Comparer
Knjiga proroka Jeremije 51
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga proroka Jeremije
Chapitre 51
1
Ovako govori Gospod:
Evo, ja ću podignuti na Vavilon
i na one koji žive usred onih koji ustaju na me,
vetar koji mori.
2
Poslaću na Vavilon vijače koji će ga razvijati
i zemlju njegovu isprazniti,
jer će ga opkoliti sa svih strana u dan nevolje njegove.
3
Strelac neka nateže luk na strelca
i na onog koji se ponosi svojim oklopom,
i ne žalite mladića njegovih,
potrite mu svu vojsku,
4
Neka padnu pobijeni u zemlji haldejskoj
i izbodeni na ulicama njegovim.
5
Jer nije ostavio Izrailja i Jude Bog njihov, Gospod nad vojskama,
ako i jeste zemlja njihova puna krivice Svecu Izrailjevom.
6
Bežite iz Vavilona i izbavite svaki dušu svoju
da se ne istrebite u bezakonju njegovom,
jer je vreme osvete Gospodnje,
plaća mu šta je zaslužio.
7
Vavilon beše zlatna čaša u ruci Gospodnjoj,
kojom opoji svu zemlju;
vino njegovo piše narodi,
zato poludeše narodi.
8
Ujedanput pade Vavilon i razbi se;
ridajte za njim;
donesite balsama za rane njegove,
ne bi li se iscelio.
9
Lečismo Vavilon,
ali se ne isceli;
ostavite ga,
i da idemo svaki u svoju zemlju;
jer do neba dopire sud njegov
i diže se do oblaka.
10
Gospod je izneo pravdu našu;
hodite, da pripovedamo na Sionu delo Gospoda Boga svog.
11
Čistite strele,
uzmite štitove;
Gospod podiže duh careva midskih,
jer je Vavilonu namislio da ga zatre;
jer je osveta Gospodnja,
osveta crkve Njegove.
12
Na zidovima vavilonskim podignite zastavu,
utvrdite stražu,
postavite stražare,
namestite zasede;
jer je Gospod namislio,
i učiniće šta je rekao za stanovnike vavilonske.
13
O ti, što stanuješ kraj vode velike
i imaš mnogo blaga!
Dođe kraj tvoj
i svršetak lakomstvu tvom.
14
Gospod nad vojskama zakle se sobom:
Napuniću te ljudima kao skakavcima,
i oni će ti pevati pesmu.
15
On je stvorio zemlju silom svojom,
utvrdio vasiljenu mudrošću svojom,
i razumom svojim razapeo nebesa.
16
Kad pusti glas svoj,
buče vode na nebesima,
podiže paru s krajeva zemaljskih,
i pušta munje s daždem,
i izvodi vetar iz staja njegovih.
17
Svaki čovek posta bezuman od znanja,
svaki se zlatar osramoti likom rezanim;
jer su laž likovi njegovi liveni
i nema duha u njima.
18
Taština su, delo prevarno;
kad ih pohodim, poginuće.
19
Nije takav deo Jakovljev;
jer je On Tvorac svemu
i On je deo nasledstva njegovog;
ime Mu je Gospod nad vojskama.
20
Ti si mi bio malj,
oružje ubojno,
i tobom satrh narode
i tobom rasuh carstva.
21
I tobom satrh konja i jahača njegovog;
i tobom satrh kola i koji seđahu na njima.
22
I tobom satrh čoveka i ženu,
i satrh tobom starca i dete,
i satrh tobom momka i devojku.
23
I tobom satrh pastira i stado njegovo,
i tobom satrh orača i volove njegove ujarmljene,
i satrh tobom knezove i vlastelje.
24
I platiću Vavilonu i svim stanovnicima haldejskim za sve zlo koje učiniše Sionu, na vaše oči, govori Gospod.
25
Evo mene na tebe,
goro, koja satireš, govori Gospod,
koja zatireš svu zemlju,
i zamahnuću rukom svojom na te
i svaliću te sa stena,
i načiniću od tebe goru izgorelu.
26
I neće uzeti od tebe kamena za ugao
ni kamena za temelj,
jer ćeš biti pustoš večna,
govori Gospod.
27
Podignite zastavu u zemlji,
zatrubite u trube među narodima,
pripravite narode na nj,
sazovite na nj carstvo araratsko, minijsko i ashanasko;
postavite vojvodu suprot njemu,
dovedite konje kao skakavce bodljikaste.
28
Pripravite narode suprot njemu,
careve midske i vojvode njihove
i sve vlastelje njihove
i svu zemlju države njihove.
29
I zemlja će se zatresti i uzmučiti,
jer će se misao Gospodnja izvršiti na Vavilonu
da obrati zemlju vavilonsku u pustinju
da niko ne živi u njoj.
30
Prestaše vojevati junaci vavilonski,
stoje u gradu,
nesta sile njihove,
postaše kao žene,
izgoreše stanovi njihovi,
prevornice polomiše se.
31
Glasnik će sretati glasnika,
i poslanik će sretati poslanika
da jave caru vavilonskom
da mu je uzet grad sa svih krajeva,
32
I da se brodovi uzeše
i jezera izgoreše ognjem
i vojnici se prepali.
33
Jer ovako veli Gospod nad vojskama
Bog Izrailjev:
Kći je vavilonska kao gumno;
vreme je da se nabije, još malo,
pa će doći vreme da se požnje.
34
Izjede me i potre me Navuhodonosor,
car vavilonski,
načini od mene nepotreban sud,
proždre me kao zmaj,
napuni trbuh svoj milinama mojim,
i otera me.
35
Nepravda koja se čini meni i mom telu neka dođe na Vavilon,
reći će stanovnica sionska,
i krv moja na stanovnike haldejske,
govoriće Jerusalim.
36
Zato ovako veli Gospod:
Evo, ja ću raspraviti parbu tvoju
i osvetiću te;
i osušiću more njegovo,
i izvore ću njegove osušiti.
37
I Vavilon će postati gomila,
stan zmajevski,
čudo i podsmeh,
da niko neće živeti u njemu.
38
Rikaće svi kao lavovi
i viti kao lavići.
39
Kad se ugreju, izneću im da piju,
i opojiću ih da se razvesele
i zaspe večnim snom,
da se ne probude,
govori Gospod.
40
Svešću ih na zaklanje kao jaganjce,
kao ovnove s jarcima.
41
Kako se predobi Sisah i uze se hvala sve zemlje?
Kako Vavilon posta čudo među narodima?
42
More usta na Vavilon,
pokri ga mnoštvo vala njegovih.
43
Gradovi njegovi postaše pustoš,
zemlja sasušena i pusta,
zemlja gde niko ne živi,
niti prolazi kroz nju sin čovečji.
44
I pohodiću Vila u Vavilonu
i izvući ću iz usta njegovih šta je proždrao,
i neće se više sticati k njemu narodi,
i zid će vavilonski pasti.
45
Iziđi iz njega, narode moj,
i izbavite svaki svoju dušu od žestokog gneva Gospodnjeg.
46
Nemojte da odmekne srce vaše
i da se uplašite od glasa koji će se čuti u zemlji;
a doći će glas jedne godine,
a posle njega drugi glas druge godine,
i nasilje će biti u zemlji,
i gospodar će ustati na gospodara.
47
Zato evo idu dani
kad ću pohoditi rezane likove vavilonske,
i sva će se zemlja njegova posramiti,
i svi će pobijeni njegovi pasti usred njega.
48
Nebo i zemlja i sve što je u njima pevaće nad Vavilonom,
jer će doći na nj sa severa zatirač,
govori Gospod.
49
I kao što je Vavilon učinio da padnu pobijeni Izrailjevi,
tako će pasti u Vavilonu pobijeni sve zemlje.
50
Koji utekoste od mača, idite,
ne stojte;
pominjite Gospoda izdaleka,
i Jerusalim neka vam je u srcu.
51
Posramismo se,
što čusmo rug,
stid popade lice naše,
što tuđini uđoše u svetinju doma Gospodnjeg.
52
Zato, gle, idu dani,
govori Gospod,
kad ću pohoditi rezane likove njegove,
i po svoj zemlji njegovoj ječaće ranjenici.
53
Da se Vavilon i na nebo popne,
i na visini da utvrdi silu svoju,
doći će od mene na nj zatirači,
govori Gospod.
54
Čuje se velika vika iz Vavilona,
i velik polom iz zemlje haldejske.
55
Jer Gospod zatire Vavilon,
i ukida u njemu veliku vrevu;
i vali će njihovi bučati kao velika voda,
vika će se njihova razlegati.
56
Jer dođe na nj, na Vavilon, zatirač,
junaci se njegovi zarobiše,
lukovi se njihovi potrše;
jer je Gospod Bog koji plaća,
doista će platiti.
57
Opojiću knezove njegove i mudrace njegove,
vojvode njegove i vlastelje njegove
i junake njegove,
da će zaspati večnim snom
i neće se probuditi,
govori car,
kome je ime Gospod nad vojskama.
58
Ovako veli Gospod nad vojskama:
Široki zidovi vavilonski sasvim će se raskopati,
i visoka vrata njegova ognjem će se spaliti,
te su ljudi uzalud radili,
i narodi se trudili za oganj.
59
Reč što zapovedi prorok Jeremija Seraji sinu Nirije sina Masijinog, kad pođe od Sedekije, cara Judinog, u Vavilon četvrte godine carovanja njegovog; a Seraja beše glavni posteljnik.
60
A Jeremija napisa u jednu knjigu sve zlo koje htede doći na Vavilon, sve ove reči što su napisane za Vavilon.
61
I reče Jeremija Seraji: Kad dođeš u Vavilon, tada gledaj i pročitaj sve ove reči;
62
i reci: Gospode, Ti si govorio za ovo mesto da ćeš ga zatrti da niko ne živi u njemu, ni čovek ni živinče, nego da je pustoš do veka.
63
A kad pročitaš ovu knjigu, veži kamen za nju, i baci je u Efrat.
64
I reci: Tako će potonuti Vavilon i neće se podignuti oda zla koje ću pustiti na nj, i oni će iznemoći. Dovde su reči Jeremijine.
Jeremjáš
Chapitre 51
1
Takto praví Hospodin: Aj, já vzbudím proti Babylonu a proti těm, kteříž bydlejí u prostřed povstávajících proti mně, vítr hubící.
2
A pošli na Babylon ty, jenž vějí, kteřížto převívati budou jej, a vyprázdní zemi jeho, když budou proti němu vůkol v den bídy.
3
Natahujícímu, kterýž silně natahuje lučiště své, a kráčí v pancíři svém, dím: Neslitovávejtež se nad mládenci jeho, zahlaďte jako proklaté všecko vojsko jeho.
4
Ať padnou zbití v zemi Kaldejské, a probodnutí na ulicích jeho.
5
Nebo není opuštěn Izrael a Juda od Boha svého, od Hospodina zástupů, ačkoli země jejich plná jest provinění proti Svatému Izraelskému.
6
Utecte z prostředku Babylona, a zachovejte jeden každý život svůj, abyste nebyli vypléněni v nepravosti jeho. Nebo čas bude pomsty Hospodinovy, sám odplatu dá jemu.
7
Byltě koflíkem zlatým Babylon v ruce Hospodinově, opojujícím všecku zemi; víno jeho pili národové, protož se zbláznili národové.
8
Ale v náhle padne Babylon, a potřín bude. Kvělte nad ním, nabeřte masti pro bolesti jeho, snad bude moci zhojen býti.
9
Hojili jsme Babylon, ale není zhojen, opusťme jej, a poďme jeden každý do země své; nebo až k nebi dosahá soud jeho, a vznesen jest až k nejvyšším oblakům.
10
Vyvedl Hospodin při naši; poďte, a vypravujme na Sionu dílo Hospodina Boha našeho.
11
Vytřete střely, shledejte, což nejvíc můžete, pavéz, Hospodin vzbudil ducha králů Médských, proto že proti Babylonu usouzení jeho jest, aby jej zkazil; pomsta zajisté jest Hospodinova, pomštění chrámu jeho.
12
Na zdech Babylonských zdvihněte korouhev, osaďte stráž, postavte strážné, připravte zálohy; nebo i myslil Hospodin, i učiní, což řekl proti obyvatelům Babylonským.
13
Ó ty, kterýž bydlíš při vodách velikých, ó kterýž máš množství pokladů, přišloť skončení tvé, cíl lakomství tvého.
14
Přisáhlť jest Hospodin zástupů skrze samého sebe: Jistotně naplním tě lidmi jako brouky, kteříž by prokřikovali nad tebou radostně:
15
Ten, kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa,
16
Kterýžto, když vydává hlas, ječí vody na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
17
Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník od rytiny; nebo faleš jest slitina jeho, a není ducha v nich.
18
Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž navštíveni budou, zahynou.
19
Neníť jim podobný díl Jákobův; nebo on jest stvořitelem všeho, a částka dědictví jeho, Hospodin zástupů jest jméno jeho.
20
Ty jsi mým kladivem rozrážejícím, nástroji válečnými, abych rozrážel skrze tebe národy, a kazil skrze tebe království,
21
Abych rozrážel skrze tebe koně s jezdcem jeho, abych rozrážel skrze tebe vůz s tím, kdož jezdí na něm.
22
Abych rozrážel skrze tebe muže i ženu, abych rozrážel skrze tebe starého i dítě, abych rozrážel skrze tebe mládence i pannu,
23
Abych rozrážel skrze tebe pastýře s stádem jeho, abych rozrážel skrze tebe oráče s spřežením jeho, abych rozrážel skrze tebe vývody a knížata.
24
Ale jižť odplatím Babylonu i všechněm obyvatelům Kaldejským za všecko bezpráví jejich, kteréž činili Sionu před očima vašima, dí Hospodin.
25
Aj, já jsem proti tobě, ó horo, kteráž hubíš, dí Hospodin, kteráž hubíš všecku zemi; a vztáhna ruku svou na tebe, svalím tě z těch skal, a obrátím tě v horu spálenou.
26
A nevezmou z tebe kamene k úhlu, ani kamene k základům; nebo pustinou věčnou budeš, praví Hospodin.
27
Vyzdvihněte korouhev v zemi, trubte trubou mezi národy, připravte proti němu národy, svolejte proti němu království Ararat, Minni, Ascenez, ustanovte hejtmana proti němu, přiveďte koní jako brouků počet nesčíslný.
28
Připravte proti Babylonu národy, krále země Médské, vývody její a všecka knížata její, i všecku zemi panování jejich.
29
I bude se třásti země a bolestiti, když vykonáváno bude usouzení Hospodinovo proti Babylonu, aby obrátil zemi Babylonskou v pustinu, v níž by se žádný neosazoval.
30
Přestanou silní Babylonští bojovati, seděti budou v ohradách, zhyne síla jejich, budou jako ženy, zapálí příbytky jejich, polámány budou závory jejich.
31
Pošta jedna druhou potká, a posel posla, aby oznámeno bylo králi Babylonskému, že vzato jest město jeho na kraji,
32
A že brodové vzati, i jezera vypálena ohněm, a muži bojovní předěšeni.
33
Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Dcera Babylonská jest jako humno, jehož nabíjení čas; ještě maličko, a přijde čas žně její.
34
Vyjídá mne, potírá mne Nabuchodonozor král Babylonský, vystavuje mne nádobu prázdnou, požírá mne jako drak, naplňuje břich svůj rozkošemi mými, vyhání mne.
35
Násilé, kteréž se mně a mému tělu děje, přijdiž na Babylon, praví obyvatelkyně Sionská, a krev má na obyvatele země Kaldejské, praví Jeruzalém.
36
Protož takto praví Hospodin: Aj, já vyvedu při tvou, a pomstím tě; nebo vysuším moře jeho, vysuším i vrchoviště jeho.
37
I bude Babylon v hromady, v příbytek draků, v užasnutí a ckání, tak že nebude v něm žádného obyvatele.
38
Jako lvové spolu řváti budou, skučeti budou jako lvíčata.
39
Když se rozpálí, učiním jim hody, a tak je opojím, že zkřiknouti a snem věčným zesnouti musejí, tak aby neprocítili, dí Hospodin.
40
Povedu je jako berany k zabití, jako skopce s kozly.
41
Jakž by dobyt býti mohl Sesák? Jakž by vzata býti mohla chvála vší země? Jakž by přijíti mohl na spuštění Babylon mezi národy?
42
Vystoupí proti Babylonu moře, množstvím vlnobití jeho přikryt bude.
43
Města jeho budou pustinou, zemí vyprahlou a pustou, zemí, v jejíchž městech neosadí se žádný, aniž projde skrze ně syn člověka.
44
Navštívím také Béle v Babyloně, a vytrhnu, což sehltil, z úst jeho, i nepohrnou se k němu více národové; také i zdi Babylonské padnou.
45
Vyjděte z prostředku jeho, lide můj, a vysvoboďte jeden každý duši svou od prchlivosti hněvu Hospodinova.
46
A nebuďtež choulostivého srdce, aniž se bojte pověsti, kteráž slyšána bude v té zemi, když přijde tohoto roku pověst, a potom druhého roku pověst, i ukrutenství v zemi, a pán na pána.
47
Protož aj, dnové přijdou, že navštívím rytiny Babylonské, a všecka země jeho zahanbena bude, i všickni zbití jeho padnou u prostřed něho.
48
I budou prozpěvovati nad Babylonem nebesa i země, a cožkoli v nich jest, když na něj od půlnoci přitáhnou ti zhoubcové, dí Hospodin.
49
Ano i Babylon padnouti musí, ó zbití Izraelovi, i s Babylonem padnou zbití vší země jeho.
50
Ó kdož jste znikli meče, jděte, nezastavujte se; zpomínejte, daleko jsouce, na Hospodina, a Jeruzalém nechť vstupuje na srdce vaše.
51
Rcete: Stydímeť se, že slýcháme útržku, hanbí se tváře naše, že cizozemci chodí do svatyní domu Hospodinova.
52
Protož aj, dnové přijdou, dí Hospodin, že navštívím rytiny jeho, a po vší zemi jeho stonati bude zraněný.
53
Byť pak vstoupil Babylon na nebe, a byť pak ohradil velmi vysokou pevnost svou, přitáhnou ode mne na něj zhoubcové, praví Hospodin.
54
Zvuk křiku z Babylona, a potření veliké z země Kaldejské.
55
Nebo Hospodin popléní Babylon, a vyhladí z něho hřmot veliký, byť pak zvučela vlnobití jejich jako vody mnohé, vydáván byl hluk hlasu jejich,
56
Když přitáhne na něj, na Babylon zhoubce. I budou jati silní jeho, potříno bude lučiště jejich; nebo Bůh silný odplatí, Hospodin vrchovatě odplatí.
57
Opojím knížata jeho i moudré jeho, vývody jeho i znamenitější jeho i silné jeho, aby zesnuli snem věčným, a neprocítili, dí král, jehož jméno jest Hospodin zástupů.
58
Takto praví Hospodin zástupů: Oboje zed Babylonská velmi široká do gruntu zbořena bude, a brány jeho vysoké ohněm spáleny budou, a tak nadarmo pracovati budou lidé a národové při ohni, až ustanou.
59
Slovo, kteréž přikázal Jeremiáš prorok Saraiášovi synu Neriášovu, synu Maaseiášovu, když se vypravil od Sedechiáše krále Judského do Babylona, léta čtvtého kralování jeho, (byl pak Saraiáš kníže Menuchské),
60
Když sepsal Jeremiáš všecko zlé, kteréž přijíti mělo na Babylon, do knihy jedné, všecka ta slova, kteráž jsou psána proti Babylonu.
61
I řekl Jeremiáš Saraiášovi: Když přijdeš do Babylona, a uzříš jej, tedy čti všecka ta slova.
62
A rci: Ó Hospodine, ty jsi mluvil o místě tomto, že je zkazíš, tak že nebude v něm obyvatele, od člověka až do hovada, ale že hrozně zpuštěno na věky bude.
63
Když pak do konce přečteš knihu tuto, přivaž k ní kámen, a hoď ji do prostřed Eufrates,
64
A rci: Tak potopen bude Babylon, a nepovstane z toho zlého, kteréž já uvedu na něj, ačkoli ustávati budou. Až potud slova Jeremiášova.