Comparer
Pesma nad pesmama 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Pesma nad pesmama
Chapitre 2
1
Ja sam ruža saronska,
ljiljan u dolu.
2
Šta je ljiljan među trnjem,
to je draga moja među devojkama.
3
Šta je jabuka među drvetima šumskim,
to je dragi moj među momcima;
želeh hlad njen, i sedoh,
i rod je njen sladak grlu mom.
4
Uvede me u kuću gde je gozba,
a zastava mu je ljubav k meni.
5
Potkrepite me žbanovima,
pridržite me jabukama,
jer sam bolna od ljubavi.
6
Leva je ruka njegova meni pod glavom,
a desnom me grli.
7
Zaklinjem vas, kćeri jerusalimske,
srnama i košutama poljskim,
ne budite ljubavi moje, ne budite je,
dok joj ne bude volja.
8
Glas dragog mog;
evo ga, ide skačući preko gora,
poskakujući preko humova.
9
Dragi je moj kao srna ili kao jelenče;
evo ga, stoji iza našeg zida,
gleda kroz prozor, viri kroz rešetku.
10
Progovori dragi moj i reče mi:
Ustani, draga moja, lepotice moja, i hodi.
11
Jer gle, zima prođe,
minuše daždi, otidoše.
12
Cveće se vidi po zemlji,
dođe vreme pevanju,
i glas grličin čuje se u našoj zemlji.
13
Smokva je pustila zametke svoje,
i loza vinova ucvala miriše.
Ustani, draga moja, lepotice moja, i hodi.
14
Golubice moja u raselinama kamenim,
u zaklonu vrletnom!
Daj da vidim lice tvoje,
daj da čujem glas tvoj;
jer je glas tvoj sladak
i lice tvoje krasno.
15
Pohvatajte nam lisice,
male lisice, što kvare vinograde,
jer naši vinogradi cvatu.
16
Moj je dragi moj, i ja sam njegova,
on pase među ljiljanima.
17
Dok zahladi dan i senke otidu,
vrati se, budi kao srna, dragi moj,
ili kao jelenče po gorama razdeljenim.
Píseň písní
Chapitre 2
1
Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
2
Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
3
Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
4
Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
5
Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
6
Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
7
Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
8
Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
9
Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
10
Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
11
Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
12
Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
13
Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
14
Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
15
Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
16
Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
17
Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.