Comparer
Priče Solomunove 1
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Priče Solomunove
Chapitre 1
1
Priče Solomuna sina Davidovog, cara Izrailjevog.
2
Da se poznaje mudrost i nastava,
da se razumeju reči razumne,
3
Da se prima nastava
u razumu, u pravdi, u sudu i u svemu što je pravo,
4
Da se daje ludima razboritost,
mladićima znanje i pomnjivost.
5
Mudar će slušati i više će znati,
i razuman će steći mudrost,
6
Da razume priče i značenje,
reči mudrih ljudi i zagonetke njihove.
7
Početak je mudrosti strah Gospodnji;
ludi preziru mudrost i nastavu.
8
Slušaj, sine, nastavu oca svog,
i ne ostavljaj nauke matere svoje.
9
Jer će biti venac od milina oko glave tvoje,
i grivna na grlu tvom.
10
Sine moj, ako bi te mamili grešnici, ne pristaj;
11
Ako bi rekli: Hodi s nama
da vrebamo krv,
da zasedamo pravome nizašta;
12
Proždrećemo ih kao grob žive,
i svekolike kao one koji silaze u jamu;
13
Svakojakog blaga dobićemo,
napunićemo kuće svoje plena;
14
Bacaćeš žreb svoj s nama;
jedan će nam tobolac biti svima;
15
Sine moj, ne idi na put s njima,
čuvaj nogu svoju od staze njihove.
16
Jer nogama svojim trče na zlo
i hite da prolivaju krv.
17
Jer se uzalud razapinje mreža na oči svakoj ptici;
18
A oni vrebaju svoju krv
i zasedaju svojoj duši.
19
Takvi su putevi svih lakomih na dobitak,
koji uzima dušu svojim gospodarima.
20
Premudrost viče na polju,
na ulicama pušta glas svoj;
21
U najvećoj vrevi viče,
na vratima, u gradu govori svoje besede;
22
Ludi, dokle ćete ljubiti ludost?
I podsmevačima dokle će biti mio podsmeh?
I bezumni, dokle će mrzeti na znanje?
23
Obratite se na karanje moje;
evo, izasuću vam duh svoj,
kazaću vam reči svoje.
24
Što zvah, ali ne hteste,
pružah ruku svoju, ali niko ne mari,
25
Nego odbaciste svaki savet moj,
i karanje moje ne hteste primiti;
26
Zato ću se i ja smejati vašoj nevolji,
rugaću se kad dođe čega se bojite;
27
Kad kao pustoš dođe čega se bojite,
i pogibao vaša kao oluja kad dođe,
kad navali na vas nevolja i muka.
28
Tada će me zvati, ali se neću odazvati;
rano će tražiti, ali me neće naći.
29
Jer mrziše na znanje,
i strah Gospodnji ne izabraše;
30
Ne pristaše na moj savet,
i preziraše sva karanja moja.
31
Zato će jesti plod od puteva svojih,
i nasitiće se saveta svojih.
32
Jer će lude ubiti mir njihov,
i bezumne će pogubiti sreća njihova.
33
Ali ko me sluša boraviće bezbrižno,
i biće na miru ne bojeći se zla.
Přísloví
Chapitre 1
1
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;
13
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.