Comparer
Knjiga proroka Jezekilja 21
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga proroka Jezekilja
Chapitre 21
1
Opet mi dođe reč Gospodnja govoreći:
2
Sine čovečji, okreni lice svoje na jug i pokaplji prema jugu, i prorokuj na šumu u južnom polju.
3
I reci šumi južnoj: Čuj reč Gospodnju, ovako veli Gospod Gospod, evo ja ću raspaliti u tebi oganj koji će proždreti u tebi svako drvo zeleno i svako drvo suvo; plamen razgoreli neće se ugasiti, i izgoreće od njega sve od juga do severa.
4
I svako će telo videti da sam ja zapalio; neće se ugasiti.
5
A ja rekoh: Jaoh Gospode Gospode, oni govore za me: Ne govori li taj same priče?
6
I dođe mi reč Gospodnja govoreći:
7
Sine čovečji, okreni lice svoje prema Jerusalimu, i pokaplji prema svetim mestima, i prorokuj protiv zemlje Izrailjeve.
8
I reci zemlji Izrailjevoj: Ovako veli Gospod: Evo me na te; izvući ću mač svoj iz korica, i istrebiću iz tebe pravednog i bezbožnog.
9
Da istrebim iz tebe pravednog i bezbožnog, zato će izaći mač moj iz korica svojih na svako telo od juga do severa.
10
I poznaće svako telo da sam ja Gospod izvukao mač svoj iz korica njegovih, neće se više vratiti.
11
A ti, sine čovečji, uzdiši kao da su ti bedra polomljena, i gorko uzdiši pred njima.
12
A kad ti kažu: Zašto uzdišeš? Ti reci: Za glas što ide, od kog će se rastopiti svako srce i klonuti sve ruke i svakog će duha nestati, i svaka će kolena postati kao voda; evo, ide, i navršiće se, govori Gospod Gospod.
13
Potom dođe mi reč Gospodnja govoreći:
14
Sine čovečji, prorokuj i reci: Ovako veli Gospod Gospod: Reci:
mač, mač je naoštren,
i uglađen je.
15
Naoštren je da kolje,
uglađen je da seva; hoćemo li se radovati kad prut sina mog ne haje ni za kako drvo?
16
Dao ga je da se ugladi da se uzme u ruku; mač je naoštren i uglađen, da se da u ruku ubici.
17
Viči i ridaj, sine čovečji; jer on ide na narod moj, na sve knezove Izrailjeve; pod mač će biti okrenuti s narodom mojim, za to udri se po bedru.
18
Kad beše karanje, šta bi? Eda li ni od pruta koji ne haje neće biti ništa? Govori Gospod Gospod.
19
Ti dakle, sine čovečji, prorokuj i pljeskaj rukama, jer će mač doći i drugom i trećom, mač koji ubija, mač koji velike ubija, koji prodire u kleti.
20
Da se rastope srca i umnoži pogibao, metnuo sam na sva vrata njihova strah od mača; jaoh! Pripravljen je da seva, naoštren da kolje.
21
Stegni se, udri nadesno, nalevo, kuda se god obrneš.
22
Jer ću i ja pljeskati rukama, i namiriću gnev svoj. Ja Gospod rekoh.
23
Još mi dođe reč Gospodnja govoreći:
24
A ti, sine čovečji, načini dva puta, kuda će doći mač cara vavilonskog; iz jedne zemlje neka izlaze oba; i izberi stranu, gde se počinje put gradski, izberi.
25
Načini put kojim će doći mač na Ravu sinova Amonovih, i u Judeju na tvrdi Jerusalim.
26
Jer će car vavilonski stati na rasputici, gde počinju dva puta, te će vračati, gladiće strele, pitaće likove, gledaće u jetru.
27
Nadesno će mu vračanje pokazati Jerusalim da namesti ubojne sprave, da otvori usta na klanje, da podigne glas podvikujući, da namesti ubojne sprave prema vratima, da načini opkope, da pogradi kule.
28
I učiniće se vračanje zaludno zakletima, a to će napomenuti bezakonje da se uhvate.
29
Zato ovako veli Gospod Gospod: Što napominjete svoje bezakonje, te se otkriva nevera vaša i gresi se vaši vide u svim delima vašim, za to što dođoste na pamet, bićete pohvatani rukom.
30
A ti, nečisti bezbožniče, kneže Izrailjev, kome dođe dan kad bi na kraju bezakonje,
31
ovako veli Gospod Gospod: Skini tu kapu i svrzi taj venac, neće ga biti; niskog ću uzvisiti a visokog ću poniziti.
32
Uništiću, uništiću, uništiću ga, i neće ga biti, dokle ne dođe onaj kome pripada, i njemu ću ga dati.
33
A ti, sine čovečji, prorokuj i reci: Ovako veli Gospod Gospod za sinove Amonove i za njihovu sramotu; reci dakle: mač, mač je izvučen, uglađen da kolje, da zatire, da seva,
34
dokle ti viđaju taštinu, dokle ti gataju laž, da te metnu na vratove pobijenim bezbožnicima, kojima dođe dan kad bi kraj bezakonju.
35
Ostavi mač u korice, na mestu gde si se rodio, u zemlji gde si postao, sudiću ti;
36
i izliću na te gnev svoj, ognjem gneva svog dunuću na te i predaću te u ruke žestokim ljudima, veštim u zatiranju.
37
Ognju ćeš biti hrana, krv će ti biti posred zemlje, nećeš se spominjati, jer ja Gospod rekoh.
Ezechiel
Chapitre 21
1
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2
Synu člověčí, obrať tvář svou k Jeruzalému, a vypusť jako rosu proti místům svatým, a prorokuj proti zemi Izraelské.
3
A rci zemi Izraelské: Takto praví Hospodin: Aj, já jsem proti tobě, a vytáhnu meč svůj z pošvy jeho, a vypléním z tebe spravedlivého i bezbožného.
4
Proto, abych vyplénil z tebe spravedlivého i bezbožného, proto vyjde meč můj z pošvy své proti všelikému tělu, od poledne až na půlnoci.
5
I zvíť všeliké tělo, že jsem já Hospodin vytáhl meč svůj z pošvy jeho; nenavrátíť se zase více.
6
Ty pak synu člověčí, vzdychej, jako bys zlámaná měl bedra, a to s hořekováním vzdychej před očima jejich.
7
I stane se, žeť řeknou: Nad čím ty vzdycháš? Tedy řekneš: Nad pověstí, kteráž přichází, k níž rozplyne se každé srdce, a každé ruce klesnou, a všeliký duch skormoutí se, a každá kolena rozplynou se jako voda. Aj, přicházíť a děje se, praví Panovník Hospodin.
8
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
9
Synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Hospodin: Rci: Meč, meč nabroušen, také i vyčištěn jest.
10
Aby zabíjel k zabití oddané, nabroušen jest; aby se blyštěl, vyčištěn jest. Radovati-liž se budeme, když prut syna mého pohrdá každým dřevem?
11
Dalť jej vyčistiti, aby v ruku vzat byl; jestiť nabroušený meč, jest i vyčištěný, aby dán byl do ruky mordujícího.
12
Křič a kvěl, synu člověčí, proto že ten bude proti lidu mému, tentýž proti všechněm knížatům Izraelským; uvrženi budou na meč s lidem mým, protož bí se v bedra.
13
Když jsem je trestával, co bylo? Nemám-liž metly hubící již přičiniti? dí Hospodin zástupů.
14
Ty tedy synu člověčí, prorokuj a tleskej rukama; nebo po druhé i po třetí přijde meč, meč mordujících, ten meč mordujících bez lítosti, pronikajících i do pokojů jejich.
15
Tak aby se rozplynulo srdce, a rozmnoženi byli úrazové, v každé bráně jejich postavím ostří meče. Ach, vyčištěnť jest, aby se blyštěl, zaostřen, aby zabíjel.
16
Shlukni se a pusť se na pravo i na levo, kamžkoli a načkoli se tobě nahodí.
17
I jáť také tleskati budu rukama svýma, a doložím prchlivost svou. Já Hospodin mluvil jsem.
18
V tom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
19
Ty pak synu člověčí, předlož sobě dvě cesty, kudy by jíti měl meč krále Babylonského. Z země jedné ať vycházejí obě dvě, a na rozcestí vybeř tu k městu, tu vybeř.
20
Ukaž cestu, kudy by jíti měl meč, k Rabbat-li synů Ammon, čili k Judstvu, na Jeruzalémské pevnosti,
21
Proto že stane král Babylonský na rozcestí, na počátku dvou cest, obíraje se s hádáním, vyčistí střely, doptávati se bude modl, hleděti bude do jater.
22
Po pravé ruce jeho hádání ukáže Jeruzalém, aby sšikoval hejtmany, kteříž by ponoukali k mordování, a pozdvihovali hlasu s prokřikováním, aby přistavili berany válečné proti branám, aby vysypán byl násyp, a vzdělání byli šancové.
23
I budou to míti za hádání marné před očima svýma ti, jenž se zavázali přísahami; a toť přivede na pamět nepravost, kterouž by popadeni byli.
24
Protož takto praví Panovník Hospodin: Proto že ku paměti přivodíte nepravost svou, a odkrývá se nevěra vaše, tak že jsou patrní hříchové vaši ve všech činech vašich, proto že na pamět přicházíte, rukou tou popadeni budete.
25
Ty pak nečistý bezbožníče, kníže Izraelské, jehož den přichází, a čas skonání nepravosti,
26
Takto praví Panovník Hospodin: Sejmi tu čepici, a svrz tu korunu, kteráž nikdy již taková nebude; toho, kterýž na snížení přišel, povyš, a vyvýšeného poniž.
27
Zmotanou, zmotanou, zmotanou učiním ji, (čehož prvé nebývalo), až přijde ten, jenž má právo, kteréž jsem jemu dal.
28
Ty pak synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Panovník Hospodin o synech Ammon, i o pohanění jejich, rci, pravím: Meč, meč dobyt jest, k zabíjení vyčištěn jest, aby hubil všecko, a aby se blyštěl.
29
A ačkoli předpovídají tobě marné věci, a hádají tobě lež, aby tě přiložili k hrdlům zbitých bezbožníků, jejichž den přichází a čas skonání nepravosti:
30
Schovej meč do pošvy jeho. Na místě, na kterémž jsi zplozena, v zemi přebývání tvého, budu tě souditi.
31
A vyleji na tě rozhněvání své, ohněm prchlivosti své na tě dmýchati budu, a dám tě v ruku lidí vzteklých, řemeslníků všecko kazících.
32
Budeš ohni k sežrání, krev tvá bude u prostřed země, nebudeš připomínána; neboť jsem já Hospodin mluvil.