Comparer
Knjiga proroka Jeremije 4
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga proroka Jeremije
Chapitre 4
1
Ako ćeš se vratiti, Izrailju, veli Gospod, k meni se vrati,
i ako ukloniš gadove svoje ispred mene, nećeš se skitati.
2
I klećeš se istinito, verno i pravo: Tako da je živ Gospod.
I narodi će se blagosiljati Njim, i Njim će se hvaliti.
3
Jer ovako veli Gospod Judejcima i Jerusalimljanima:
orite sebi krčevinu,
i ne sejte u trnje.
4
Obrežite se Gospodu,
i skinite okrajak sa srca svog,
Judejci i Jerusalimljani,
da ne iziđe jarost moja kao oganj
i razgori se da ne bude nikoga ko bi ugasio
za zla dela vaša.
5
Objavite u Judeji i oglasite u Jerusalimu i recite:
trubite u trubu po zemlji;
vičite, sazovite narod i recite:
Skupite se, i uđimo u tvrde gradove.
6
Podignite zastavu prema Sionu, bežite i ne stajte,
jer ću dovesti zlo od severa i pogibao veliku.
7
Izlazi lav iz česte svoje
i koji zatire narode krenuvši se ide s mesta svog
da obrati zemlju tvoju u pustoš,
gradovi tvoji da se raskopaju da ne bude nikoga u njima.
8
Za to pripašite kostret, plačite i ridajte,
jer se žestoki gnev Gospodnji nije odvratio od nas.
9
I tada će, veli Gospod, nestati srca caru i srca knezovima, i sveštenici će se udiviti i proroci će se začuditi.
10
I rekoh: Ah Gospode Gospode! Baš si prevario ovaj narod i Jerusalim govoreći: Imaćete mir, a mač dođe do duše.
11
U to će se vreme kazati ovom narodu i Jerusalimu: Vetar vruć s visokih mesta u pustinji duva ka kćeri naroda mog, ne da proveje ni pročisti.
12
Vetar jači od tih doći će mi; i ja ću im sada izreći sud.
13
Gle, kao oblak podiže se,
i kola su mu kao vihor, konji su mu brži od orlova.
Teško nama! Propadosmo.
14
Umij srce svoje od zla, Jerusalime, da bi se izbavio;
dokle će stajati u tebi misli tvoje ništave?
15
Jer glas javlja od Dana,
i oglašuje zlo od gore Jefremove.
16
Kazujte narodima;
evo oglašujte za Jerusalim
da idu stražari iz daleke zemlje,
i puštaju glas svoj na gradove Judine.
17
Kao čuvari poljski staće oko njega,
jer se odmetnu od mene,
veli Gospod.
18
Put tvoj i dela tvoja to ti učiniše;
to je od zla tvog da je gorko i da ti dopire do srca.
19
Jaoh utroba, jaoh utroba!
Boli me u srcu; srce mi bije;
ne mogu ćutati;
jer glas trubni čuješ, dušo moja, viku ubojnu.
20
Pogibao na pogibao oglašuje se;
jer se pustoši sva zemlja,
najedanput će se opustošiti moji šatori,
zavesi moji za čas.
21
Dokle ću gledati zastavu?
Slušati glas trubni?
22
Jer je narod moj bezuman, ne poznaje me,
ludi su sinovi i bez razuma,
mudri su da zlo čine,
a dobro činiti ne umeju.
23
Pogledah na zemlju, a gle bez obličja je i pusta;
i na nebo, a svetlosti njegove nema.
24
Pogledah na gore,
a gle, tresu se i svi humovi drmaju se.
25
Pogledah, a gle, nema čoveka,
i sve ptice nebeske odletele.
26
Pogledah, a gle, Karmil je pustinja
i svi gradovi njegovi oboreni od Gospoda,
od žestokog gneva Njegovog.
27
Jer ovako govori Gospod:
Sva će zemlja opusteti;
ali neću sasvim zatrti.
28
Zato će tužiti zemlja, i nebo će gore potamneti,
jer rekoh, namislih, i neću se raskajati, niti ću udariti natrag.
29
Od vike konjika i strelaca pobeći će svi gradovi,
otići će u guste šume i na stene će se popeti;
svi će gradovi biti ostavljeni
i niko neće u njima živeti.
30
A ti, opustošena, šta ćeš činiti?
Ako se i oblačiš u skerlet,
ako se i kitiš nakitom zlatnim,
i mažeš lice svoje,
zaludu se krasiš,
preziru te milosnici, traže dušu tvoju.
31
Jer čujem glas kao porodiljin,
cviljenje kao žene koja se prvi put porađa,
glas kćeri sionske, koja rida,
pruža ruke svoje govoreći:
Teško meni! Jer mi nestaje duša od ubilaca.
Jeremjáš
Chapitre 4
1
Budeš-li se míti navrátiti, Izraeli, dí Hospodin, ke mně se navrať. Nebo odejmeš-li ohavnosti své od tváři mé a nebudeš-li se toulati,
2
A budeš-li přisahati právě, náležitě a spravedlivě, říkaje: Živť jest Hospodin, tedy požehnání dávati sobě v něm budou národové, a v něm se chlubiti.
3
Nebo takto praví Hospodin mužům Judským a Jeruzalémským: Zořte sobě ouhor, a nerozsívejte do trní.
4
Obřežte se Hospodinu, a odejměte neobřízky srdce vašeho, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, aby nevyšla jako oheň prchlivost má, a nehořela, tak že by nebyl kdo uhasiti, pro nešlechetnost předsevzetí vašich.
5
Oznamte v Judstvu, a v Jeruzalémě ohlaste, a rcete: Trubte trubou v zemi, svolejte a sbeřte lid, a rcete: Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených.
6
Vyzdvihněte korouhev na Sionu, zmužile se mějte, nepostávejte; nebo já zlé věci uvedu od půlnoci, a potření veliké.
7
Vychází lev z houště své, a ten, kterýž hubí národy, vyšed z místa svého, táhne, aby obrátil zemi tvou v pustinu, a města tvá aby zbořena byla, tak aby nebylo žádného obyvatele.
8
Protož přepašte se žíněmi, kvělte a naříkejte; nebo není odvrácen hněv prchlivosti Hospodinovy od nás.
9
Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin, že zhyne srdce královo a srdce knížat, užasnou se i kněží, a proroci diviti se budou.
10
I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, jistě že jsi velice podvedl lid tento, i Jeruzalém, říkaje: Pokoj míti budete, a však pronikl meč až k duši.
11
V ten čas řečeno bude lidu tomuto i Jeruzalému: Vítr tuhý z míst vysokých na poušti jde upřímo na lid můj, ne aby převíval, ani přečišťoval.
12
Vítr silnější než oni přijde mi, nyní já také vypovím jim úsudky.
13
Aj, jako oblakové vystupuje, a jako vicher vozové jeho, rychlejší jsou nežli orlice koni jeho. Běda nám, nebo popléněni jsme.
14
Obmej od nešlechetnosti srdce své, Jeruzaléme, abys vysvobozen byl. Dokudž zůstávati budou u prostřed tebe myšlení marnosti tvé?
15
Nebo hlas oznamujícího přichází od Dan, a toho, kterýž ohlašuje nepravost, s hory Efraim.
16
Připomínejte těmto národům, aj, ohlašujte Jeruzalémským, že strážní táhnou z země daleké, a vydávají proti městům Judským hlas svůj.
17
Jako ti, kteříž hlídají polí, položí se proti němu vůkol; nebo jest mi odporný, dí Hospodin.
18
Cesta tvá a skutkové tvoji to způsobili tobě; toť nešlechetnost tvá, žeť to hořké jest, a že dosahá až do srdce tvého.
19
Ó, střeva má, střeva má, bolest trpím, ó osrdí mé, kormoutí se ve mně srdce mé, nemohuť mlčeti. Nebo hlas trouby slyšíš, duše má, a prokřikování vojenské.
20
Potření za potřením provolává se, popléněna zajisté bude všecka země, náhle popléněni budou stanové moji, v okamžení kortýny mé.
21
Až dokud vídati budu korouhev, slýchati hlas trouby?
22
Nebo bláznivý lid můj nezná mne, synové nemoudří a nerozumní jsou. Moudří jsou k činění zlého, ale činiti dobře neumějí.
23
Hledím-li na zemi, a aj, nesličná jest a prázdná; pakli na nebe, není na něm žádného světla.
24
Hledím-li na hory, a aj, třesou se, a všickni pahrbkové pohybují se.
25
Hledím-li, a aj, není žádného člověka, a všeliké ptactvo nebeské zaletělo.
26
Hledím-li, a aj, pole úrodné jest pouští, a všecka města jeho zbořena jsou od Hospodina a od hněvu prchlivosti jeho.
27
Nebo takto praví Hospodin: Spustne všecka země, a však konce ještě neučiním.
28
Kvíliti bude nad tím země, a zasmuší se na hoře nebe, proto že jsem mluvil, co jsem myslil, a nelituji, aniž se odvrátím od toho.
29
Před hřmotem jezdců a těch, kteříž střílejí z lučiště, uteče všecko město. Vejdou do hustých oblaků, a na skálí vylezou; všecka města opuštěna budou, a žádný nebude bydliti v nich.
30
Ty pak pohubena jsuc, což činiti budeš? Ačkoli obláčíš se v šarlat, ačkoli se ozdobuješ ozdobou zlatou, ačkoli líčíš tvář svou líčidlem, darmo se okrašluješ. Pohrdají tebou frejíři, bezživotí tvého hledají.
31
Nebo slyším hlas jako rodičky, svírání jako té, kteráž po nejprvé ku porodu pracuje, hlas dcery Sionské, ustavičně vzdychající, a lomící rukama svýma, říkající: Běda mně nyní, nebo ustala duše má pro vrahy.