Comparer
Pesma nad pesmama 4
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Pesma nad pesmama
Chapitre 4
1
Lepa ti si, draga moja, lepa ti si,
oči su ti kao u golubice
između vitica tvojih;
kosa ti je kao stado koza
koje se vide na gori Galadu;
2
Zubi su ti kao stado ovaca jednakih,
kad izlaze iz kupala,
koje se sve blizne, a nijedne nema jalove.
3
Usne su ti kao konac skerleta,
a govor ti je ljubak;
kao kriška šipka jagodice su tvoje
između vitica tvojih;
4
Vrat ti je kao kula Davidova
sazidana za oružje,
gde vise hiljadama štitovi
i svakojako oružje junačko;
5
Dve su ti dojke kao dva laneta blizanca,
koji pasu među ljiljanima.
6
Dok dan zahladi i senke otidu,
ići ću ka gori smirnovoj i ka humu tamjanovom.
7
Sva si lepa draga moja,
i nema nedostataka na tebi.
8
Hodi sa mnom s Livana, nevesto,
hodi sa mnom s Livana,
da gledaš s vrha amanskog,
s vrha senirskog i ermonskog,
iz pećina lavovskih, s gora risovskih.
9
Otela si mi srce, sestro moja nevesto,
otela si mi srce jednim okom svojim
i jednim lančićem s grla svog.
10
Lepa li je ljubav tvoja, sestro moja nevesto,
bolja je od vina ljubav tvoja,
i miris ulja tvojih od svih mirisnih stvari.
11
S usana tvojih kaplje saće, nevesto,
pod jezikom ti je med i mleko,
i miris je haljina tvojih kao miris livanski.
12
Ti si kao vrt zatvoren, sestro moja nevesto,
izvor zatvoren, studenac zapečaćen.
13
Bilje je tvoje voćnjak od šipaka
s voćem krasnim,
od kipra i narda.
14
Od narda i šafrana,
od iđirota i cimeta
sa svakojakim drvljem za kad,
od smirne i aloja
i sa svakim prekrasnim mirisima.
15
Izvore vrtovima,
studenče vode žive
i koja teče s Livana!
16
Ustani severe, i hodi juže,
i duni po vrtu mom da kaplju mirisi njegovi;
neka dođe dragi moj u vrt svoj,
i jede krasno voće svoje.
Píseň písní
Chapitre 4
1
Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád.
2
Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.
3
Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.
4
Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných.
5
Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí.
6
Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému.
7
Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny.
8
Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.
9
Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého.
10
Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci.
11
Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu.
12
Zahrada zamčená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná.
13
Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu,
14
Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými.
15
Ó ty sám vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.
16
Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať příjde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.