Comparer
Peta knjiga Mojsijeva koja se zove Zakoni ponovljeni 29
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Peta knjiga Mojsijeva koja se zove Zakoni ponovljeni
Chapitre 29
1
Ovo su reči zaveta koji zapovedi Gospod Mojsiju da učini sa sinovima Izrailjevim u zemlji moavskoj, osim zaveta koji je učinio s njima na Horivu.
2
I sazva Mojsije sve sinove Izrailjeve i reče im: Videli ste sve što učini Gospod na vaše oči u zemlji misirskoj Faraonu i svim slugama njegovim i svoj zemlji njegovoj,
3
kušanja velika, koja videše oči tvoje, one znake i čudesa velika.
4
Ali vam ne dade Gospod srce, da razumete, ni oči, da vidite, i uši da čujete do ovog dana.
5
I vodih vas četrdeset godina po pustinji; ne ovetšaše haljine vaše na vama, niti obuća tvoja ovetša na nogama tvojim.
6
Hleba ne jedoste, ni piste vino i silovito piće, da biste poznali da sam ja Gospod Bog vaš.
7
I kad dođoste na ovo mesto, iziđe Sion, car esevonski i Og, car vasanski pred nas u boj; i pobismo ih.
8
I uzesmo zemlju njihovu, i dadosmo je u nasledstvo plemenu Ruvimovom i plemenu Gadovom i polovini plemena Manasijinog.
9
Zato držite reči ovog zaveta i tvorite ih, da biste napredovali u svemu što radite.
10
Vi stojite danas svi pred Gospodom Bogom svojim, glavari od plemena vaših, starešine vaše i upravitelji vaši, svi ljudi Izrailjci,
11
deca vaša, žene vaše, i došljak koji je u vašem logoru, i onaj koji ti drva seče, i onaj koji ti vodu nosi.
12
Da pristaneš na zavet Gospoda Boga svog i na kletvu Njegovu, koju učini s tobom danas Gospod Bog tvoj,
13
da te danas postavi sebi za narod i da ti On bude Bog, kao što ti je rekao i kao što se zakleo ocima tvojim, Avramu, Isaku i Jakovu.
14
I ne s vama samima činim ovaj zavet i ovu kletvu;
15
nego sa svakim koji danas stoji ovde s nama pred Gospodom Bogom našim, i sa svakim koji nije danas ovde s nama.
16
Jer vi znate kako smo živeli u zemlji misirskoj, i kako smo prošli kroz narode kroz koje smo prošli.
17
I videli ste gadove njihove i idole njihove od drveta i od kamena, od srebra i od zlata, koji su kod njih.
18
Neka ne bude među vama čoveka ni žene ni porodice ni plemena, kome bi se srce odvratilo danas od Gospoda Boga našeg, da ide da služi bogovima onih naroda; neka ne bude među vama korena na kome bi rastao otrov ili pelen.
19
I čuvši reči ove kletve da se ne pohvali u srcu svom govoreći: Biću miran ako idem za onim što u srcu svom smislim, dodajući pijanstvo žeđi.
20
Neće Gospod oprostiti takvome, nego će se onda raspaliti gnev Gospodnji i revnost Njegova na takvog čoveka, i pašće na nj sva kletva koja je napisana u ovoj knjizi, i istrebiće Gospod ime njegovo pod nebom.
21
I odlučiće ga Gospod na zlo od svih plemena Izrailjevih po svim kletvama zaveta napisanog u knjizi ovog zakona.
22
Tada će govoriti potonji naraštaj, sinovi vaši koji nastanu iza vas, i došljak koji dođe iz daleke zemlje, kad vide zla u zemlji ovoj i bolesti, koje će Gospod pustiti na nju,
23
zemlju ovu opaljenu sumporom i solju, gde se ne seje niti šta niče niti na njoj raste kakva biljka, kao gde je propao Sodom i Gomor, Adama i Sevojim, koje zatre Gospod u gnevu svom i u jarosti svojoj,
24
govoriće svi narodi: Zašto učini ovo Gospod od ove zemlje? Kakva je to žestina velikog gneva?
25
I odgovaraće se: Jer ostaviše zavet Gospoda Boga otaca svojih, koji učini s njima kad ih izvede iz zemlje misirske.
26
Jer idoše i služiše drugim bogovima i poklanjaše im se, bogovima kojih ne znaše i koji im ništa ne dadoše.
27
Zato se Gospod razgnevi na tu zemlju, i pusti na nju sva prokletstva napisana u ovoj knjizi.
28
I istrebi ih Gospod Bog iz zemlje njihove u gnevu i jarosti i ljutini velikoj, i izbaci ih u drugu zemlju, kao što se vidi danas.
29
Šta je tajno ono je Gospoda Boga našeg, a javno je naše i sinova naših doveka, da bismo izvršavali sve reči ovog zakona.
5 Mojžíšova
Chapitre 29
1
Tato jsou slova smlouvy, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi učiniti s syny Izraelskými v zemi Moábské, mimo onu smlouvu, kterouž učinil s nimi na Orébě.
2
I svolav Mojžíš všecken lid Izraelský, řekl jim: Vy sami viděli jste všecky věci, kteréž učinil Hospodin před očima vašima v zemi Egyptské, Faraonovi, i všechněm služebníkům jeho, i vší zemi jeho,
3
Zkušování veliká, kteráž viděly oči tvé, znamení i zázraky ty veliké.
4
A však nedal vám Hospodin srdce k srozumění, a očí k vidění, a uší k slyšení až do tohoto dne.
5
A vedl jsem vás čtyřidceti let po poušti, nezvetšela roucha vaše na vás, a obuv vaše neztrhala se na nohách vašich.
6
Chleba jste nejedli, vína a nápoje opojného jste nepili, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš.
7
A když jste přišli na toto místo, vytáhl Seon, král Ezebon, a Og, král Bázan, proti nám k boji, a porazili jsme je,
8
A vzali jsme zemi jejich, i dali jsme ji v dědictví pokolení Rubenovu a Gádovu, a polovici pokolení Manassesova.
9
Ostříhejtež tedy slov smlouvy této a čiňte je, aby se vám šťastně vedlo všecko, což byste činili.
10
Vy všickni dnes stojíte před Hospodinem Bohem svým, knížata vaše v pokoleních vašich, starší vaši a úředníci vaši, všickni muži Izraelští,
11
Dítky vaše i ženy vaše, i příchozí vaši, kteříž bydlejí u prostřed stanů vašich, i ten, kterýž dříví seká, i ten, kterýž váží vodu,
12
Abyste vešli v smlouvu Hospodina Boha svého, a v přísahu jeho, v kteroužto smlouvu Hospodin Bůh tvůj dnes vchází s tebou,
13
Aby tě sobě dnes postavil za lid, a on byl tobě za Boha, jakož mluvil tobě, a jakož s přísahou zaslíbil otcům tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.
14
A ne s vámi samými činím smlouvu tuto a přísahu tuto,
15
Ale i s každým tím, jenž tuto dnes s námi stojí před Hospodinem Bohem naším, i s tím, jehož není tuto dnes s námi.
16
Nebo vy víte, kterak jsme bydlili v zemi Egyptské, a kterak jsme šli prostředkem těch národů, až jsme naskrze prošli.
17
A viděli jste ohavnosti jejich i modly jejich, dřevo i kámen, stříbro i zlato, kteréž jest při nich.
18
Hleďtež, ať nebývá mezi vámi muže, aneb ženy, aneb čeledi, aneb pokolení, jehož by srdce odvrátilo se dnes od Hospodina Boha našeho, a šel by sloužiti bohům těch národů; ať nebývá mezi vámi kořene plodícího jed a hořkost.
19
I stalo by se, že uslyše takový slova zlořečení tohoto, dobrořečil by sobě v srdci svém, řka: Pokoj míti budu, bychť pak i chodil podlé žádosti srdce svého; i přidal by opilou žíznivé.
20
Nechceť Hospodin odpustiti takovému, nebo tehdáž rozpálí se prchlivost Hospodinova a zůřivost jeho proti takovému člověku, tak že připadne na něj všeliké zlořečení, o kterémž psáno jest v knize této; i vyhladí Hospodin jméno jeho pod nebem.
21
A odloučí jej Hospodin s jeho zlým ode všech pokolení Izraelských, vedlé všech zlořečení smlouvy zapsané v této knize zákona,
22
Tak že řekne věk potomní, synové vaši, kteříž povstanou po vás, i cizozemec, kterýž přijde z země daleké, (když uzří rány země této, i neduhy její, kteréž uvedl na ni Hospodin,
23
Sirou a solí vypálenou všecku tu zemi, a že se nemůž síti, ani co vzcházeti, ani jaké byliny růsti na ní, rovně jako na místě, kdež jest podvrácena Sodoma a Gomora, Adama a Seboim, kteréž podvrátil Hospodin v hněvě svém a v prchlivosti své),
24
Řeknou všickni národové: Proč jest tak učinil Hospodin zemi této? Kteraký jest to hněv prchlivosti jeho náramné?
25
A bude odpovědíno: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha otců svých, kterouž učinil s nimi, když je vyvedl z země Egyptské.
26
Nebo odcházejíce, sloužili bohům cizím a klaněli se jim, bohům, kterýchž neznali, kteříž se s nimi také ničímž dobrým nezdělili.
27
I rozhněvala se prchlivost Hospodinova na tu zemi, tak že uvedl na ni všecko zlořečení zapsané v knize této.
28
Protož vyplénil je Hospodin z země jejich v hněvě, v rozpálení a v prchlivosti veliké, a vyvrhl je do země jiné, jakž to ukazuje dnešní den.
29
Věci skryté jsou Hospodina Boha našeho, věci pak zjevené ty jsou naše a synů našich, abychom plnili všecka slova zákona tohoto.