Comparer
Priče Solomunove 7
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Priče Solomunove
Chapitre 7
1
Sine, čuvaj reči moje,
i zapovesti moje sahrani kod sebe.
2
Čuvaj zapovesti moje i bićeš živ,
i nauku moju kao zenicu očiju svojih.
3
Priveži ih sebi na prste,
napiši ih na ploči srca svog.
4
Reci mudrosti: Sestra si mi;
i prijateljicom zovi razboritost,
5
Da bi te čuvala od žene tuđe,
od tuđinke, koja laska rečima.
6
Jer s prozora doma svog kroz rešetku gledah,
7
I videh među ludima,
opazih među decom bezumnog mladića,
8
Koji iđaše ulicom pokraj ugla njenog,
i koračaše putem ka kući njenoj,
9
U sumrak, uveče, kad se unoća i smrče;
10
A gle, srete ga žena
u odelu kurvinskom i lukavog srca,
11
Plaha i pusta,
kojoj noge ne mogu stajati kod kuće,
12
Sad na polju, sad na ulici,
kod svakog ugla vrebaše.
13
I uhvati ga, i poljubi ga,
i bezobrazno reče mu:
14
Imam žrtve zahvalne,
danas izvrših zavete svoje;
15
Zato ti iziđoh na susret da te tražim,
i nađoh te.
16
Nastrla sam odar svoj pokrivačem vezenim
i prostirkama misirskim.
17
Okadila sam postelju svoju smirnom, alojom i cimetom.
18
Hajde da se opijamo ljubavlju do zore,
da se veselimo milovanjem.
19
Jer mi muž nije kod kuće,
otišao je na put daleki,
20
Uzeo je sa sobom tobolac novčani,
vratiće se kući u određeni dan.
21
Navrati ga mnogim rečima,
glatkim usnama odvuče ga.
22
Otide za njom odmah
kao što vo ide na klanje
i kao bezumnik u puto da bude karan,
23
Dokle mu strela ne probije jetru,
kao što ptica leti u zamku
ne znajući da joj je o život.
24
Zato dakle, deco, poslušajte me,
i pazite na reči usta mojih.
25
Nemoj da zastranjuje srce tvoje ne puteve njene,
nemoj lutati po stazama njenim.
26
Jer je mnoge ranila i oborila,
i mnogo je onih koje je sve pobila.
27
Kuća je njena put pakleni
koji vodi u kleti smrtne.
Přísloví
Chapitre 7
1
Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
2
Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
3
Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
4
Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
5
Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
6
Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
7
Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
8
Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
9
V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
10
A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
11
Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
12
Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
13
I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
14
Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
15
Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
16
Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
17
Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
18
Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
19
Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
20
Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
21
I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
22
Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
23
Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
24
Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
25
Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
26
Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
27
Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.