Comparer
Peta knjiga Mojsijeva koja se zove Zakoni ponovljeni 1
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Peta knjiga Mojsijeva koja se zove Zakoni ponovljeni
Chapitre 1
1
Ovo su reči koje govori Mojsije svemu Izrailju s onu stranu Jordana, u pustinji, u polju prema Crvenom moru, između Farana i Tofola i Lovona i Asirota i Dizava,
2
jedanaest dana hoda od Horiva preko gore Sira do Kadis-Varnije.
3
A beše četrdesete godine prvi dan jedanaestog meseca, kad Mojsije kaza sinovima Izrailjevim sve što mu beše zapovedio Gospod da im kaže,
4
pošto ubi Siona, cara amorejskog koji življaše u Esevonu, i Oga cara vasanskog koji življaše u Astarotu i u Edrajinu.
5
S one strane Jordana u zemlji moavskoj poče Mojsije kazivati ovaj zakon govoreći:
6
Gospod Bog naš reče nam na Horivu govoreći: Dosta ste bili na ovoj gori.
7
Obrnite se i podignite se i idite ka gori amorejskoj i u svu okolinu njenu, u ravnice i u brda i u doline, i na jug i na bregove morske, u zemlju hanansku i na Livan i do reke velike, reke Efrata.
8
Eto, dao sam vam zemlju, uđite u nju, i uzmite zemlju, za koju se zakleo Gospod ocima vašim, Avramu, Isaku i Jakovu, da će im je dati i semenu njihovom nakon njih.
9
I rekoh vam onda govoreći: Ne mogu vas nositi sam.
10
Gospod Bog vaš umnožio vas je, i eto vas danas ima mnogo kao zvezda nebeskih.
11
Gospod Bog otaca vaših da vas umnoži još hiljadu puta više, i da vas blagoslovi kao što vam je kazao.
12
Kako bih ja sam nosio muke vaše, bremena vaša i raspre vaše?
13
Dajte iz plemena svojih ljude mudre i vešte i poznate da vam ih postavim za starešine.
14
Tada mi odgovoriste i rekoste: Dobro je da se učini šta si kazao.
15
Tada uzevši starešine od plemena vaših, ljude mudre i poznate, postavih vam ih za starešine, za hiljadnike i stotinare i pedesetare i desetare i upravitelje po plemenima vašim.
16
I zapovedih onda sudijama vašim govoreći: Saslušavajte raspre među braćom svojom i sudite pravo između čoveka i brata njegovog i između došljaka koji je s njim.
17
Ne gledajte ko je ko na sudu, saslušajte i malog i velikog, ne bojte se nikoga, jer je sud Božiji, a stvar koja bi vam bila teška iznesite preda me da je čujem.
18
I zapovedih vam onda sve što ćete činiti.
19
Potom otišavši od Horiva pređosmo svu onu pustinju veliku i strašnu, koju videste, idući ka gori amorejskoj, kao što nam zapovedi Gospod Bog naš, i dođosmo do Kadis-Varnije.
20
Tada vam rekoh: Dođoste do gore amorejske, koju nam daje Gospod Bog naš.
21
Gle, dao ti je Gospod Bog tvoj tu zemlju, idi i uzmi je, kao što ti je rekao Gospod Bog otaca tvojih; ne boj se i ne plaši se.
22
A vi svi dođoste k meni i rekoste: Da pošaljemo ljude pred sobom da nam uhode zemlju, i da nam jave za put kojim ćemo ići i za gradove u koje ćemo doći,
23
i to mi bi po volji, i uzeh između vas dvanaest ljudi, iz svakog plemena po jednog;
24
i oni se podigoše i izišavši na goru dođoše do potoka Eshola, i uhodiše zemlju;
25
i nabraše roda one zemlje i donesoše nam, i javiše nam govoreći: Dobra je zemlja, koju nam daje Gospod Bog naš.
26
Ali ne hteste ići nego se suprotiste zapovesti Gospoda Boga svog.
27
I vikaste u šatorima svojim govoreći: Mrzi na nas Gospod, zato nas izvede iz zemlje misirske, da nas da u ruke Amorejcima i da nas potre.
28
Kuda da idemo? Braća naša uplašiše srce naše govoreći: Narod je veći i viši od nas, gradovi su veliki i ograđeni do neba, pa i sinove Enakove videsmo ovde.
29
A ja vam rekoh: Ne plašite se i ne bojte ih se.
30
Gospod Bog vaš, koji ide pred vama, On će se biti za vas onako kako vam je učinio u Misiru na vaše oči,
31
i u pustinji, gde si video kako te je nosio Gospod Bog tvoj, kao što čovek nosi sina svog, celim putem kojim ste išli dokle dođoste do ovog mesta.
32
Ali zato opet ne verovaste Gospodu Bogu svom,
33
koji iđaše pred vama putem tražeći vam mesto gde biste stali, iđaše noću u ognju da vam svetli putem kojim biste išli, a danju u oblaku.
34
I ču Gospod glas reči vaših, i razgnevi se i zakle se govoreći:
35
Nijedan od ovog roda zlog neće videti ove dobre zemlje, za koju se zakleh da ću dati vašim ocima,
36
osim Haleva, sina Jefonijinog; on će je videti, i njemu ću dati zemlju po kojoj je išao, i sinovima njegovim, jer se sasvim držao Gospoda.
37
Pa i na mene se razgnevi Gospod s vas; i reče: Ni ti nećeš ući onamo.
38
Isus, sin Navin, koji te služi, on će ući onamo, njega utvrdi; jer će je on razdeliti sinovima Izrailjevim u nasledstvo.
39
A deca vaša, za koju rekoste da će postati roblje, sinovi vaši, koji danas ne znaju ni šta je dobro ni šta je zlo, oni će ući onamo, i njima ću je dati i oni će je naslediti.
40
Vi, pak, vratite se i idite u pustinju k Crvenom Moru.
41
A vi odgovoriste i rekoste mi: Sagrešismo Gospodu; ići ćemo i bićemo se sasvim kako nam je zapovedio Gospod Bog naš. I uzevši svaki svoje oružje hteste izaći na goru.
42
A Gospod mi reče: Kaži im: Ne idite i ne bijte se, jer nisam među vama, da ne izginete pred neprijateljima svojim.
43
I ja vam rekoh, ali ne poslušaste, nego se opreste zapovesti Gospodnjoj, i navaliste na goru.
44
Tada iziđoše pred vas Amoreji, koji seđahu u onoj planini, i pognaše vas kao što čine pčele, i pobiše vas na Siru pa do Orme.
45
I vrativši se plakaste pred Gospodom, ali Gospod ne posluša glas vaš niti okrete uho svoje k vama.
46
I ostadoste u Kadisu dugo vremena dokle onde stajaste.
5 Mojžíšova
Chapitre 1
1
Tato jsou slova, kteráž mluvil Mojžíš ke všemu lidu Izraelskému před Jordánem na poušti, na rovinách proti moři Rudému, mezi Fáran a Tofel a Lában a Hazerot a Dizahab.
2
Jedenácte dní cesty jest od Oréb přes hory Seir až do Kádesbarne.
3
Stalo se pak čtyřidcátého léta, jedenáctého měsíce, v první den téhož měsíce, že mluvil Mojžíš synům Izraelským všecky věci, kteréž jemu byl přikázal Hospodin oznámiti jim,
4
Kdyžto již byl zabil Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, a Oga, krále Bázan, kterýž bydlil v Astarot, zabil v Edrei.
5
Před Jordánem, v zemi Moábské, počal Mojžíš vysvětlovati zákona tohoto, řka:
6
Hospodin Bůh náš mluvil k nám na Orébě, řka: Dosti jste již na hoře této bydlili.
7
Obraťte se, táhněte a jděte k hoře Amorejských, na všecko vůkolí její, buď na roviny, na hory, na údolí, na poledne, i na břehy mořské, k zemi Kananejské a k Libánu, až k řece veliké, k řece Eufrates.
8
Ej, ukázal jsem vám tu zemi; vejdětež do ní, a dědičně vládněte jí, kterouž s přísahou zaslíbil dáti Hospodin otcům vašim, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, i semeni jejich po nich.
9
A mluvil jsem k vám toho času, řka: Nemohuť sám nésti vás.
10
Hospodin Bůh váš rozmnožil vás, a hle, rozmnoženi jste dnes jako hvězdy nebeské.
11
(Hospodin Bůh otců vašich rozmnožiž vás nad to, jakž jste nyní, tisíckrát více, a požehnej vám, jakož jest mluvil vám.)
12
Kterak bych nesl sám práci vaši, břímě vaše a nesnáze vaše?
13
Vydejte z sebe muže moudré a opatrné, a zkušené z pokolení svých, abych je vám představil.
14
I odpověděli jste mi a řekli jste: Dobráť jest ta věc, kterouž jsi učiniti rozkázal.
15
Vzav tedy přední z pokolení vašich, muže moudré a zkušené, ustanovil jsem je knížaty nad vámi, hejtmany nad tisíci, setníky, padesátníky, desátníky a správce v pokoleních vašich.
16
Přikázal jsem také soudcům vašim toho času, řka: Vyslýchejte pře mezi bratřími svými, a suďte spravedlivě mezi mužem a bratrem jeho, i mezi příchozím jeho.
17
Nebudete přijímati osoby v soudu; jakž malého tak i velikého slyšeti budete, nebudete se báti žádného, nebo Boží soud jest. Jestliže byste pak měli jakou věc nesnadnou, vznesete na mne, a vyslyším ji.
18
Přikázal jsem vám, pravím, toho času všecko, co byste činiti měli.
19
Potom pak hnuvše se z Oréb, přešli jsme všecku poušť tuto velikou a hroznou, kterouž jste viděli, jdouce cestou k hoře Amorejských, jakož nám byl přikázal Hospodin Bůh náš, a přišli jsme až do Kádesbarne.
20
I řekl jsem vám: Přišli jste až k hoře Amorejské, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.
21
Ej, dal Hospodin Bůh tvůj tu zemi tobě; vstupiž a vládni jí, jakož řekl Hospodin Bůh otců tvých tobě; neboj se, aniž se strachuj.
22
Vy pak všickni přistoupili jste ke mně a řekli jste: Pošleme muže před sebou, kteříž by nám shlédli zemi, a oznámili by nám něco o cestě, kterouž bychom vstoupiti měli, i města, do nichž bychom přijíti měli.
23
Kterážto řeč líbila se mně, a vzal jsem z vás dvanácte mužů, jednoho muže z každého pokolení.
24
A oni obrátivše se a vstoupivše na horu, přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi.
25
Nabrali také s sebou ovoce země té, a přinesli nám, a oznámili nám o těch věcech, řkouce: Dobráť jest země, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.
26
A však jste nechtěli jíti, ale odpírali jste řeči Hospodina Boha svého.
27
A reptali jste v staních svých, řkouce: Proto že nás v nenávisti měl Hospodin, vyvedl nás z země Egyptské, aby nás vydal v ruce Amorejského, a zahladil nás.
28
Kam bychom šli? Bratří naši zstrašili srdce naše, pravíce: Lid ten jest větší a vyšší nežli my, města veliká a hrazená až k nebi, ano i syny Enakovy tam jsme viděli.
29
I řekl jsem vám: Nebojte se, ani se strachujte jich.
30
Hospodin Bůh váš, kterýž jde před vámi, onť bojovati bude za vás rovně tak, jakž učinil s vámi v Egyptě, před očima vašima.
31
Ano i na poušti viděl jsi, kterak nesl tebe Hospodin Bůh tvůj, jako nosí člověk syna svého, a to po vší cestě, kterouž jste šli, až jste přišli na toto místo.
32
A ani tak uvěřili jste Hospodinu Bohu svému,
33
Kterýž k vyhledání vám místa, na kterémž byste se klásti měli, v noci předcházel vás cestou v ohni, aby vám ukázal cestu, kterouž byste měli jíti, a v oblace ve dne.
34
Uslyšel pak Hospodin hlas řečí vašich, a rozhněval se, a přisáhl, řka:
35
Jistě že nižádný z lidí těchto pokolení zlého neuzří země té dobré, kterouž jsem s přísahou zaslíbil dáti otcům vašim,
36
Kromě Kálefa, syna Jefonova; tenť ji uzří, a jemu dám zemi, po níž chodil, i synům jeho, proto že cele následoval Hospodina.
37
Ano i na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, řka: Také ani ty nevejdeš tam.
38
Jozue, syn Nun, kterýž stojí před tebou, onť vejde tam, jeho posilň, nebo on rozdělí ji losem Izraelovi.
39
A dítky vaše, o kterýchž jste pravili, že v loupež budou, a synové vaši, kteříž ještě neznají dobrého ani zlého, oni vejdou do ní, a jim dám ji; oni dědičně ji obdrží.
40
Vy pak obrátíce se, jděte na poušť cestou k moři Rudému.
41
A odpověděvše, řekli jste ke mně: Zhřešiliť jsme Hospodinu. My vstoupíme a budeme bojovati podlé toho všeho, jakž rozkázal nám Hospodin Bůh náš. A vzavše všickni odění svá válečná na sebe, hotovi jste byli vstoupiti na horu.
42
Hospodin pak řekl mi: Rci jim: Nevstupujte a nebojujte, neboť nejsem u prostřed vás, abyste nebyli poraženi před nepřátely svými.
43
A když jsem vám to mluvil, neuposlechli jste, nýbrž odporni jste byli řeči Hospodinově, a všetečně vstoupili jste na horu.
44
Tedy vytáhl Amorejský, kterýž bydlil na té hoře, proti vám, a honili vás, jako činívají včely, a potřeli vás na hoře Seir až do Horma.
45
A navrátivše se, plakali jste před Hospodinem, ale neuslyšel Hospodin hlasu vašeho, a uší svých nenaklonil k vám.
46
I zůstali jste v Kádes za mnohé dny, podlé počtu dnů, v nichž jste tam byli.