Comparer
Korinćanima poslanica prva svetog apostola Pavla 7
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Korinćanima poslanica prva svetog apostola Pavla
Chapitre 7
1
A za ono što mi pisaste: dobro je čoveku da se ne dohvata do žene:
2
Ali zbog kurvarstva svaki da ima svoju ženu, i svaka žena da ima svog muža;
3
muž da čini ženi dužnu ljubav, tako i žena mužu.
4
Žena nije gospodar od svog tela, nego muž; tako i muž nije gospodar od svog tela, nego žena.
5
Ne zabranjujte se jedno od drugog, već ako u dogovoru za vreme, da se postite i molite Bogu; i opet da se sastanete, da vas sotona ne iskuša vašim neuzdržanjem.
6
Ali ovo govorim po svetu a ne po zapovesti;
7
jer hoću da svi ljudi budu kao i ja; ali svaki ima svoj dar od Boga: ovaj dakle ovako, a onaj onako.
8
A neoženjenim i udovicama velim: dobro im je ako ostanu kao i ja što sam.
9
Ako li se ne uzdrže, neka se žene i udaju; jer je bolje ženiti se negoli upaljivati se.
10
A oženjenim zapovedam, ne ja nego Gospod, da se žena od muža ne razdvaja
11
(ako se se pak i razdvoji, da se više ne udaje, ili da se pomiri sa svojim mužem); i muž da ne pušta ženu.
12
A ostalima govorim ja a ne Gospod: ako koji brat ima ženu nekrštenu i ona se privoli živeti s njim, da je ne ostavlja.
13
I žena ako ima muža nekrštenog i on se privoli živeti s njom, da ga ne ostavlja.
14
Jer se posveti muž nekršten ženom krštenom, i posveti se žena nekrštena od muža krštenog; jer inače deca vaša bila bi nečista, a sad su sveta.
15
Ako li se nekršteni razdvaja, neka se razdvoji; jer se brat ili sestra u takvom događaju ne zarobi; jer nas na mir dozva Gospod Bog.
16
Jer šta znaš, ženo, da ako muža spaseš? Ili šta znaš, mužu, da ako ženu spaseš?
17
Samo kao što je Bog razdelio svakome, i kao što je svakog pozvao Gospod onako neka živi. I tako zapovedam po svim crkvama.
18
Je li ko pozvat obrezan, neka se ne gradi neobrezan; ako li je ko pozvat neobrezan, neka se ne obrezuje.
19
Obrezanje je ništa, i neobrezanje je ništa; nego držanje zapovesti Božijih.
20
Svaki neka ostane u onom zvanju u kome je pozvan.
21
Jesi li pozvan rob, ne brini se; nego ako i možeš svoj biti, još radije budi.
22
Jer koji je pozvan u Gospodu rob, slobodnjak je Gospodnji, tako i koji je pozvan slobodnjak, rob je Hristov.
23
Kupljeni ste skupo, ne budite robovi ljudima.
24
Svaki, braćo, u čemu je ko pozvan u onom neka ostane pred Gospodom.
25
A za devojke nemam zapovesti Gospodnje, nego dajem savet, kao koji sam pomilovan od Gospoda, da budem veran.
26
Mislim dakle ovo da će biti dobro za sadašnju nevolju da je čoveku dobro tako biti.
27
Jesi li se privezao za ženu, ne traži da se razrešiš; jesi li se odrešio od žene, ne traži žene.
28
A ako li se i oženiš, nisi sagrešio; i devojka ako se uda, nije sagrešila: ali će imati takvi nevolje telesne; a ja vas žalim.
29
A ovo govorim, braćo, jer je ostalo vreme prekraćeno, da će i oni koji imaju žene biti kao oni koji nemaju;
30
i koji plaču kao koji ne plaču; i koji se raduju kao koji se ne raduju; i koji kupuju kao koji nemaju;
31
i koji ovaj svet upotrebljavaju kao da ga ne upotrebljavaju: jer prolazi obličje ovog sveta.
32
A ja hoću da ste vi bezbrižni. Ko je neoženjen brine se za Gospodnje, kako će ugoditi Gospodu;
33
a koji je oženjen brine se za svetsko, kako će ugoditi ženi. Drugo je žena, a drugo je devojka.
34
Koja je neudata brine se za Gospodnje, kako će ugoditi Gospodu, da bude sveta i telom i duhom; a koja je udata brine se za svetsko, kako će ugoditi mužu.
35
A ovo govorim na korist vama samim, ne da vam nametnem zamku na vrat, nego za lepu i pristojnu službu Gospodu bez smetnje.
36
Ako li pak ko misli da je sramota za njegovu devojku kad ostane usedelica, i ne može drugačije biti, neka čini šta hoće, ne greši ako se uda.
37
A koji stoji tvrdo u srcu, i nema nevolje, a ima vlast nad svojom voljom, i ovo je rasudio u srcu svom da zadrži devojku, dobro čini.
38
Tako i onaj koji udaje svoju devojku dobro čini; ali koji ne udaje bolje čini.
39
Žena je privezana zakonom dokle joj god živi muž; a ako joj umre muž, slobodna je za koga hoće da se uda, samo u Gospodu.
40
Ali je blaženija ako ostane tako po mom savetu; jer mislim da i ja imam Duha Božijeg.
1 Korintským
Chapitre 7
1
O čemž jste mi pak psali, k tomuť vám toto odpovídám: Dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati.
2
Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého.
3
Muž k ženě povinnou přívětivost okazuj, a tak podobně i žena muži.
4
Žena vlastního těla svého v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena.
5
Nezbavujte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a potom zase k témuž se navraťte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.
6
Ale toť pravím podle dopuštění, ne podle rozkazu.
7
Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.
8
Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zůstali jako i já.
9
Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.
10
Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželka od muže neodcházej.
11
Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, anebo smiř se s mužem svým. Tolikéž muž nepropouštěj ženy.
12
Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí.
13
A má-li která žena muže nevěřícího, a on chce býti s ní, nepropouštěj ho.
14
Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu věřící, a žena nevěřící posvěcena jest pro muže; sic jinak děti vaši nečistí by byli, ale nyní svatí jsou.
15
Pakliť nevěřící odjíti chce, nechať jde. Neníť manem bratr neb sestra v takové věci, ale ku pokoji povolal nás Bůh.
16
A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Anebo co ty víš, muži, získáš-li ženu?
17
Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím.
18
Obřezaný někdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobřezání; pakli kdo v neobřízce povolán, neobřezuj se.
19
Nebo obřízka nic není, a neobřízka také nic není, ale zachovávání přikázání Božích.
20
Jeden každý v povolání tom, jímž povolán jest, zůstávej.
21
Služebníkem byv, povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, raději toho užívej.
22
Nebo kdož jest v Pánu povolán, byv služebníkem, osvobozený jest Páně. Též podobně kdož jest povolán byv svobodný, služebník jest Kristův.
23
Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští.
24
Jeden každý, jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem.
25
O pannách pak přikázání Páně nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti.
26
Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti.
27
Přivázán-lis k ženě, nehledej rozvázání. Jsi-li prost od ženy, nehledej ženy.
28
Pakli bys ses i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím.
29
Ale totoť vám pravím, bratří, protože čas ostatní jest ukrácený: náležíť tedy, aby i ti, kteříž mají ženy, byli, jako by jich neměli.
30
A kteříž plačí, jako by neplakali, a kteříž se radují, jako by se neradovali, a kteříž kupují, jako by nevládli,
31
A kteříž užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa.
32
A já bych rád chtěl, abyste vy bez pečování byli. Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu.
33
Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbil ženě.
34
Rozdílnéť jsou jistě žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci světa, kterak by se líbila muži.
35
Totoť pak pravím proto, abych vám to, což jest užitečnějšího, ukázal, ne abych na vás osidlo uvrhl, ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi bez všeliké roztržitosti.
36
Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá.
37
Ale kdož jest se pevně ustavil v srdci svém, a není mu toho potřeba, ale v moci má vlastní vůli svou, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobře činí.
38
A tak i ten, kdož vdává pannu svou, dobře činí, ale kdo nevdává, lépe činí.
39
Žena přivázána jest k manželství zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu.
40
Ale blahoslavenější jest, zůstala-li by tak, podle mého soudu. Mámť pak za to, žeť i já mám Ducha Božího.