Comparer
Pesma nad pesmama 7
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Pesma nad pesmama
Chapitre 7
1
Kako su lepe noge tvoje u obući,
kćeri kneževska;
sastavci su bedara tvojih kao grivne,
delo ruku umetničkih.
2
Pupak ti je kao čaša okrugla,
koji nije nikad bez pića;
trbuh ti je kao stog pšenice
ograđen ljiljanima;
3
Dve dojke tvoje
kao dva blizanca srnčeta;
4
Vrat ti je kao kula od slonove kosti;
oči su ti kao jezera u Esevonu
na vratima vatravimskim;
nos ti je kao kula livanska
koja gleda prema Damasku;
5
Glava je tvoja na tebi kao Karmil,
i kosa na glavi tvojoj kao carska porfira
u bore nabrana.
6
Kako si lepa i kako si ljupka,
o ljubavi u milinama!
7
Uzrast ti je kao palma,
i dojke kao grozdovi.
8
Rekoh: Popeću se na palmu,
dohvatiću grane njene;
i biće dojke tvoje kao grozdovi na vinovoj lozi,
i miris nosa tvog kao jabuke;
9
I grlo tvoje kao dobro vino,
koje ide pravo dragom mom
i čini da govore usne onih koji spavaju.
10
Ja sam dragog svog,
i njega je želja za mnom.
11
Hodi, dragi moj, da idemo u polje,
da noćujemo u selima.
12
Ranićemo u vinograde
da vidimo cvate li vinova loza,
zameće li se grožđe,
cvatu li šipci;
onde ću ti dati ljubav svoju.
13
Mandragore puštaju miris,
i na vratima je našim svakojako krasno voće,
novo i staro,
koje za te dohranih, dragi moj.
Píseň písní
Chapitre 7
1
Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka.
2
Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.
3
Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních.
4
Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku.
5
Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích.
6
Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná!
7
Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům.
8
Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných.
9
Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili.
10
Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho.
11
Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech.
12
Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své.
13
Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.