog, govoreći:
14
Kad se svršuje sedma godina, otpuštajte svaki brata svog Jevrejina koji ti se bude prodao i služio ti šest godina, otpusti ga slobodnog od sebe. Ali ne poslušaše me oci vaši niti prignuše uha svog.
15
I vi se bejaste sada obratili i učinili što je pravo preda mnom proglasivši slobodu svaki bližnjemu svom, učinivši zavet preda mnom u domu koji se zove mojim imenom.
16
Ali udariste natrag i pogrdiste ime moje uzevši opet svaki roba svog i robinju svoju, koje bejaste otpustili slobodne na njihovu volju, i nateraste ih da vam budu robovi i robinje.
17
Zato ovako veli Gospod: Vi ne poslušaste mene da proglasite slobodu svaki bratu svom i bližnjemu svom; evo, ja proglašujem slobodu suprot vama, govori Gospod, maču, pomoru i gladi, i predaću vas da se potucate po svim carstvima zemaljskim.
18
I predaću ljude koji prestupiše moj zavet, koji ne izvršiše reči zaveta koji učiniše preda mnom, rasekavši tele na dvoje i prošavši između polovina,
19
knezove Judine i knezove jerusalimske, dvorane i sveštenike i sav narod ove zemlje, koji prođoše između polovina onog teleta,
20
predaću ih u ruke neprijateljima njihovim i u ruke onima koji traže dušu njihovu, i mrtva će tela njihova biti hrana pticama nebeskim i zverima zemaljskim.
21
I Sedekiju, cara Judinog, i knezove njegove predaću u ruke neprijateljima njihovim i u ruke onima koji traže dušu njihovu, u ruke vojsci cara vavilonskog, koja se vratila od vas.
22
Evo, ja ću im zapovediti, veli Gospod, i dovešću ih opet na ovaj grad, i biće ga i uzeće ga i spaliće ga ognjem; i gradove Judine obratiću u pustoš da niko neće stanovati u njima.
Jeremjáš
Chapitre 34
1
Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, (když Nabuchodonozor král Babylonský, a všecko vojsko jeho, i všecka království země pod moc jeho přináležející, všickni také národové bojovali proti Jeruzalému a proti všechněm městům jeho), řkoucí:
2
Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Jdi a rci Sedechiášovi králi Judskému, rci, pravím, jemu: Takto dí Hospodin: Aj, já dám toto město v ruku krále Babylonského, aby je vypálil ohněm.
3
I ty neznikneš ruky jeho, ale jistotně jat a v ruku jeho vydán budeš, a oči tvé uzří oči krále Babylonského, i ústa jeho s ústy tvými mluviti budou, a do Babylona se dostaneš.
4
A však slyš slovo Hospodinovo, Sedechiáši králi Judský: Takto praví Hospodin o tobě: Neumřeš od meče,
5
V pokoji umřeš. A jakož pálívali otcům tvým, králům předešlým, kteříž byli před tebou, tak páliti budou tobě, a říkajíce: Ach, pane, kvíliti budou nad tebou; nebo slovo toto já mluvil jsem, dí Hospodin.
6
I mluvil Jeremiáš prorok Sedechiášovi, králi Judskému, všecka slova ta v Jeruzalémě,
7
Když vojsko krále Babylonského bojovalo proti Jeruzalému a proti všechněm městům Judským ostatním, proti Lachis a proti Azeku; nebo ta byla pozůstala z měst Judských města hrazená.
8
Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, když učinil král Sedechiáš smlouvu se vším lidem, kterýž byl v Jeruzalémě, o vyhlášení jim svobody,
9
Aby propustil jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou, Hebrejského neb Hebrejskou, svobodné, aby nepodroboval sobě v službu Žida, bratra svého, nižádný.
10
Tedy uposlechla všecka knížata a všecken lid, kterýž byl v smlouvu všel, aby propustil jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou svobodné, aby nepodroboval jich v službu více; uposlechli, pravím, a propustili.
11
Potom pak rozmyslivše se, zase pobrali služebníky své a děvky své, kteréž byli propustili svobodné, a podrobili je sobě za služebníky a děvky.
12
I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:
13
Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem učinil smlouvu s otci vašimi toho dne, když jsem je vyvedl z země Egyptské, z domu služebníků, řka:
14
Po vyplnění sedmi let propouštívejte jeden každý bratra svého Žida, kterýž by prodán byl tobě, a sloužilť by šest let, propusť, pravím, jej svobodného od sebe. Ale neuposlechli otcové vaši mne, aniž naklonili ucha svého.
15
Vy zajisté usmyslivše sobě dnes, učinili jste to, což jest spravedlivého před očima mýma, že jste vyhlásili svobodu jeden každý bližnímu svému, učinivše smlouvu před oblíčejem mým v domě tom, kterýž nazván jest od jména mého.
16
Ale zase zpáčivše se, zlehčili jste jméno mé, že jste vzali zase jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou, kteréž jste byli propustili svobodné podlé žádosti jejich, a podrobili jste je, aby byli vaši služebníci a děvky.
17
Protož takto praví Hospodin: Vy neuposlechli jste mne, abyste vyhlásili svobodu jeden každý bratru svému, a jeden každý bližnímu svému, aj, já vyhlašuji proti vám svobodu, dí Hospodin, meči, moru a hladu, a vydám vás ku posmýkání po všech královstvích země.
18
Vydám zajisté ty lidi, jenž přestoupili smlouvu mou, kteříž nevykonali slov smlouvy té, kterouž učinili před oblíčejem mým, když tele rozťali na dvé, a prošli mezi díly jeho,
19
Totiž knížata Judská a knížata Jeruzalémská, komorníci, a kněží, i všecken lid té země, kteříž prošli mezi díly toho telete.
20
Vydám je, pravím, v ruku nepřátel jejich, a v ruku hledajících bezživotí jejich, i budou těla mrtvá jejich za pokrm ptactvu nebeskému, a šelmám zemským.
21
Sedechiáše také krále Judského, i knížata jeho vydám v ruku nepřátel jejich, a v ruku hledajících bezživotí jejich, v ruku, pravím, vojska krále Babylonského, kteříž odtáhli od vás.
22
Aj, já přikáži, dí Hospodin, a přivedu je zase na město toto, aby bojovali proti němu, a vezmouce je, vypálili je ohněm; města také Judská obrátím v poušť, tak že nebude žádného obyvatele.