Comparer
Plač Jeremijin 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Plač Jeremijin
Chapitre 2
1
Kako obastre Gospod oblakom u gnevu svom kćer sionsku!
Svrže s neba na zemlju slavu Izrailjevu,
i ne opomenu se podnožja nogu svojih u dan gneva svog!
2
Gospod potre nemilice sve stanove Jakovljeve,
razvali u gnevu svom gradove kćeri Judine,
i na zemlju obori,
oskvrni carstvo i knezove njegove.
3
Odbi u žestokom gnevu sav rog Izrailju,
obrati natrag desnicu svoju od neprijatelja,
i raspali se na Jakova kao oganj plameni,
koji proždire sve oko sebe.
4
Nateže luk svoj kao neprijatelj,
podiže desnicu svoju kao protivnik,
i pobi sve što beše drago očima;
na šator kćeri sionske prosu kao oganj gnev svoj.
5
Gospod posta kao neprijatelj;
potre Izrailja, potre sve dvore njegove,
raskopa sve gradove njegove,
i umnoži kćeri Judinoj žalost i jad.
6
Razvali mu ogradu kao vrtu;
potre mesto sastancima njegovim;
Gospod vrže u zaborav na Sionu praznike i subotu,
i u žestini gneva svog odbaci cara i sveštenika.
7
Odbaci Gospod oltar svoj,
omrze na svetinju svoju,
predade u ruke neprijateljima zidove dvora sionskih;
stade ih vika u domu Gospodnjem kao na praznik.
8
Gospod naumi da raskopa zid kćeri sionske,
rasteže uže,
i ne odvrati ruke svoje da ne zatre,
i ojadi opkop i zid, iznemogoše skupa.
9
Utonuše u zemlju vrata njena,
polomi i potre prevornice njene;
car njen i knezovi njeni među narodima su;
zakona nema, i proroci njeni ne dobijaju utvare od Gospoda.
10
Starešine kćeri sionske sede na zemlji i ćute,
posule su prahom glavu i pripasale kostret;
oborile su k zemlji glave svoje devojke jerusalimske.
11
Iščileše mi oči od suza,
utroba se moja uskolebala,
prosipa se na zemlju jetra moja od pogibli kćeri naroda mog,
jer deca i koja sisaju obamiru na ulicama gradskim.
12
Govore materama svojim:
Gde je žito i vino?
Obamiru kao ranjenici na ulicama gradskim,
i ispuštaju dušu svoju u naručju matera svojih.
13
Koga ću ti uzeti za svedoka?
S čim ću te izjednačiti, kćeri jerusalimska?
Kakvu ću ti priliku naći, da te utešim,
devojko, kćeri sionska?
Jer je nesreća tvoja velika kao more,
ko će te isceliti?
14
Proroci tvoji prorokovaše ti laž i bezumlje,
i ne otkrivaše bezakonja tvog
da bi odvratili ropstvo tvoje;
nego ti kazivaše utvare lažne
i koje će te prognati.
15
Pljeskaju rukama nad tobom svi koji prolaze,
zvižde i mašu glavom za kćerju jerusalimskom:
To li je grad, za koji govorahu da je prava lepota,
radost svoj zemlji?
16
Razvaljuju usta na te svi neprijatelji tvoji,
zvižde i škrguću zubima govoreći:
Proždresmo; ovo je doista dan koji čekasmo;
dočekasmo, videsmo.
17
Učini Gospod šta naumi,
ispuni reč svoju, koju kaza odavna;
razori nemilice i razveseli tobom neprijatelja,
podiže rog protivnicima tvojim.
18
Viče srce njihovo ka Gospodu:
Zide kćeri sionske,
prolivaj potokom suze dan i noć,
ne daj sebi mira,
i zenica oka tvog da ne staje.
19
Ustani, viči obnoć, u početku straže,
prolivaj srce svoje kao vodu pred Gospodom,
podiži k Njemu ruke svoje za dušu dece svoje
koja obamiru od gladi na uglovima svojih ulica.
20
Pogledaj, Gospode, i vidi,
kome si ovako učinio.
Eda li žene jedu porod svoj,
decu koju nose u naručju?
Eda li se ubija u svetinji Gospodnjoj sveštenik i prorok?
21
Leže na zemlji po ulicama deca i starci,
devojke moje i mladići moji padoše od mača,
pobio si ih u dan gneva svog
i poklao ne žaleći.
22
Sazvao si kao na praznik strahote moje od svuda,
i u dan gneva Gospodnjeg niko ne uteče niti osta.
Koje na ruku nosih i othranih,
njih mi neprijatelj moj pobi.
Pláč
Chapitre 2
1
Jak hustým oblakem prchlivosti své přikryl Pán dceru Sionskou! Shodil s nebe na zem slávu Izraelovu, aniž se rozpomenul na podnože noh svých v den prchlivosti své.
2
Sehltil Pán beze vší lítosti všecky příbytky Jákobovy, zbořil v prchlivosti své ohrady dcery Judské, udeřil jimi o zem, v potupu uvedl království i knížata její.
3
Odťal v rozpálení hněvu všecken roh Izraelův, odvrátil zpět pravici svou od nepřítele, a rozpáliv se proti Jákobovi jako oheň plápolající, pálí do cela vůkol.
4
Natáhl lučiště své jako nepřítel, postavil pravici svou jako protivník, i zbil všecky nejzdařilejší z lidu, a vylil do stánku dcery Sionské jako oheň prchlivost svou.
5
Učiněn jest Pán podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost.
6
Mocí zajisté odtrhl jako od zahrady plot svůj, zkazil stánek svůj, v zapomenutí uvedl Hospodin na Sionu slavnost a sobotu, a v prchlivosti hněvu svého zavrhl krále i kněze.
7
Zavrhl Pán oltář svůj, v ošklivost vzal svatyni svou, vydal v ruku nepřítele zdi a paláce Sionské; křičeli v domě Hospodinově jako v den slavnosti.
8
Uložiltě Hospodin zkaziti zed dcery Sionské, roztáhl šňůru, a neodvrátil ruky své od zhouby; pročež val i zed kvílí, a spolu mdlejí.
9
Poraženy jsou na zem brány její, zkazil a polámal závory její; král její i knížata její mezi pohany. Není ani zákona, proroci také její nemívají vidění od Hospodina.
10
Starší dcery Sionské usadivše se na zemi, mlčí, posýpají prachem hlavy své, a přepasují se žíněmi panny Jeruzalémské, svěšují k zemi hlavy své.
11
Zhynuly od slz oči mé, zkormoutily se vnitřnosti mé, a vykydla se na zem játra má, pro potření dcery lidu mého, když i nemluvňátka a prsí požívající na ulicích města se svírají.
12
A říkají matkám svým: Kdež jest obilé a víno? když se jako zraněný svírají po ulicích města, a vypouštějí duše své na klíně matek svých.
13
Kohoť za svědka přivedu? Koho připodobním k tobě, ó dcero Jeruzalémská? Koho tobě přirovnám, abych tě potěšil, panno dcero Sionská? Nebo veliké jest jako moře potření tvé. Kdož by tě zhojiti mohl?
14
Proroci tvoji předpovídali tobě lživé a ničemné věci, a neodkrývali nepravosti tvé, aby odvrátili zajetí tvé, ale předpovídali tobě těžkosti, oklamání a vyhnání.
15
Všickni, kteříž jdou cestou, tleskají nad tebou rukama, diví se a potřásají hlavou svou za tebou, dcero Jeruzalémská, říkajíce: To-li jest to město, o němž říkávali, že jest nejkrásnější a utěšením vší země?
16
Všickni nepřátelé tvoji rozdírají na tebe ústa svá, hvízdají a škřipí zuby, říkajíce: Sehlťme ji. Totoť jest jistě ten den, jehož jsme očekávali; jižtě nastal, vidíme.
17
Učinil Hospodin to, což byl uložil, splnil řeč svou, kterouž přikazoval ode dnů starodávních, bořil bez lítosti, a obveselil nad tebou nepřítele, povýšil rohu protivníků tvých.
18
Vykřikovalo srdce jejich proti Pánu. Ó ty zdi dcery Sionské, vylévej jako potok slzy dnem i nocí, nedávej sobě odpočinutí, aniž se spokojuj zřítelnice oka tvého.
19
Vstaň, křič v noci, při počátku bdění, vylévej jako vodu srdce své před oblíčejem Páně; pozdvihuj k němu rukou svých za život dítek svých svírajících se hladem, na rohu všech ulic, a rci:
20
Pohleď, Hospodine, a popatř, komu jsi tak kdy učinil? Zdaliž jídají ženy plod svůj, nemluvňátka rozkošná? Zdaliž mordován býti má v svatyni Páně kněz a prorok?
21
Leží na zemi po ulicích mladý i starý, panny mé i mládenci moji padli od meče, zmordoval jsi je, a zbil v den prchlivosti své bez lítosti.
22
Svolal jsi jako ke dni slavnosti z vůkolí ty, jichž se velice straším, a nebylo v den prchlivosti Hospodinovy, kdo by ušel neb pozůstal. Kteréž jsem na rukou pěstovala a vychovala, ty nepřítel můj do konce zhubil.